Hmyz, který se celý život pohybuje venku v přírodě, musí čelit rozmarům počasí i predátorům, a tak potřebuje nějaké zázemí alespoň pro své potomky, aby se mohli v klidu vyvíjet. Pro žlabatky růžové to vymyslela příroda velmi šikovně. Rostlinám nijak významně neškodí, jen je využije, a podle mnohých vlastně i ozdobí krásnou hálkou – bedeguárem.
Žlabatka růžová (Diplolepis rosae)
Žlabatky jsou drobný černý blanokřídlý hmyz s červenohnědým zadečkem a žlutočernýma nohama. V Evropě se vyskytují hojně, obývají světlé smíšené lesy, parky i zahrady, kde rostou šípkové růže, ale mnohdy se vyskytují i na zahradních odrůdách růží.
Žlabatka růžová (Diplolepis rosae) Zdroj: iStock
Žlabatka růžová (Diplolepis rosae) Zdroj: iStock
K množení samičky nepotřebují samečky a ve skutečnosti se samečků také líhne jen velmi málo. Žlabatky se množí partenogeneticky, tedy bez oplození. Larvy žlabatek se vyvíjejí v hálkách, tzv. bedeguárech, které bývají velké až 6 cm. Vypadají jako nadýchané, mechové kuličky na vrcholech větví nebo méně často i na listech růží. Jsou tvořeny hojivými pletivy rostliny a vznikají působením slin larev při okusování růže. Uvnitř hálky je několik komůrek, ve kterých se žlabatky vyvíjejí.
Koncem léta hálka zaschne a vytvoří výborně tepelně izolovaný prostor pro žlabatky, které v hálce přečkají celou zimu.
Využití bedeguárů v lidovém léčitelství
Bedeguáry využívali lidoví léčitelé ve středověku proti černému kašli a také se jimi léčilo průjmové onemocnění hospodářských zvířat.
Žlabatka občas nebydlí sama
Někdy se v hálce žlabatky vyvíjejí i potomci krásenky šípkové (Torymus bedeguaris). Je to další parazit, ovšem tentokrát se jedná o drobný hmyz parazitující na žlabatce. Umí proniknout svým kladélkem do hálky a tam napadne larvu žlabatky.
Zdroj: https://www.ireceptar.cz/zvirata/zlabatka-ruzova-30000907.html; https://prirodaceska.cz/zlabatka-ruzova/
