Dekorativní keříky či keře z čeledi vřesovcovitých (Ericaceae), mají svůj původ v různých oblastech Asie, Oceánie i Severní a Jižní Ameriky. Bývají to nízké, poléhavé keříky nebo i větší keře, a dokonce i malé stromy. Libavky mají rozmezí výšky od 10 centimetrů až po 2,5 metru u keřů a stromy jsou vysoké až 5 metrů. Patří mezi stálezelené dřeviny se střídavými nebo protilehlými listy. Vykvétají solitérními květy nebo květy uspořádanými v hroznech. Většinu druhů zdobí výrazné plody, masité bobule, v bílé, růžové a červené barvě. Některé druhy mají jen suchou tobolku s mnoha semeny. Plody jsou sice jedlé, ale u většiny druhů mají mdlou chuť.
Libavkám se daří, podobně jako například vřesům či vřesovcům, v půdě s vysokým podílem rašeliny. Půda by neměla nikdy úplně vyschnout.
Nejčastěji v zahradnictví nebo v květinářství potkáte libavku poléhavou. Je to drobnější, 10–15 centimetrů vysoký keřík s poléhavými výhony.
Pochází ze Severní Ameriky, ale velmi dobře se této libavce daří i u nás. Má vejčité listy, dlouhé 2–5 centimetrů a vykvétá v malých hroznech nenápadnými zvonkovitými bílými květy. Výrazné červené plody mívají okolo půl centimetru v průměru. Pokud bobule rozemnete v prstech, jsou velmi aromatické.
Tato libavka je mrazuvzdorná, nenáročná a velmi snadno se pěstuje. Vyžaduje umístění na plném slunci, v polostínu může dobře růst, ale nebude vytvářet květy a plody. Nesnáší vápník a vyhovuje jí propustná vlhká a humózní půda s dostatkem rašeliny.
Listy libavky poléhavé se využívají k výrobě čaje, který je znám pod názvem horský čaj. Stejně tak se lístky používají k výrobě aromatických olejů, které jsou vhodné pro tlumení bolestí svalů a při revmatismu.
