I žampiony mají v rodině černou ovci. Pozor na jedovatou pečárku zápašnou!
Méně zkušení houbaři obvykle nepředpokládají, že žampiony neboli pečárky by mohly mít v rodině jedovatého příbuzného. Považují je za chutné a bezpečné houby. A přece! Dejte pozor na jedovatou pečárku zápašnou.
Žampiony/pečárky
Začínající či ještě méně zkušení houbaři se většinou při sbírání žampionů zaměří hlavně na to, aby si je nespletli s dobře známou, potměšile nebezpečnou a smrtelně jedovatou muchomůrkou zelenou (Amanita phalloides). Je nejen prudce jedovatá, ale navíc se první příznaky otravy objevují až v okamžiku, kdy je jed vstřebán v organismu a jsou již těžce zasažena játra a další důležité orgány.
Přečtěte si: Muchomůrka zelená a pavučinec plyšový jsou smrtelně jedovaté houby. Jak tyhle zabijáky poznáte
Pozor na muchomůrku bílou
„Touhle dobou, tedy na počátku léta, je mnohem častější její neméně jedovatá varieta muchomůrka bílá (Amanita phalloides var. Alba). A protože plodnice téhle muchomůrky bílé je celá čistě bílá, je tu vyšší nebezpečí záměny se žampiony. Je dobré si pamatovat, že žampiony nemají bílé lupeny, na rozdíl od muchomůrek," upozorňuje mykolog Jaroslav Vanča.
Jedovatý žampion zápašný
Vraťme se ale do rodiny žampionů. Když sebranou houbu houbaři bezpečně identifikují jako žampion, dále už moc neřeší, zda se jedná opravdu o žampion jedlý. Například pečárku polní (Agaricus campestris) nebo pečárku ovčí (Agaricus arvensis).
„A přece! Bohužel totiž neplatí, že všechny žampiony můžeme jíst. Onou zákeřnou jedovatou houbou je pečárka zápašná (Agaricus xanthoderma)," uvádí mykolog. Hojně roste od května až do listopadu v lesích, parcích, loukách i zahradách.
Inspirujte se: Vše, co chcete vědět o houbách
Jak vypadá nebezpečná pečárka
Pečárka zápašná vypadá podobně jako většina pečárek. Je to bíle zbarvená houba s náznakem šedých odstínů. Matný klobouk je 5–15 cm široký, kuželovitý s plochým středem. Jeho lupeny jsou v mládí růžové a ve stáří kakaově hnědé. Pečárka zápašná je statný druh, rostoucí často v početných skupinách či tzv. čarodějných kruzích.
Jak rozeznat jedlý žampion od jedovatého?
Žampion zápašný, který vás může dostat do nemocnice, se dá bezpečně rozeznat od jedlých žampionů hlavně podle barvy a vůně či zápachu.
Barva
Žampion zápašný po poranění (stačí ho škrábnout nožem nebo nehtem) okamžitě žloutkově zežloutne. Za chvíli ranka zešedne a vrátí se do matné podoby.
- Když škrábnete některý z jedlých žampionů, není poznat žádná reakce, až po čase poškozené místo lehce zežloutne.
Aroma
Pečárka zápašná buď nevoní vůbec, nebo má typicky karbolový, sladce dehtový zápach dezinfekce.
- Jedlé pečárky příjemně voní, většinou po anýzu nebo mandlích.
Otrava pečárkou zápašnou
Plodnice žampionu zápašného obsahuje termostabilní toxiny ve všech stádiích vývoje, jedovatost tedy nemizí ani po důkladné tepelné úpravě.
Po požití žampionu zápašného můžete skončit v nemocnici na výplachu žaludku. Otrava se projeví 1–3 hodiny po konzumaci, a to nevolnostmi, bolestmi žaludku a intenzivním zvracením. Žaludeční křeče jsou nebezpečné v případě, že trpíte žaludečními vředy, protože může hrozit jejich protržení.
Vypaltí se vědět: Pozor na záměnu hub! I pravé hřiby mají své nejedlé, či dokonce jedovaté dvojníky
Co dělat při otravě houbami?
Při nevolnosti z hub byste měli co nejrychleji přivolat lékaře a do jeho příjezdu podávat pitnou vodu nebo minerálku. „V žádném případě se nemá pít alkohol, káva nebo čaj. Je dobré uschovat část zvratků nebo zbytky zpracovaných hub. Umožní to identifikaci druhu houby, a tím včasnější cílenou léčbu otráveného,“ doporučuje mykolog.
Zdroje: myko.cz, nahouby.cz, cs.wikipedia.org, mykolog Jaroslav Vanča
Lidé by si měli dát pozor na chráněné druhy hub, které se už místy objevují:
Autor článku
