Rdesno je trvalkou sezony 2023. Oblíbená květina bujně roste a dlouho kvete

Každý rok vyhlašuje Český spolek perenářů, tedy pěstitelů trvalek, trvalku sezony. Pro letošní rok se vítězkou stala rostlina, kterou mnozí známe především jako luční květinu, které děti s oblibou říkají kartáček nebo štětka. Na našich loukách roste docela často rdesno hadí kořen a nenápadné rdesno červivec nebo rdesno hlavaté zase patří k běžným plevelům. Jako odolnou trvalku však můžete rdesna s o trochu většími květy pěstovat i v trvalkových záhonech.

Rdesno v naší přírodě

Rdesno (Persicaria) je rod rostlin rozšířených především v mírném a částečně i subtropickém podnebném pásu. Najdete mezi nimi trvalky i jednoletky a své zástupce mají rdesna i v naší volné přírodě. Na záhonech, na rumištích i kolem vodních toků můžete běžně vidět rdesno červivec (Persicaria maculosa), na zamokřených polích nebo v příkopech a kolem rybníků zase potkáte rdesno peprník (Persicaria hydropiper) a naše vlhké horské louky zase zdobí rdesno hadí kořen (Persicaria officinalis).

Původ v zahradách pěstovaného rdesna

Rod rdesno (Persicaria) můžete v literatuře najít i pod dalšími názvy, protože botanici stále debatují o příslušnosti jednotlivých druhů. Proto i latinské názvy Bistorta, Fallopia, Tovara nebo Aconogonon stále označují to samé, tedy v poslední době nejužívanější rod Persicaria.

V zahradní kultuře se využívá jen asi 17 druhů tohoto rodu, který obsahuje až 150 druhů rostlin. Většina druhů pochází z oblasti Himálaje a severozápadní Číny a Japonska.

Jak pěstovat rdesno

Zahradní rdesna patří mezi nenáročné trvalky, které se zvládají přizpůsobit různým stanovištím. Nejlépe se jim daří ve vlhčích půdách, ale zvládají i plochy zamokřené, nebo naopak suché a při umístění na slunci nebo v polostínu. Nespornou výhodou všech druhů je dlouhá doba kvetení a malá náchylnost k chorobám.

Nejčastěji v zahradách pěstované druhy

Nejčastěji se v zahradách pěstují rdesna, která pocházejí z podhorských luk Himálaje a z východních částí Asie. V našich podmínkách se jim daří velmi dobře. Většinou vykvétají po celé léto válcovitým květenstvím v bílé, růžové nebo načervenalé barvě. Dekorativní bývají i samotné listy rdesna, které se často na podzim barví do červených odstínů.

Jednotlivé druhy zahradních rdesen mají sice své specifické požadavky, ale většinou se docela snadno přizpůsobují i jiným podmínkám. Například druh Persicaria amplexicaulis velmi dobře snáší i krátkodobě zavodněnou půdu, která se později mění na suchou, proto se výborně hodí do dešťových záhonů.

Druh Persicaria polymorpha zase toleruje i suché půdy.

Další druh, Persicaria affinis je zase nízkého vzrůstu a využívá se jako půdopokryvná trvalka do míst, kde se nedaří trávníku. Dokáže prosperovat i na skalkách mezi kameny.

Persicaria affinis Zdroj: iStock

Na druhou stranu hodně vysoký je druh Persicaria polymorpha, který vytváří až 2 m vysoké trsy a dokáže nakvétat po celou sezonu. Daří se mu na sušších místech a vytváří pevné trsy, které se nerozvalují.

Mezi rdesny najdeme i vodní rostliny, například druh Persicaria Amphibia, který roste v bažinách, kdy listy plavou po hladině. Na druhou stranu může klidně růst i jako rostlina suchozemská, samozřejmě ve vlhčí půdě.

Jeden z nejkrásnějších druhů rdesna je Persicaria campanulata, který má rád umístění ve stínu až polostínu a dobře zvládá suchou půdu. Vykvétá kouzelnými zvonkovitými květy, uspořádanými v netypickém, rozvolněném květenství.