Dávivec odulý: Sukulent s nádhernými květy a nejošklivějším jménem
Tak hanlivé jméno si rostlina, kterou zdobí květy po většinu roku, určitě nezasloužila. Možná i proto je mezi pěstiteli známa více pod názvem, který vychází z jejího latinského pojmenování, jatrofa. Na jaře se dávivec probouzí k životu a vykvétá nádherným květenstvím, které na rostlině vydrží po několik týdnů, někdy i měsíců.
Dávicec odulý, jatrofa (Jatropha podagrica)
Jatrofu můžete pěstovat jako pokojovou rostlinu, pokud jí odpustíte, že na podzim shodí listy a přezimuje jenom jako holý kmínek. V tu dobu to žádná krasavice nebude, ale brzy zjara, velmi často ještě před vyrašením nových listů, se na jatrofě objeví nádherné květenství, připomínající barvou i tvarem podmořský korál.
Dávivec je krásný i jako netradiční řezaná květina Zdroj: Simona Sedláčková
Dávivec odulý pochází ze Střední Ameriky a Karibských ostrovů. Zavlečen byl i do volné přírody Číny, Indie a jižní části Afriky. V našich podmínkách se pěstuje jako zajímavý pokojový sukulent, i když si ponechal zvyky, které mu pomáhají přežít v oblastech, ve kterých se střídá období sucha s obdobím dešťů.
Dávivec vytváří silně ztluštělý kmínek, lahvovitého tvaru, který je přes zimu holý a na jaře obrůstá širokými listy na až 10 cm dlouhém řapíku. Listy jsou nahloučené na vrcholu kmínku, bývají dvou až šestilaločnaté, někdy zvlněné. Jejich tvar je velmi proměnlivý a nestálý, dokonce se často liší vzhled jednotlivých listů na jedné rostlině.
Na jaře se na rostlině začínají objevovat i květy, často ještě dříve, než začnou rašit listy. Květenství bývá dlouhé až 30 cm a vyčnívá nad listy. Obsahuje 10–20x více samčích květů než samičích. První rozkvétají květy samičí a ty kvetou jen krátce. Zato samčí květy na rostlině vydrží rozkvetlé i několik týdnů až měsíců. Proto se na jedné rostlině objevují zároveň samčí květy i vyvíjející se plody.
Dávivec zdobí zároveň květy i plody Zdroj: Simona Sedláčková
Jak se o dávivec starat
Dávivec není nijak náročný na pěstování, jen je třeba dodržet životní cyklus, na který je zvyklý z přírody. Pak je dávivec poměrně dlouhověká pokojovka.
Dávivec vyžaduje umístění na stanovišti s rozptýleným světlem bez přímých slunečních paprsků. Přes léto mu vyhovuje běžná pokojová teploty, v zimě ocení chladnější stanovištěm, ale s teplotou nad 10 °C.
Rostlina vyžaduje jen mírnou zálivku, přes zimu dokonce jen minimální. Nástup zimní zálivky se řídí podle toho, kdy dávivec shodí listy. Ani přes léto nepotřebuje rostlina rosení listů.
V období růstu můžete dávivec mírně přihnojovat asi jednou měsíčně běžným hnojivem pro pokojové rostliny. Pokud je to potřeba, můžete rostlinu na jaře přesadit do zeminy pro kaktusy, ale není to nutné každoročně.
Exotický dávivec v japonské zahradě Zdroj: Simona Sedláčková
Proč dávivec získal tak ošklivé jméno
Nelichotivé jméno i přes krásu květů rostlina získala vlastně docela právem. Celá rostlina je jedovatá. Po poranění z ní vytéká latex, který je silně toxický a dráždí kůži i sliznice. Jedovatá jsou i její semena. Po požití vyvolávají nevolnost, dávení, zvracení i silné průjmy. Proč se tedy rostlina jmenuje dávivec, je docela jasné. A proč odulý? Stačí se podívat na kmínek starších exemplářů.
Na druhou stranu je dávivec odulý využíván v čínské medicíně jako protijed při hadím uštknutí a kořeny rostliny mají antimikrobiální a antimykotické účinky.
Zdroj: https://www.ceskestavby.cz/rostliny/jatropha-jatrofa.html; https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C3%A1vivec_odul%C3%BD
Dávivec v tom není zdaleka sám! Jsou i další rostliny, které si nezamilujete zrovna hned, jakmile slyšíte jejich jméno. O to více pak překvapí, když se jedná o krásky s půvabnými květy. Ne vždy, samozřejmě.