reklama

Obložené chlebíčky. Jaké byly oblíbené za socialismu a které nám nejvíc chutnají dnes

Lenka Valjentová
1. listopadu 2019
Je tu někdo, kdo nezná obložené chlebíčky? Více než stoletá česká specialita nás provází při oslavě životních a pracovních událostí, nechybí na vánočním a silvestrovském stole, poslouží jako svačina, rychlý oběd i večeře. Obložený chlebíček pochází z dílny asi nejznámějšího pražského lahůdkáře Jana Paukrta, který chtěl vytvořit něco mezi příliš malými jednohubkami a příliš velkými sendviči. A to se mu opravdu povedlo!
reklama

Český obložený chlebíček je malý, ale bohatý, na malém prostoru je hodně chutí i kalorií, takže dobře zasytí. Je to doslova výtvarné dílo, lákavé na pohled ozdobením i barvami. Český chlebíček je takové potěšení chuťové i vizuální, že je jedno, jestli si koupíme ten od profesionálů nebo si ho uděláme sami podle sebe. Doma se na nich můžeme pěkně vyřádit a kombinovat i nekombinovatelné, hlavně že nám bude chutnat.

Obložené chlebíčky za socialismu

Přiznám se, že na "socialistické" obložené chlebíčky svého dětství a mládí vzpomínám velmi ráda a s jistou nostalgií, protože mám s nimi spojenou spoustu zážitků. S kamarádkami jsme na ně chodily dost často po obědě ve školní jídelně, abychom si napravily chuť, později sloužily jako oběd nebo večeře, a dokonce jsem s chlebíčky prožila i jedno rande. Plátek bílé veky a na něm třeba majonézový salát, šunka, sýr, okurka a petrželka mně chutnal tehdy a ráda si ho dám i dnes.

Nejoblíbenější byl chlebíček švédský – a nebyla petrželka

Když jsem si chlebíčky tehdy v osmdesátkách chodila kupovat do vyhlášených pražských lahůdek Zlatý kříž, vyráběla je tam paní Irena Zahradníčková: „Každý den jsme ve dvou s kolegyní musely připravit 1100 chlebíčků, to byla norma. A všechny se hravě prodaly v naší domácí prodejně na Jungmaňáku. Začínaly jsme ráno v půl šesté a končily okolo druhé odpolední. Celý den na nohách, to byla jízda! Pokud si dobře pamatuji, nejvíc se před rokem 89 prodávaly chlebíčky švédské, jeden byl za 3 Kčs, pak šly hodně na odbyt se sardelovým máslem s vajíčkem a cibulí za 1,50 Kčs nebo s očkem a cibulí za 1,60 Kčs. Hodně oblíbené byly taky chlebíčky s uherákem za 1,80 Kčs, šunkové na bramborovém salátu za 2,20 Kčs a s ruským vejcem, ten stál myslím 2 koruny, ale jistá si nejsem.

I když jsem fanynka obložených chlebíčků, o švédských jsem snad nikdy neslyšela, a tak mě zajímalo, jak se dělají a podle čeho se tak jmenují. „Recept na oblohu je úplně jednoduchý, na plátek veky dáte 30 g bramborového salátu, 15 g šunky, 1/10 vařeného vajíčka, 10 g sýra a růžičku z 5 g másla. To je celé. Ale proč se jmenuje zrovna švédský, tak to opravdu nevím, nic severského na nich není. To zůstane asi navždy zahaleno tajemstvím.

Co zelená kadeřavá petrželka na ozdobení, ta by přece na obloženém chlebíčku neměla chybět, nebo se pletu? „Jasně, na český chlebíček kudrnka patří, jenže tehdy byla moc drahá, tak jsme ji většinou nefasovali. Ale kdo měl zahrádku, jako třeba já, tak si nosil petrželku vlastní, protože jsme s kolegyněmi moc chtěly, aby právě naše chlebíčky chutnaly, ale taky se i líbily. Vždyť k nám na ně chodili Karel Gott, Pavel Bobek nebo herec Vladimír Brabec.“

Obložené chlebíčky dnes

Když v roce 1916 založil obchodník a restauratér pan Alois Zoufalý na Jungmannově náměstí nové lahůdkářství, určitě netušil, že se tam nepřetržitě více než sto let bude chodit na chlebíčky a další dobroty. Lahůdky Zoufalý byly tenkrát spjaté s francouzskými delikatesami a hlavně s příjemnou atmosférou, a tak obstály i v těžké konkurenci slavnějších Paukerta a Lipperta.

V roce 1948 byly lahůdky Zoufalý znárodněny, ale fungovaly nepřetržitě ve stejném místě dál, pouze pod novými názvy, naposled a dodnes pak jako Zlatý kříž, a v době socialismu patřily k tomu nejlepšímu a nejvyhledávanějšímu rychlému občerstvení v Praze.

Po sametové revoluci přešly opět do soukromých rukou a po čase se posunuly o pár metrů dále do Jungmannovy ulice. Lahůdky tak v centru hlavního města zůstaly do dnešních dnů a současný sortiment pokračuje v tradici českého lahůdkářství, což je chvályhodné.

Nejoblíbenější je chlebíček s ruským vejcem

„Obložené chlebíčky jsme podědili z časů minulých. Jejich stoletou tradici a obrovskou oblibu ctíme a snažíme se ji s nadšením i pokorou stále vylepšovat. A tak vymýšlíme a spojujeme staré dobré recepty s moderními postupy a surovinami. Tradice je tradice, ale je potřeba se posouvat dál a nabízet pořád něco nového. Lidé, kteří k nám na Zlatý kříž chodí, si rádi dají někdy i dost netradiční novinky. A jak to tak bývá, některým zachutnají, jiní se se zase vrátí k svým osvědčený druhům,“ shodují se současní majitelé tradičního českého bistra. Denně se tu vyrobí, prodá a sní kolem 2000 chlebíčků! V nabídce je takřka stovka různých druhů, můžeme si vybrat i velikost – normální za zhruba 39 Kč, dlouhé za 49 Kč a mini za 28 Kč.

Nejprodávanější je pořád stará dobrá klasika, na prvním místě se drží chlebíček s ruským vejcem, následuje šunkový na bramborovém salátu a na třetím stupínku je chlebíček s rostbífem vlastní výroby, těsně za nimi jsou hermelínový a krabí. V poslední době jim šlapou na paty chlebíčky s kaviárem a sleděm i jinými rybami. Velmi dobře si vede taky tatarák na topince.

Veky na chlebíčky se krájí ručně – a není pěkná petrželka

Každý obložený chlebíček v lahůdkách Zlatý kříž je originál vyrobený ručně a hlavně s láskou. Používají tu výhradně čerstvé a kvalitní suroviny, na tom si opravdu zakládají. „Když začneme od základu, tedy od veky ty naše se vyrábějí ručně a taky je ručně krájíme, protože jsme ještě nikde neobjevili stroj na krájení, který by dokázal nakrájet veku šikmo, všechny to umí jen rovně, což na český chlebíček prostě nejde,“ vysvětlují.

Nedalo mi to, abych se nezeptala, jak je to dnes s kadeřavou petrželku, která byla za totáče nedostatková a lahůdkářky si nosily vlastní ze zahrádky, když chtěly dostát tradičním receptům. „Je fakt, že my kadeřavou petrželku z domova nenosíme, ale sehnat dnes kvalitní kudrnku, která by chlebíček opravdu zdobila a byla pěkně svěže zelená, jak má být, je docela problém. Kdoví, možná si ji taky začneme pěstovat sami.“

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
reklama