Trháčky, bramboráky i řepáky jsou tradiční proutěné koše. Jak vznikají?

Jak na košíky - Obrázek 13 Zdroj: Domov u rybníka Víceměřice

Koše z Víceměřic.

Domov u rybníka ve Víceměřicích na Prostějovsku, v němž žijí lidé, kteří se neobejdou bez pomoci druhých, je proslulý košíkářstvím. Nejrůznější koše, misky nebo proutěné ozdoby, které zdejší obyvatelé vyrábějí, jdou rychle na odbyt. A jak vznikají?

Košíkářství má ve Víceměřicích hluboké kořeny. Vše začalo příchodem košíkářského mistra Františka Galandy. Vlastní práce v košíkářské dílně začala v roce 1952. Dnes víceměřičtí každoročně sklidí asi 200 q kvalitního košíkářského proutí. Od sklizně proutí v prutníku, až po samotný výrobek následuje složitý proces, který zahrnuje vaření, loupání a zrání proutí, které se pak splétá do samotného proutěného výrobku. „Na konci roku, přibližně v listopadu, když opadne listí z vrb, začínáme se sklizní proutí. Počátkem ledna se sklizené proutí začne zpracovávat v dílně – nejprve se prostříhá a protřídí podle velikostí a tloušťky. Následuje vaření ve velkém kotli, jeho loupání, sušení a dozrávání. Celý tento proces vybarvuje proutí do nahnědlých až načervenalých barev. Začátkem měsíce května chodíme vyřezávat čerstvé zelené proutí, které se musí v den sběru oloupat a usušit, aby pěkně čistě zbělalo,“ vysvětluje vedoucí košíkářské dílny Ladislav Beňo.Teprve pak se začnou v košíkářské dílně výrobky plést.

Jak na košíky - Obrázek 1 Zdroj: Domov u rybníka Víceměřice

Trháčky, bramboráky i řepáky

Pletení košů není žádná legrace, existuje totiž mnoho variant, jak takový koš, misku či proutěnou ozdobu uplést. Proutí musí být bez stržků, nepopraskané a vyzrálé. „Jakmile vybereme vhodné proutí na daný typ koše, pořádně si je rozmočíme. K tomu u nás používáme starou klasickou vanu a igelit. Když je prut vlhký, dá se lehce ohýbat a jednodušeji zpracovávat,“ vysvětluje vedoucí košíkářské dílny. Ve víceměřické košíkářské dílně vznikají proutěné koše, podnosy, prádelní koše nebo nejrůznější doplňky. Největší zájem je o trháčky, do kterých se sbírá ovoce nebo houby, hitem jsou i bramboráky a řepáky pro sběr zeleniny a koše pekařské, které začali lidé využívat na nákupy potravin. U chovatelů a pěstitelů vzrostl zájem o velké koše na seno a na dříví ke kamnům, ženy touží zase po koších na prádlo a vyrábíme také koše pro pejsky,“ vyjmenovává Ladislav Beňo a dodává, že kromě pletení košů a oplétání demižonů tu z proutí vyrábějí také šlem, který se požívá na výrobu drobných košíkářských výrobků – tedy misek, košíků nebo oplétaných lahví.

Jak na košíky - Obrázek 9 Zdroj: Domov u rybníka Víceměřice

Zkušenosti a zručnost jsou nutností

K tomu, aby byl výsledný výrobek vzhledný a souměrný, je zapotřebí zkušeností, cviku a zručnosti rukou. „Nelze říci, kolik času je k této preciznosti potřeba, někdy nepostačí ani celý život. U menších výrobků je to vždy jednodušší – jednak se k pletení používá menší proutí a šlem, ale také je možné využít různých forem. U velkých košů je často jediným pomocníkem metr, stloukací železo a vlastní síla. A kolik výrobků tu obvykle za den dokončí? „Množství výrobků se liší podle možností Domova a pracovních sil instruktorů. Pro uživatele slouží košíkářská aktivita jako aktivizační činnost a na stanovený výrobek není určen žádný časový limit, záleží na chuti a zdravotním stavu uživatelů,“ vysvětluje sociální pracovnice Veronika Šinálová, podle které je poptávka po kvalitních výrobcích z víceměřické dílny stále velká. Výrobky lze zakoupit přímo v košíkářské dílně Domova u rybníka, v malé prodejně, která je součástí košíkářského komplexu a kde je možno si z vystavených výrobků vybrat.