reklama

Jak se změnilo české bydlení za 100 let? Od vil přes paneláky k loftům

Matouš Hartman
9. září 2018
Za posledních sto let se naše bydlení výrazně změnilo. Podepsaly se na něm nejen nové nároky lidí, ale taky politika.
reklama

Po vzniku republiky mnozí Češi neměli ani postel a babička autora tohoto textu často vzpomíná, jak si její maminka půjčovala jedny boty se svými sourozenci. Zvlášť na venkově se nežilo pohodlně. Postupem času se situace zlepšila, urbanizace zvětšila města a dnešní bydlení odpovídá světovým standardům.

Ideály první republiky

Meziválečné období si často idealizujeme, za což mohou zejména filmy pro pamětníky ukazující život tehdejších pánů továrníků. První republika ale nejprve musela překonat důsledky války, aby nakonec bojovala sdopady ekonomické krize zroku 1929. Ve vyšších vrstvách bylo standardem držet si služebnou. Dodnes najdeme nejen vpražských činžácích pokojíčky nebo bytečky pro služebné, které přijely za štěstím zvenkova.

Do bydlení se promítala propast, která oddělovala chudé od bohatých. Dnes můžeme obdivovat funkcionalistické vily, které nám meziváleční architekti zanechali, ale takhle tehdy nebydlel každý. Vroce 1928 si zemědělci přišli zhruba na pět stovek korun, dělníci na tisícovku a vysokoškoláci na 1500 korun. Přitom ceny vybavení do domácnosti výrazně převyšovaly průměrné platy. Zařídit si byt za první republiky tak bylo značně nákladnější než dnes.

Stěhování do králíkáren

První panelák vznikl vČeskoslovensku už roku 1947. Takže ačkoli tyto betonové stavby spojujeme skomunistickým režimem, jejich stavba začala ještě před osudným únorem. Prefabrikované kusy pro stavbu domů navíc začal vyvíjet už Baťův koncern ve třicátých letech.

Panelové domy jsou vyústěním funkcionalismu a snahy o umožnění co nejvíce lidem bydlet „ve vlastním“. Československo zároveň procházelo bytovou krizí, kdy se nedostávalo bydlení zejména mladým rodinám. Českoslovenští architekti se tak v padesátých a šedesátých letech pustili do experimentů a vymýšleli, jak vybudovat co nejpříjemnější bydlení, které zároveň nebude zabírat moc prostoru. Ukázkovým experimentálním sídlištěm je Invalidovna v pražském Karlíně, kde vznikl i panelák pro mladé nezadané lidi (dnes Rezidence Expo).

Stavby zbetonu se dál vyvíjely, zpár pater rostly až do věžáků sedmdesátých roků. I jejich vybavení podléhalo jednotnému vkusu. Fenomén sektorového nábytku dodnes straší vmnoha českých domácnostech. Zároveň se u nás zvýšila obliba chalupaření, která pozměnila český venkov. Lidé utíkali za klidem do přírody a dnes třetina Čechů vlastní chatu nebo chalupu.

Až moc optimistické devadesátky

Po revoluci knám dorazil trend podnikatelského baroka. Nově nabytá svoboda dala příležitost asi tomu nejnevkusnějšímu, co český venkov kdy zažil. Stavěly se velké domy sgarážemi a balustrádičkami na balkonech. Fasády hýřily barvami, což se může zdát jako příjemná změna oproti betonové normalizaci, ale ve výsledku nám podnikatelské baroko nijak hodnotné domy nepřineslo. Rozhodně se takové stavby nemohou rovnat sprvorepublikovými vilami.

Domy jsou často postaveny nekvalitně a neodpovídají dnešním ideálům o bydlení. Podnikatelské baroko se usídlilo zejména vsatelitních městečkách, která vsoučasnosti mladé lidi nelákají. Nejsou tu služby a načančané hrady po letech vypadají jen lacině, rozhodně ne luxusně.

Zároveň knám přišel nový stavební materiál – plast, ze kterého se začaly vyrábět hlavně okna a dveře. Plastová okna se nastěhovala do mnoha domů včetně těch historických. Lépe izolují a u nově postavených budov nijak nevadí, potíž je, když člověk jde po venkově nebo historickém jádru města a najednou vidí plastové okno ve sto let starém domě.

Poslední trendy

Vracíme se do bytů a na okrajích velkých měst vznikají nová sídliště, jsou zelenější, nešplhají se do takových výšek a dá se vnich pohodlně bydlet. Vlastnit dům či byt je neustále snem většiny Čechů. Poskytuje to větší pocit jistoty a jsme na takovou situaci zvyklí, což se nedá říct o státech na západ od nás. Tam lidé nájemní byty za své domovy považují.

Vzhledem ktomu, že se dnes velké vily zdevadesátých let daří jen těžko prodávat, Češi dávají přednost menším nemovitostem. Zároveň vzrostla obliba skandinávské jednoduchosti. Čelíme ale také nedostatku bytů a rostoucím nájmům, které nás tentokrát nechtěně přibližují Západu. Už není neobvyklé, že Češi zaplatí polovinu výplaty za bydlení.

Sledujte živě velký speciál 100 let republiky už 28. října 2018 nawww.iprima.cz/100let

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
reklama