Plzák španělský je u nás jako doma. Dá se zrzavého škůdce zbavit?
Plzák španělský na salátu Zdroj: iStock
Ničí vám zrzavý plzák španělský zahradu? Poradíme, jak bojovat s tímto nepůvodním, invazivním škůdcem a ochránit úrodu. Proč se mu u nás tak daří?
Se slimáky, obzvláště s plzáky španělskými, je těžká domluva, smlsnou si na mladé zelenině a ani květiny nenechají bez povšimnutí. Stačí jim jedna jediná noc a na záhonech nezbude vůbec nic. Vypadají bezbranně, neškodně a neohrabaně, a přece patří mezi nejobávanější a nejproblematičtější škůdce vůbec. Na zahrádce se s nimi dá bojovat, ale úplně je porazit, to asi ne.
Nepřehlédněte: 23 babských rad, osvědčených tipů a zahrádkářských triků, jak vyhnat slimáky ze zahrady
Původní plzáci
Druhů plzáků, (rod suchozemských plžů), lidově slimáků, je opravdu mnoho. Nejčastějšími domorodými druhy, které s námi po staletí žijí na zahradách, jsou plzák hnědý (Arion fuscus), plzák zahradní (Arion hortensis), plzák žíhaný (Arion circumscriptus) nebo plzák lesní (Arion rufus). Na zahradu může zavítat slimáček polní (Deroceras agreste), slimáček síťkovaný (Deroceras reticulatum) či slimáček hladký (Deroceras laeve), kteří ale spíše škodí na polích. Našincem je i slimák největší (Limax maximus).
To jsou všechno původní druhy, které naši předkové respektovali, protože plži jsou veskrze užiteční, živí se převážně hnijícím odpadem nebo neduživou vegetací. Slimáci, kteří se u nás vyskytují přirozeně, se nepřemnožují a žádné velké nebezpečí pro úrodu nepředstavují.
Vlhko, teplo a tma jsou pro slimáky ráj
Společným znakem všech druhů je jejich odolnost, přizpůsobí se téměř jakýmkoli podmínkám. Nepříznivé počasí – tedy slunce a horko – přečkají zahrabaní v zemi. Optimálními podmínkami jsou pro ně zataženo, deštivo a teploty okolo 16 °C. Vylézají z úkrytů hlavně po dešti nebo přibližně hodinu před setměním, ven z jejich skrýší je láká vlhko, teplo a tma.
Plzáci španělští jsou mimořádně plodní. Co se rozmnožování týče, jsou hermafroditi, tedy jsou obojetného pohlaví, červnová kopulace spočívá ve výměně spermií mezi dvěma jedinci a klást vajíčka pak může každý z nich. Zdroj: istock.com
Importovaný plzák španělský
V posledních letech vzaly naše zahrady útokem nepůvodní druhy, zejména nejagresivnější z nich plzák španělský (Arion vulgaris či Arion lusitanicus). Až 15 cm dlouhý zrzavý slimák, který na záhonech všechno sežere do posledního lístečku. Vetřelec, který se k nám dostal poměrně nedávno, svou žravostí, slizkostí a rychlostí množení rychle překonal původní slimáky.
Plzák španělský nebo také portugalský, lusitanský, případně rezavý, patří mezi tzv. plicnaté plže. Původně se vyskytoval jen v jihozápadní Evropě, k nám se dostal až začátkem devadesátých let minulého století, ale ne po vlastní ose, byl k nám importován se zemědělskými plodinami, a už se tu bohužel natrvalo zabydlel a doslova převálcoval naše původní druhy plžů.
Plzák španělský vyhledává zahrady s dostatkem zeleně, kde jsou husté keře, vysoká tráva, trvale vlhká a mokrá místa, tlející kupky posekané trávy a vytrhaného plevele nebo složená prkna na jednom místě, které mu poskytnou dostatek stínu a vlhkosti. Je schopen se ale přizpůsobit. A protože pochází z teplých krajin, nevadí mu ani sucho a vedro.
Inspirujte se: Pivo nevylévejte! Ještě ho můžete použít jako hnojivo na růže a muškáty či past na slimáky
Plzáci jsou mimořádně plodní
Mají-li pro to podmínky, množí se až do kalamitních rozměrů. Co se rozmnožování týče, jsou hermafroditi, tedy jsou obojetného pohlaví, červnová kopulace spočívá ve výměně spermií mezi dvěma jedinci a klást vajíčka pak může každý z nich. Vajíčka (až 250 kusů) kladou od poloviny srpna do konce podzimu. Nová generace se líhne většinou až následující rok, kdy teplota vystoupí nad 5 °C. A tak nás čekají další záplavy slizkých, nenasytných a nepříjemných plzáků.
Mláďata plzáka španělského jsou pestře zbarvená v odstínech žluté až hnědé a na hřbetě mají dva ostře vyznačené žluté až citronově zbarvené pruhy, takže jsou natolik charakteristická, že jsou snadno rozlišitelná od původních druhů.
Mohlo by vás zajímat: Vaječné skořápky jsou super hnojivo i ochrana proti slimákům
Plzák u nás nemá přirozeného nepřítele
V jeho prospěch hraje skutečnost, že jako nepůvodní druh u nás nemá přirozené nepřátele a parazity. A tak zatímco přemnožení našich plžů zabraňují různí živočichové, kteří se jimi živí, jako např. ptáci, ježci, rejsci, ropuchy, slepýši, střevlíci, drabčíci a další, na dlouhé rezavé „macky“ si mnozí buď netroufnou, nebo jim prostě nechutnají.
Plzák španělský se pohybuje rychlostí až 10 metrů za hodinu a za jednu noc údajně urazí padesát až šedesát metrů.
Plzák španělský (Arionvulgaris či Arion lusitanicus) nebo také portugalský, lusitanský, případně rezavý, patří mezi tzv. plicnaté plže a je bezesporu nejobávanějším a nejproblematičtějším slimákem. Zdroj: istock.com
Moje zkušenost, jak jsem se snažila zbavit plzáků
Když jsem začala se zahradničením, dostalo se mi ohledně boje se slimáky několika zaručených rad. Některá doporučení byla pro mě neproveditelná, například indické běžce, kachny nebo slepice, pro které jsou slimáci velkou delikatesou, chovat vzhledem k rozměrům zahrádky nemůžu, jiné mi připadaly dost morbidní – poházet kolem rostlinek nastříhané lidské vlasy, posypat plzáky louhem či solí nebo postříkat savem, aby se pomalu rozpustili, mi nepřišlo košer.
Tak jsem se rozhodla, že zkusím do záhonků zakopat plastové kelímky s pivem, aby se plzáci opili a utopili. Pár se jich opravdu chytilo, ale nic moc. Pochopila jsem, že bude lepší, když to pivo vypiju sama. Po dalších neúspěšných pokusech, jak s nenažranými plzáky španělskými navždy zatočit, jsem se dala do jejich sbírání, je to dobrý tělocvik takhle po ránu po dešti. V gumových rukavicích každého hned v ruce podrtím a „zbytek“ hodím do kbelíku s horkou vodou. Ve vodě se brzy rozloží a ve skupenství kapalném je vylévám na kompost nebo do kanálu. Jen to leze do peněz, protože rukavice jsou jen na jedno použití, ten sliz se na nich totiž drží zuby nehty a ničím nejde odstranit.
Léty zahrádkářské praxe jsem zjistila, že plzákům příliš nevoní některé rostliny, hlavně šalvěj, máta, tymián, měsíček, libeček, kopr, bazalka a taky rukola, kerblík a pažitka, občas se vyhýbají česneku a petrželce kadeřavé i hladkolisté. Ale že by je to úplně odradilo, to rozhodně ne.
Podle mých osobních zkušeností žádná stoprocentně zaručená babská rada, jak se definitivně zbavit plzáků španělských, zřejmě neexistuje.
Podívejte se na reportáž, jak se dá bojovat s plzáky:
Zdroj: autorský text s využitím cs.wikipedia.org a hundred-worries.com
Autor článku
Lenka Valjentová
Lenka Valjentová je redaktorkou webu Prima Living. Píše hlavně o zahradě, pěstování, o historii a tradicích.
