Pozor na bedly. Oblíbená houba může způsobit otravu, ačkoli neobsahuje žádn toxiny

Někde rostou bedly opravdu hojně. Zdroj: Profimedia.cz

9 fotografií

Není vhodné sbírat bedly, kterou rostou v městském parku. Zdroj: Profimedia.cz

Toto je už pořádný úlovek. Zdroj: Profimedia.cz

9 Zobrazit galerii

Objevují se také bedly. Zdroj: Profimedia.cz

9 Zobrazit galerii

Velké vedro utlumilo růst hřibovitých hub, ale místy se pořád hojně vyskytují bedly, které spousta lidí miluje jako delikatesu. Z bedlových řízků se ale člověku může udělat zle od žaludku, některé druhy se totiž jíst moc nedají. Jsou bedly opravdu jedovaté? To webu Prima Living vysvětlil mykolog.

Bedly patří mezi houby, které mají výrazné rozlišovací znaky a v lese je pozná i malé dítě. Bohužel, není bedla jako bedla. Některé druhy patří mezi velmi chutné houby, jiné do košíku rozhodně nepatří. Jak je však od sebe odlišit?

Nejrozšířenějším druhem je bedla vysoká (Macrolepiota procera). Mladé bedly mají klobouky uzavřené připomínající vajíčko, postupem času se zvětšují a otevírají. Jsou ploché nebo kuželovité. Objevují se i exempláře, které mohou mít klobouk široký až 40 cm. Špička klobouku je hnědá a hladká, na celé ploše klobouku najdeme hnědé šupiny. Prsten je často pohyblivý, zejména u starších kusů klouže po nožičce či odpadne.

Druhým hojně rozšířeným druhem je bedla červenající (Chlorophyllum rhacodes). Je menšího vzrůstu - dorůstá nejvýše 10 až 12 centimetrů - než bedla vysoká, při poranění se zbarvuje do oranžova až červena. Od bedly vysoké se liší také tím, že má hladkou světlou nohu, bedla vysoká má třeň příčně šupinatě žíhaný, dohněda zbarvený.

Dříve byla bedla červenající rovněž automaticky považována za dobrou jedlou houbu. Dnes o tom odborníci polemizují. Objevily se totiž případy, kdy si lidé stěžovali na žaludeční potíže. Je bedla červenající opravdu jedovatá? Podle mykologa Vladimíra Antonína jsou problematické hlavně bedly, které se nachází v lokalitách ovlivněných člověkem - zahrady, parky, trávníky u frekventovaných cest.

Otrava to není, ale špatně vám být může

Podle zkušeného mykologa nelze hovořit o klasické otravě. V bedlách, které rostou na zahradě, nebyly zjištěny konkrétní toxiny, ale někteří jedinci mohou mít po požití takových bedel zdravotní potíže.

"Ona to není otrava v klasickém smyslu. Je to individuální nesnášenlivost a stále se zkoumá, proč se tak děje. Problematické mohou být také bedly zahradní a bedly šedohnědé, tedy okruhy bedly červenající. Ale znovu říkám, že tyto bedly samy o sobě jedovatou látku nemají. Je ale pravda, že u některých lidí mohou způsobit střevní a žaludeční potíže," vysvětlil pro Prima Living špičkový mykolog Vladimír Antonín.

Podle klobouku od sebe druhy bedel rozlišíte je těžko Zdroj: Getty Images

Některé houby umí do sebe natahovat látky, které se nachází v zemi. Kromě bedel to umí žampiony či hřib borový. Část odborníků se tak domnívá, že „jedovatost“ zahradních bedel je způsobená tím, že rostou v lokalitách ovlivněných lidskou činností. To by mohl být důvod, proč mohou některým konzumentům způsobit těžkosti.

Až na výjimky platí pravidlo, že houby by se neměly zapíjet alkoholem. U červenajících bedel to platí dvojnásobně. Mastné řízky ze zahradních bedel a na to láhev vína či pivo? To je opravdu děsivá kombinace.

Platí tedy, že sbíráme jen ty druhy hub, které bezpečně známe. A když narazíme na bedly v městském parku nebo na zahradním kompostu, tak je do kuchyně nebereme. Za riziko, že si ohrozíte zdraví, žádný bedlový řízeček opravdu nestojí.

Zdroj: autorský text