Experimentální sídliště Invalidovna: Víte, jak vypadá sendvičový dům a kde stojí hotel pro olympioniky?

Atraktivní lokalita mezi Karlínem a Palmovkou vybízela kzastavění už od meziválečných dob, kdy vznikly návrhy na funkcionalistickou čtvrť s čtyřpatrovými činžáky a obchodními domy na Sokolovské ulici. Rozhodnutí o proměně okolí barokní Invalidovny ale přišlo až vpadesátých letech, kdy se začal připravovat projekt nového sídliště. To mělo nabídnout zajímavě řešené bydlení, ve kterém by spokojeně žilo 4200 lidí.

Jak na spokojenébydlení

Cílem nebylo nastěhovat co nejvíce rodin do vysokých paneláků bez ohledu na kvalitu bydlení. Invalidovna měla upřednostňovat život vzeleni a pamatovala na rodiny sdětmi i mladé lidi. Stavěla se ještě před velkými sídlišti a areál byl tak mnohem lidštější a přívětivější. Mezi panelovými domy nebyly silnice a přednost dostaly cesty pro pěší. Na prostranství mezi paneláky vznikl zelený prostor, kde si mohly hrát děti a dospělí odpočívat. Architektonická soutěž se uskutečnila roku 1958 a podle návrhů skupiny architektů v čele s Josefem Polákem se stavělo od roku 1959 až do 1967.

Podívejte se, jak sídliště vypadá dnes:

sídliště Invalidovna

Pomyslnou bariéru mezi venkovním světem na Sokolovské ulici a sídlištěm tvořilo kdysi moderní obchodní centrum, kterým se vcházelo do areálu. Dnes působí neutěšeným dojmem, visí na něm plakáty a lidé se spíš snaží, aby co nejrychleji vešli do supermarketu nebo do stanice metra. Dříve tu ale trávili čas a místní samoobsluha byla všedesátých letech znakem pokroku. Pod zastřešeným chodníkem u centra dodnes najdeme zašlou keramickou plastiku, která připomíná časy, kdy se do veřejného prostoru mezi nově stavěnými domy umisťovala i umělecká díla od renomovaných sochařů.

Vblízkosti obchodního centra stával kdysi přízemní dům sdvorky ve vnitroblocích. Sloužil jako mateřská škola a jesle. Vroce 2002 ho ale natolik poničila povodeň, že už ho nešlo zrekonstruovat a skončil pod rypadly bagrů. Sídliště Invalidovna tak mělo občanskou vybavenost, kterou lidé potřebovali a která na jiných sídlištích scházela. Zároveň se podařilo brzy dokončit úpravy okolí domů. To také nebyla běžná praxe. Stačí si vzpomenout na československé filmy odehrávající se na sídlištích. Kolem paneláků byly haldy suti a lidé tu museli překonávat metry rozblácené zeminy. Spokojenost sbydlením tak byla na Invalidovně vyšší než najiných pražských sídlištích.

Experimentální sídliště

Československo procházelo bytovou krizí. Již za dob první republiky byl nedostatek bytů a situace se ještě zhoršila během druhé světové války. Po skončení bojů bylo potřeba jednat. Začala se stavět první sídliště ve stylu socialistického realismu. Jejich zdobnost pak vystřídaly strohé šedé paneláky. Obyvatelé ale nebyli snovými byty spokojení. Začalo se tak přemýšlet o tom, jak výstavbu zpanelů zefektivnit a zároveň poskytnout lidem bydlení, které by se jim opravdu zamlouvalo.

Konec padesátých a začátek šedesátých let tak představoval období experimentů voblasti bydlení. Hledaly se nové cesty, které měly nabídnout pohodlné a moderní bydlení, zároveň se objevovaly tendence budovat komunitu. Na sídlišti Invalidovna se vyzkoušelo hned několik věcí, které stojí za pozornost. Byť se zdejší paneláky zvenku nijak výrazně neliší od svých kolegů na jiných sídlištích, schovávají nápady, od kterých si architekti slibovali zkvalitnění života. Paneláky na Invalidovně se kupříkladu stavěly zšest metrů dlouhých panelů, což odpovídalo délce bytu. Dispozice pokojů tak nebyla vázaná na konstrukci stavby. Když majitel bytu chtěl, mohl přebudovat příčky, aniž by ohrozil vnější plášť paneláku.

Sendvičové domy

Chodby těchto staveb připomínají bludiště. Člověk si na ně musí zvyknout, první chvíle v sendvičovémdoměspíš připomíná únikovou hru než návštěvu paneláku. Vsendvičových domech se střídají dva typy pater. Zatímco vjednom najdete dlouhou chodbu, vdruhém jen malý prostor kolem výtahu. Mělo se tak ušetřit místo. Architekti neexperimentovali jen s chodbami, v sendvičovém domě vytvořili nové prostory, které v jiných panelových domech nebývají. Kbytům tak náleží malé sklady a společné herny nebo klubovny (dnes spíš slouží jako další odkladiště, idea komunitního života tu vzala zasvé).

Hotelový dům

Hned za obchodním centrem se tyčí vysoký dům inspirovaný nejen Le Corbusierovým funkcionalismem, ale také slavnou výstavou Expo 58, ze které vzešel tolik populární bruselský styl. Hotelový dům je zajímavý především svou plastickou fasádou a vroce 2001 byl prohlášen za kulturní památku. Jeho původní název klame, nejednalo se o hotel, ale o dům smalými maximálně dvoupokojovými byty pro mladé nezadané lidi. Opět se tu projevily ideály komunitního bydlení, které přešly až do současnosti. Dnes se Hotelový dům jmenuje Rezidence Expo a vpřízemí kromě kavárny nabízí třeba i posilovnu.

Interiéry na míru

Neexperimentovalo se jen skonstrukcí domů, tehdejší stavitelé se zajímali i o interiéry. Vkvětnu 1961 se veřejnosti zpřístupnilo deset ukázkových bytů, kde pracovníci Ústavu bytové a oděvní kulturypředvedli, jak má vypadat moderní bydlení. Pokoje byly zařízené sektorovým nábytkem sotevřenými policemi, který doplňovala křesílka vbruselském stylu i plně vybavené kuchyňské linky a futuristická svítidla. Výstavu tehdy navštívilo 75 tisíc zvědavců.

Hotel Olympik

Pražské naděje na pořádání olympiády skončily, když kandidaturu pro rok 1980 podala Moskva. Českoslovenští soudruzi ustoupili, ale zdob, kdy Praha doufala, že uspořádá největší sportovní svátek světa, tu zůstal hotel Olympik. Byl poslední stavbou, která na sídlišti Invalidovna vyrostla. Veřejnosti se otevřel vroce 1971 a ve své době byl nejvyšším hotelem vČeskoslovensku. Dnes bychom ho považovali za další ohyzdný panelák, kterému rozhodně nepomohla proměna fasády hýřící odstíny žluté, oranžové a červené. Oficiálně má změť barev připomínat Dia, vládce Olympu, ale mnozí se ušklíbají a říkají, že spíš odkazuje na požár, při kterém vroce 1995 zemřelo osm lidí.

Současnost

Invalidovna společně sdalšími experimentálními sídlišti začala zastarávat a její architektonická hodnota moc lidí po sametové revoluci nezajímala. Nákupní středisko dnes spíš odpuzuje a do stylově celistvého komplexu zasáhli developeři, když tu začali stavět nové bytové a kancelářské domy. Zašlé paneláky se tu tak mísí suniformními bytovkami a sídliště ztrácí své drsné kouzlo. Umělecké plastiky se tu drolí a jsou obsypány podpisy sprejerů. Park mezi paneláky je dnes přerostlý a málo udržovaný. Pokus o záchranu Hotelového domu přeměnou na Rezidenci Expo nestačí. Statutpamátky ho chrání před necitlivými zásahy, což se nedá říct o ostatních stavbách. Přesto sídliště Invalidovna stojí za návštěvu. Můžete se projít mezi starými paneláky a popřemýšlet o tom, že sídliště nebyla jen znouze cnost, ale že představovala novátorské počiny na poli architektury i designu… byť se to dneska rozhodně nezdá.