Pozor na bez červený, má jedovatá semena. Plody musíte speciálně upravit, aby byly jedlé

Bez červený nebo také bez hroznatý (Sambucus racemosa)

Opadavý keř, který dorůstá do výšky asi 4 m, patří knašim původním druhům stejně jako jeho mnohem známější příbuzný bez černý. Jinak se běžně vyskytuje vcelé střední Evropě až po Rusko, ale také vMalé Asii, a dokonce i vČíně, kam však byl zavlečen. Roste spíše ve vyšších polohách, bývá součástí podrostu, slunečných okrajů jehličnatých i smíšených lesů. Má rád vlhčí a jílovité až hlinitopísčité půdy.

Keř má nahnědlou borku, posetou pro bez typickými, drobnými výstupky, zvanými lenticely neboli čočinky. Dřeň větví, zvaná lidově duše, má skořicovou barvu. Listy bezu červeného jsou lichozpeřené a vyrůstají na až 25 cm dlouhých čepelích. Jsou pilovité, se špičatým vrcholem.

Vykvétá od března do května. Květenství, vrcholičnatá lata, má nažloutlou barvu, více žlutou než květenství bezu černého a voní po mouce. Plody dozrávají od poloviny července. Plodem bezu červeného jsou kulaté peckovice, které mají po dozrání červenou barvu. Jsou velmi oblíbené ptactvem, které tak semena roznáší se svým trusem po okolí. Pokud chcete pěstovat tento keř na zahradě, musíte počítat stím, že kořeny se rozrůstají do větší dálky a vysadit ho tak raději dále od záhonů.

Bez červený stejně jako bez černý můžete seřezávat a tvarovat podle libosti. Pokud se nechcete připravit o krásné červené plody, řez provádějte až na podzim. Stejně tak množení je velmi snadné. Jednoduše se množí řízky zjednoletých výhonů.

Jedovaté plody

Ani bez černý není zcela bez jedů, ale tam je obsažen pouze vlistech a kůře. Bez červený má jedovatá i semena, která obsahují amygdalový glykosid. Na druhou stranu plody obsahují vitamin C. Proto, pokud má někdo dostatek trpělivosti a plody nejprve povaří, a pak znich semena odstraní, může samotné oplodí využít na přípravu marmelády. Je to však velmi pracné.

Mnohem známější bez černý má léčivé účinky a je skvělý i na sirup