Žížaly dokážou zázraky. Na farmě u Prachatic mají díky nim maxi zeleninu

Bývalá zemědělská hala v Ostrově u Prachatic před dvěma let ožila. Zásluhu na tom mají Šárka Jakešová a David Kuchta, kteří propadli vermikompostování. Chovají tu speciální druh žížal a na rostlinách, které pěstují, pak speciálně vytvořené hnojivo testují. V budoucnu by svou vermikompostárnu rádi otevřeli veřejnosti.

Paradoxem je, že Šárka měla už od dětství z žížal strach. Později se ale seznámila s Miloslavem Tetourem, který se už sedmým rokem zabývá výzkumem vermikompostování a žížalího hnojiva a přišla na to, jak zásadní roli v půdě žížaly hrají. „Nejen, že půdu kypří, ale také jí dodávají živiny a enzymy, které umožňují lepší využitelnost minerálních látek už obsažených v půdě,“ vypráví Šárka, která se záhy pustila do teoretického i praktického studia vermikompostování.

Vermikompostujeme ve velkém

Spolu s Davidem se pak rozhodli věnovat se vermikompostování ve velkém. V hale o velikosti tisíc metrů čtverečných dnes mají jeden velký a několik menších vermikompostérů. „Ty menší jsou rozmnožovací, na nová stáda žížal, v tom větším pak vzniká humus, který potřebujeme k výrobě žížalího hnojiva,“ vypráví. Aby žížaly „uživily“, svážejí rostlinné přebytky z okolí Prachatic, od místních zelinářů a sadařů a nedávno začali spolupracovat i s moštárnou. „Bereme i posečenou trávu, spadané listí – zkrátka vše, co je rostlinného původu. Abychom měli i vlastní zásoby přebytků, chceme na našem poli založit vlastní sad. Využít se dá vše, co spadne na zem. Co si z přírody bereme, to jí vracíme. Je to neustálý koloběh,“ vysvětluje David.

Žížalí hnojivo rostlinám chutná

Součástí vermikompostárny v Ostrově je také permakulturní zahrada, na které pěstuje mladý pár zatím jen pár druhů zeleniny a bylinek. Testují na nich vlastní žížalí hnojivo a výsledky jsou podle nich skvělé. „Všechno se nám dramaticky rozrostlo. Zjistili jsme, že rostlinám Florium, jak jsme naše hnojivo nazvali, hodně „chutná“ – jsou nejen větší a chutnější, ale také zdravější a odolnější proti škůdcům a plísním,“ říká Šárka, která by byla ráda, kdyby se vermikompostárna v budoucnu otevřena všem. „Chtěla bych, aby to tu fungovalo jako komunitní zahrada, aby se lidé mohli přijet podívat, viděli rostliny růst, případně si zeleninu a bylinky sami natrhali.“

Po třech měsících máte vyhráno

Zájemci by se tu mohli poradit i ohledně vermikompostování a případně si rovnou odvézt i žížaly. Vermikompostovat se totiž dá i v paneláku. Podle Davida to ale není tak jednoduché, jak to na první pohled vypadá.“Člověk se především musí o žížaly starat. Důležitá je stabilní teplota, protože teplota pod 7 nebo nad 35 stupňů Celsia už začíná být pro žížaly smrtelná. Často dochází i k tomu, že lidé dávají do vermikompostéru nepřiměřenou dávku přebytků. Pak začne vermikompostér zapáchat, protože se v něm začnou tvořit plísně,“ vysvětluje.

Pokud se ale o vermikompostér staráte dobře, nezapáchá, protože nedojde k fázi tlení. „Většinou trvá tak tři měsíce, než se člověk zjistí, jak na to,“ doplňuje Šárka, podle které je nejlepší mít vermikompostér doma v kuchyni při pokojové teplotě.

Žížalí farma

Designové nebo obyčejné

Už se vyrábějí i designové vermikompostéry, které pěkně zapadnou do bytu, ty jsou ale jsou finančně náročnější. Kdo je šikovný a chce ušetřit, může si vermikompostér vyrobit sám třeba z kýblů nebo krabic. Pak už jen stačí pořídit si žížaly, nejlépe kalifornský hybrid Eisenia foetida, který je vyšlechtěný k tomu, aby rychleji zpracovával potravu a rychleji se rozmnožoval.

Text: -anř-Foto: archiv Vermikompostárny Florium

Mohlo by vás zajímat: