Pozor na nebezpečnou podobnost výtečného ryzce a jedovaté čechratky
Poznejte rozdíl mezi chuťově výtečným ryzcem smrkovým a jedovatou čechratkou podvinutou! Prozradíme, jak je bezpečně rozpoznat a vyhnout se tak otravě.
Druhá polovina září je obvyklým časem zvýšeného výskytu oblíbeného ryzce smrkového. Stejně jako podobné, s ryzci docela snadno zaměnitelné, leč jedovaté čechratky podvinuté. Pokud se chceme vyhnout nepříjemným problémům, dáváme si dobrý pozor na poněkud nebezpečnou podobnost ryzce a čechratky.
Mohlo by vás taky zajímat: Hřib hnědý je kvalitní a chuťově skvělá houba
Kde a kdy ryzec smrkový roste
Jedlé ryzce jsou naoranžovělé houby s osobitou, pikantně kořeněnou chutí. Při poranění roní oranžové až červené mléko. Obojí jim dává punc výjimečnosti. „Nejoblíbenější, nejkrásnější i nejchutnější z ryzců je ryzec smrkový. Poměrně křehká, 5–12 cm vysoká houba roste od konce léta až do listopadu. Najdeme ji pod smrky, oblíbeným místem jsou mladé vlhké smrčiny, v nichž se ryzci smrkovému obzvláště daří v mechu a jehličí. Můžeme ho najít také v trávě na loukách a pastvinách i u lesních cest. Ryzec smrkový bývá bohužel často červivý,“ uvádí mykolog Jaroslav Vanča.
Patří mezi často sbírané houby; jako jedna z našich nejchutnějších hub vůbec se může prodávat na trzích.
Jak bezpečně poznáme ryzec smrkový
Ryzec smrkový (Lactarius deterrimus) je houba takřka nepřehlédnutelná. Na první dobrou upoutá mnohdy až zářivým, mrkvově oranžovým kloboukem širokým až 15 centimetrů. Stářím pak bledne, zvláště od okrajů. V mládí je klobouk podvinutý, později jen mírně ohrnutý. Na jeho povrchu se objevují zřetelné zelené kruhové pásy, nápadné zelené skvrny, případně jen neohraničené zelené žíhání.
Dužnina tohoto ryzce je zprvu pevná a tvrdá, později drobivá. Je červenooranžová až špinavě zelená.
Jako každý správný ryzec po odříznutí roní mléko – v případě ryzce smrkového oranžovočervené až červené.
Chuť má mírně nahořklou a poněkud pálivou.
Ryzec smrkový je pochoutka
Ryzce patří k chuťově nejvýraznějším houbám. „Ryzec smrkový je velmi konzistentní a pevná houba, která se ani po tepelné úpravě nerozpadá. Využití ryzce v kuchyni se tak trošku liší od úpravy ostatních jedlých hub. Pokud bychom ryzce dali do smaženice, omáčky nebo polévky, přebily by chuť ostatních hub,“ radí Jaroslav Vanča.
Ryzec nejlépe vynikne připravený samostatně. Uplatní se při „tábornickém“ opékání nad otevřeným ohněm. Výborně chutná jen osolený a opečený na grilu nebo na plotně.
„Pochoutkou jsou ryzce nakrájené na silnější plátky, posolené, okmínované a zprudka osmažené na rozehřátém sádle,“ doporučuje mykolog.
Další možností je promíchat teplé plátky ryzců se sušenými rajčaty a těstovinami ochucenými drceným česnekem.
Jejich zároveň tvrdá i křehká konzistence a kořenitá chuť se skvěle uplatní v octovém nebo ve sladkokyselém nálevu.
Mohlo by vás zajímat: Klouzky jsou bez výjimky jedlé a dobré houby. Jak je zbavit nepříjemného slizu?
Možnost záměny s ryzcem pravým
Máte obavy, že vám hrozí možná záměna ryzce smrkového? Asi nejsnadněji si ho můžeme splést s ryzcem pravým, který je rovněž výtečnou jedlou houbou. Při poranění roní taktéž oranžové mléko, oranžově červené, které po delší době bledne a má pikantní kořenitou chuť. Takže se nic neděje, když si ho v košíku přineseme domů.
Ryzec pravý (Lactarius deliciosus), označovaný také jako ryzec obecný nebo borový, je celkově statnější a masitější než ryzec smrkový. Nejčastěji narazíme na ryzec pravý s tvrdým, masitým a vyklenutým kloboukem, který může mít v průměru až 16 centimetrů. Barva je lososově růžová, různě oranžová až rezavá či cihlově červená, různě se opakující v pásech a kruzích. Při poranění či otlaku klobouku místa po delší době zelenají až šednou.
Roste, na rozdíl od ryzce smrkového, nejčastěji na travnatých místech a zejména pod borovicemi. Najít se dá od července do října, někdy ho můžeme objevit i v listopadu.
Podobně jako ryzec smrkový, i ryzec pravý bývá hodně červivý.
Čechratka podvinutá (Paxillus involutus) Zdroj: Strobilomyces/Wikimedia Commons; CC BY-SA 3.0
Pozor na nebezpečnou podobnost ryzce a čechratky
Ryzec je zaměnitelný s jedovatou čechratkou podvinutou (Paxillus involutus). „Čechratka podvinutá s okrově hnědým, v mládí plstnatým kloboukem, později jakoby mastným, za vlhkého počasí až slizkým, a především na okrajích výrazně podvinutým tvarem skutečně připomíná ryzce. Až na to, že z její dužiny neprýští mléko! To je potřeba vědět, abychom předešli možnému riziku. Její účinky jsou zcela jiné než u jiných houbových toxinů – důsledky požití čechratky se projevují až po několikerém užití a spočívají v alergické reakci, vedoucí časem až k rozpadu červených krvinek,“ varuje mykolog.
Jde přitom o houbu, která byla v houbařských atlasech ještě před zhruba pětadvaceti lety doporučována ke sběru coby jedlá a chutná. Mnozí houbaři si jí cenili výše než hřibů, neboť je velmi aromatická a dá se z ní připravit pokrm, který je téměř k nerozeznání od guláše. Lákavě znělo i její lidové jméno gulášovka. Na každý pád je třeba se s ní, coby jedlou houbou, rozloučit.
Pozor na jedovaté houby:
Zdroje: mykolog Jaroslav Vanča; nahoubach.cz; nahoubach.cz; myko.cz; Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme (L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier)
Autor článku
Lenka Valjentová
Lenka Valjentová je redaktorkou webu Prima Living. Píše hlavně o zahradě, pěstování, o historii a tradicích.
