Muchomůrka zelená a pavučinec plyšový jsou smrtelně jedovaté houby. Jak tyhle zabijáky poznáte
Našim nejjedovatějším houbám vévodí muchomůrka zelená a méně známý pavučinec plyšový. Varování před muchomůrkou zelenou je potřeba pořád opakovat, protože tahle nebezpečně potměšilá houba má na svědomí každoročně desítky obětí. Pavučinec plyšový díky relativní vzácnosti nezpůsobí mnoho otrav, jedná se ale o naši nejzákeřnější houbu. Prozradíme, jak tyhle houby-zabijáky poznáte a jaké jsou příznaky otravy.
Muchomůrka zelená
Nejjedovatější a také nejnebezpečnější houbou, na kterou můžeme v lese narazit, je muchomůrka zelená, resp. muchomůrka hlíznatá (Amanita phalloides). Nejčastěji ji najdeme v listnatých a smíšených lesích, především pod duby, habr a buky, objevuje se i v borových lesích. Roste na celém našem území od července až do listopadu.
Vše, co chcete vědět o houbách je v našem speciálu zde
Jak muchomůrka zelená vypadá
Klobouk je paprsčitě žíhaný a má hladké okraje, může být olivový, žlutozelený, hnědozelený i bílý, v průměru má 5–15 cm. Třeň je pevný a hladký, na bázi má zřetelnou vakovitou hlízu, která je obalena bílou pochvou, v horní části je bílý blanitý prsten, který může v dospělosti odpadnout. Lupeny a dužina jsou bílé. Muchomůrka zelená příjemně voní.
Nejjedovatější a také nejnebezpečnější houbou, na kterou můžeme v lese narazit, je muchomůrka zelená, resp. muchomůrka hlíznatá (Amanita phalloides). Zdroj: Jaroslav Vanča
Proč je muchomůrka zelená tak nebezpečná
Jediná houba se může stát smrtelnou dávkou pro několik lidí. Plodnice obsahuje vysoké koncentrace nebezpečných alkaloidů, nejzákeřnějšími jedovatými látkami jsou falotoxiny a amatoxiny.
„Muchomůrka zelená je nejen prudce jedovatá, ale zásadním problémem je i to, že se příznaky otravy projeví až v době, kdy již došlo k nevratnému poškození vnitřních orgánů, přičemž prvními zasaženými jsou játra a pak ledviny. Jakási potměšilost této muchomůrky tkví i v její údajně lahodné chuti – většina přeživších pacientů potvrdila, že si na jídle, připraveném z muchomůrky zelené, velmi pochutnala,“ uvádí mykolog Jaroslav Vanča.
PŘEČTĚTE SI: Nejjedovatější houby světa rostou i v Česku. Jak je rozeznáte a jak vlastně zabíjí?
Příznaky otravy muchomůrkou zelenou
První příznaky otravy se objevují zhruba po 10 hodinách, někdy dokonce až po 24 hodinách. Začínají intenzivním zvracením a průjmem, doprovázeným prudkými bolestmi břicha. Pokud včas nedojde k vhodné terapii, hrozí doživotní následky i smrt.
Co dělat, když už muchomůrku zelenou sníme
- Především musíme vypít velké množství neslazené a neperlivé minerálky.
- Pokusíme se o vyprázdnění žaludku zvracením drážděním v krku či pitím teplé vody.
- Zároveň s postiženým je třeba dopravit do nemocnice i nesnědené zbytky hub, případně vzorek jeho zvratků, což umožní nasadit správnou léčbu.
Možná záměna muchomůrky zelené s jedlými houbami
Nejčastěji se muchomůrka zelená může zaměnit se žampiony (pečárkami), méně s už poměrně hodně odlišnými masáky, čirůvkami, bedlami nebo zeleně zbarvenými holubinkami.
Má dva důležité určující znaky: kalich smrti a bílé lupeny.
Kalich smrti
Muchomůrka zelená má na bázi části třeně bílou blanitou pochvu, nazývanou kalich smrti. Jedná se o pozůstatek blanitého obalu, který v mládí kryje celou plodnici. Tím se odlišuje od žampionů a dalších hub. Ovšem při neopatrném sběru si tohoto veledůležitého určovacího znaku nemusíme všimnout, protože zůstane v zemi.
Bílé lupeny
Lupeny pod kloboukem zůstávají i v dospělosti čistě bílé, což ji spolehlivě odlišuje od žampionů, které mají lupeny slabě růžové, ve stáří až hnědé.
Muž skončil na jednotce intenzivní péče poté, co zkonzumoval muchomůrku zelenou, protože mu aplikace v mobilním telefonu chybně uvedla, že jde o jedlou houbu:
Bacha na mýty o houbách
Pozor taky na jeden z nejčastějších houbařských mýtů, že jedovaté houby nejsou červivé a okousané od slimáků. I do smrtelně jedovaté muchomůrky zelené se s chutí pustí zajíc, veverka, slimák a hmyz. O jejich jedlosti pro člověka to vůbec nic neříká. Muchomůrka zelená pro ně může být úžasná pochoutka, protože toxiny v ní jim vůbec nevadí.
Pavučinec plyšový
„Zdálo by se, že jedovaté houby pořád zůstávají jedovatými a jedlé jedlými. Tak, jak jsme se to učili a jak jsme se to dozvídali v populárních atlasech hub. Ovšem věda, především analytická chemie či molekulární biologie nezahálí, a všelicos může být jinak. Ne, že by současné výzkumy cokoli ubraly na jedovatosti jedovatých hub, spíše ještě další přibyly. K nim patří pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus), smrtelně jedovatá houba, která byla až do roku 1958 považována za jedlou. První otrava byla u nás prokázána až roku 1977,“ říká mykolog Jaroslav Vanča.
Pavučinec plyšový (Cortinarius orellanus) je smrtelně jedovatá houba, Zdroj: iStock
Kde pavučinec plyšový roste a jak vypadá
- U nás naštěstí pavučinec plyšový neroste příliš hojně.
- Můžeme ho najít v listnatých a smíšených lesích pod buky, duby, lískami, méně často pod smrky a borovicemi v létě a na podzim.
- Poznáme ho podle 3–10 cm širokého, rezavě až skořicově hnědého klobouku a lupenů stejné barvy, které jsou s kloboukem v mládí spojeny pavučinovým závojem.
- Třeň je válcovitý, podélně vláknitý, žlutavý, poraněním a stářím hnědne.
Proč je pavučinec plyšový tak zákeřný
„Přestože díky relativní vzácnosti a faktu, že se ani vzdáleně nepodobá jakékoli jedlé houbě, nezpůsobí mnoho otrav, jedná se o naši nejnebezpečnější houbu vůbec! Obsahuje totiž látku orellanin, komplex deseti sloučenin, jedovatějších než toxiny muchomůrky zelené,“ vysvětluje mykolog a pokračuje: „Její zákeřnost spočívá ve velmi dlouhé době latence, tedy stavu bez chorobných příznaků. Může trvat 2 až 3 týdny, nejdelší u všech otrav houbami. Je znám dokonce i případ úmrtí až po 161 dnech po požití této houby! Postižené pak pochopitelně nenapadne spojovat své potíže s požitím houby, což značně ztěžuje diagnostiku a léčbu. Houba způsobuje nevratné zastavení funkce a destrukci ledvin, přičemž protijed není známý a postižení tak umírají po dlouhé týdny až měsíce.“
Zdroje: mykolog Jaroslav Vanča, https://www.myko.cz/myko-atlas/Amanita-phalloides/
Autor článku
