Udělal domov ze staré sanitky a vydal se na cestu i se svým psem. Takhle se jim bydlí

Začalo to jednou v noci, když Rasťo jel na kole nedaleko Hornej Stredy na Slovensku. U cesty našel německého ovčáka. „Vypadalo to, že ho tam někdo nechal,“ vzpomíná Rasťo, který se rozhodl psovi nabídnout vodu a jídlo. „Když se osmělil, pomalu jsem k němu došel a pohladil jsem ho.“ Rasťo si myslel, že nakrmí potulného psa a pojede dál, ale ovčák se za cyklistou vydal až domů. Rasťo psa pojmenoval Oliver.

Brzy přišly problémy s bydlením a Rasťo se se svou tehdejší přítelkyní rozhodl, že vyzkouší vanlife, tedy život v dodávce, který by vyhovoval i Oliverovi. Za poslední peníze Rasťo koupil ten nejlacinější Volkswagen Transporter T4, který našel na internetovém autobazaru. Shodou okolností to byla stará sanitka. Protože mu nezbývaly peníze na opravu, rozhodl se zkusit štěstí v Anglii, kde si našel novou práci.

Oprava zabrala půl roku

„Dobrý den, já jsem Rasťo a tohle je můj pes Oliver. Rádi bychom si pronajali kus pozemku na vaší farmě, kde bychom mohli přestavět starou dodávku na pojízdný domov,“ říkal Rasťo majitelům různých usedlostí v okolí svého zaměstnání. Všichni ho odmítali, až se mu jednoho farmáře podařilo přemluvit.

Rasťo tak mohl přes den pracovat a Oliver zase volně běhat po oploceném pozemku, který jim farmář pronajal. „Vedle auta jsem si postavil velký stan, ve kterém jsem přespával, dokud oprava nebyla hotová,“ vzpomíná Rasťo na tvrdé začátky. Byl bez financí, takže si nové díly kupoval vždy po výplatě a snažil se co nejvíce ušetřit. Opravu nestihl do zimy, a tak pracoval prakticky bez střechy nad hlavou.

Podívejte se na všechny fotky v galerii:

Život a cestování v dodávce

„Tehdy jsem si uvědomil odvrácenou stránku vanlife,“ vzpomíná Rasťo. Rozešel se s přítelkyní a jeho sny o společných západech slunce se rozplynuly. Trčel v deštivé Anglii a v dodávce se nedalo bydlet. V krizi ho podržel parťák Oliver, společně tak práci na dodávce po šesti měsících dotáhli do konce.

Dřina, při které se Rasťo učil chybami, se vyplatila. V bývalé sanitce jsou dnes kamerový systém, solární panel nebo pec, ve které si Rasťo upekl chleba, štrúdl i pizzu. Postel se dá vysunout, čímž vznikne malá terasa, na které se dá relaxovat během teplých dní. Když je chladno, dodávku během pár minut vytopí dieselové topení. „V noci si na sebe dám více přikrývek nebo se zabalím do spacáku,“ říká Rasťo. „Izolace dodávky zakrytá nalakovanými palubkami mi spíš poslouží, když v létě silně svítí sluníčko,“ dodává. V dodávce chybí jen koupelna, to ale Rasťo dokázal vyřešit. Na Google Maps hledal jezera nebo pláže, kam si chodil s Oliverem ráno zaplavat.

S opravenou dodávkou se mohl Rasťo vydat na cestu. Když odcházel z práce v Anglii, kolega mu řekl, že je mu to líto a že doufá, že se Rasťovi a Oliverovi podaří najít „normální bydlení“, aby už nemuseli žít jako bezdomovci. Naopak Rasťův kamarád ze Slovenska bydlení v dodávce ocenil. Tahle vzpomínka ukazuje, jak rozdílný pohled na vanlife mohou lidé mít. Pro jedny je to z nouze ctnost, pro druhé nekonečné dobrodružství.

Rasťo zamířil z ostrovů na jih do Španělska, kde chtěl žít a pracovat. Jenže během prvních pěti dnů mu dodávku dvakrát vykradli a pokusy sehnat si živobytí vyšly naprázdno. I tak ale na Španělsko Rasťo vzpomíná s láskou. „Mám slabost pro svištění mořského větru mezi borovicovými lesy,“ říká. Z jižní Evropy se vypravil do Rakouska, kde práci našel a kde žije dodnes.

Jak se cestuje se psem?

„Oliver cestování miluje. A trávení času venku taky, stejně jako já,“ vysvětluje Rasťo. „Většinu volného času jsme spolu v přírodě. Obecně všude chodíme společně,“ dodává a vysvětluje, že vše záleží na tréninku a komunikaci mezi psem a člověkem.

„Hlavní je umět pejskovi porozumět a naučit ho poslouchat.“ Oliver sice ještě občas zavrčí, když se mu něco nelíbí, ale už není agresivní jako tehdy, kdy ho Rasťo našel u cesty. Páníček se totiž svému psovi pořádně věnoval a trénoval ho. „Pro mě je Oliver členem rodiny, rozumíme si a známe se.“ To je podle Rasťa velice důležité, aby společně zvládli všechny otázky života, nejen cestování.

Slow travel a poznání

Rasťo a Oliver totiž na svých cestách nenavštěvují památky, ale snaží se dané místo nebo stát co nejvíce poznat. To je slow travel. Tenhle životní styl v posledních letech nabíral na síle. Lidé se vydávají do ciziny, aby v ní zůstali, ne aby se za týden vrátili. Chtějí poznat místní kulturu, lidi, zvyky, kuchyni a cestování prožít. Doslova.

Rasťo si slow travel nemůže vynachválit. „Je to nejlepší způsob trávení času. Poznáváme planetu a sdílíme zážitky s těmi, na kterých nám záleží. Máme možnost poznat jiné kultury, naučit se nové věci a jazyky, žít a pracovat v jiných zemích. Můžeme si peníze vydělat, pak je během cest utratit a potom znovu vydělat. Můžeme se každý den probouzet někde jinde, v dodávce, na chatě, ve stanu nebo pod širým nebem. Máme úžasnou svobodu, kterou naši rodiče a prarodiče neměli. Zodpovědně tuhle svobodu užívat je pro mě ten největší zážitek,“ usmívá se Rasťo, kterému život na cestě ukázal i to, co je pravý domov.

„Mnoho času jsem strávil tím, že jsem se snažil nalézt domov, protože jsem si myslel, že pak budu šťastný,“ vysvětluje. „Vanlifeři říkají, že domov je tam, kde si zaparkuješ dodávku. Pejskaři zase tvrdí, že domov je všude, kde jsou psí chlupy. Já jsem se naučil, že domov nebo štěstí se hledat nedá. S Oliverem jsme už bydleli na mnoha místech a domov si dokážeme udělat prakticky kdekoli. Podstatné je cítit se svobodně a mít u sebe někoho, kdo vám rozumí a s kým se lze o všechno podělit. Štěstí pak přijde samo.“

Rasťu můžete sledovat i na jeho Instagramu.

Další lidé, kteří se přestěhovali do dodávek: