První včely a čmeláky můžete spatřit už v únoru

Příroda může ještě klidně odpočívat pod sněhem, skrz který začínají vykukovat první jarní cibuloviny, když se včely i čmeláci pomalu začnou probouzet ze zimního spánku. Stačí jen pár trochu teplejších slunečních paprsků a tenhle užitečný hmyz je připraven vrhnout se do práce. K tomu, aby rychle nabral sílu, potřebuje dostatek potravy, kterou mu můžete nabídnout i na své zahradě.

Časně probuzené včely a čmeláci se objevují dokonce už v průběhu února, tedy v době, kdy příroda ani zahrada zrovna nehýří množstvím květů. I tak je tu například několik zajímavých dřevin, které díky velkému množství časných květů zvládají nakrmit slušné množství strávníků. Snad na žádné zahradě by proto neměl chybět alespoň jediný keř či strom vrby jívy, ale klidně i výrazně prostorově méně náročného lískovníčku nebo zimnokvětu, nádherně voňavého papírového keře nebo například kaliny vonné, zimolezu nebo lýkovce.

Vysaďte barevné cibuloviny

Stejně nepostradatelné jsou pro hmyz i první květy cibulovin. Je zajímavé, že včely i čmeláci dávají přednost především květům v barvě bílé, žluté a modré, tedy v barvách, ve kterých jarní cibuloviny skutečně nejčastěji vykvétají. Včely i čmeláci vyhledávají nejraději květiny s plně otevřenými květy, ale pokud květy ještě plně otevřené nejsou, pak si především čmeláci dokážou velmi dobře poradit. Vrhají se střemhlav na květ a silou se do něho dostanou. A existují i čmeláci, například čmelák puchýřník, kteří se do květu dokážou i prokousat z boku, skrz uzavřené okvětní lístky. Příroda je jednoduše pro složité podmínky pozdní zimy velmi dobře vybavila.

Krokusy vykvétají v pestrých barvách Zdroj: iStock

Cibuloviny, ve kterých najde hmyz dostatek první potravy

Botanické tulipány (Tulipa)

Botanické tulipány jsou mnohem nižší, a mají i menší a méně výrazné květy než tulipány zahradní. Možná tedy nejsou na první pohled tak oslnivé, ale vyvažují to svou praktičností. Především výrazně dříve kvetou, tedy v době, kdy je ještě výběr kvetoucích rostlin velmi malý, a pak je tu jejich naprosto neoddiskutovatelná přednost, tedy že se jejich cibulky každoročně nevysazují a později zase nevytahují ze země. Naopak. Čím déle a nerušeně na jednom místě rostou, tím jsou krásnější, protože vytvářejí stále bohatší trsy květů.

Hyacintovec (Hyacinthoides)

Modře kvetoucí hyacintovec připomíná hodně chudý květ hyacintu nebo naopak bohatou ladoňku. S oběma ho pojí blízké příbuzenství. Do své zahrady si můžete cibulky málo známého hyacintovce vysadit na polostinné a chladnější místo, nejlépe pod opadavé keře nebo pod vzrostlé stromy. Cibulnatá trvalka z čeledi chřestovitých je mrazuvzdorná a celkem snadno se množí pomocí dceřiných cibulek i semeny.

Krokus (Crocus)

V našich podmínkách vykvétá často už během února. Poznáte ho podle typické, jemně nafialovělé, až purpurové barvy okvětních lístků se světlejším jícnem, tedy středem květu. Samotné květy dorůstají do výšky asi 10–12 cm. V době plného rozkvětu již bývají vzrostlé i sytě zelené čárkovité listy s výrazně světlým proužkem uprostřed. Rostliny časem vytvářejí další nízké, husté trsy listů. Ke svému růstu nepotřebují ani pečlivě udržované záhony a plně se spokojí se skromným místem uprostřed trávníku, a dokonce i ve stínu pod stromy nebo keři.

Ladoňka (Scilla)

Nenáročné a skromné ladoňky na zahradách často vykvétají i pod sněhem. Nejlépe ladoňkám vyhovuje půda propustná, lehčí, humózní, spíše písčitá. Hodí se do skalek, dají se velmi snadno pěstovat v nádobách na zahradě nebo na balkoně či terase. Velmi snadno také ladoňky zplaňují a množí se do volné přírody.

Ladoňky velmi snadno zplaňují mimo zahradu Zdroj: iStock

Modřenec (Muscari)

Drobné modřence brzy zjara během několika teplejších slunných dnů rozkvetou v plné své kráse. A i když jejich název k tomu svádí, nekvetou zdaleka všechny modřence pouze modře, ale taky bíle a růžově, nebo dokonce dvoubarevně. Hodí se na předzahrádky i do skalky, nepřehlédnutelné jsou jako obrubníky trvalkových záhonů a zahradních cestiček. Výborně se jim daří pod opadavými listnatými keři a stromy, protože než se dřeviny na jaře olistí, mají dostatek světla a prostoru, aby se rozrůstaly.

Sněženka (Galanthus)

Skromná a otužilá sněženka dokáže vykvést i doslova schovaná pod sněhem. U nás ji najdete i ve volné přírodě, především ve světlých listnatých lesích a na vlhčích loukách. V našich zahradách nejčastěji roste druh sněženka podsněžník. To je ta malá bílá květinka, která se první ukáže, když je zima na ústupu. Pokud je na to počasí, můžeme sněženky na zahradách vidět už v lednu a únoru, v březnu jsou už docela běžné.

Talovín (Eranthis)

Trvalky s podzemními hlízkami, které se často řadí mezi cibuloviny, vykvétají zářivě žlutými kvítky velmi brzy zjara, vlastně už v pozdně zimním období. Najdete je většinou jen na zahradách, protože původně pocházejí z jižní Evropy a zplaňují, tedy samy se množí do volné přírody, jen málokdy.

Stanoviště pro talovíny vyberte spíše polostinné, nejlépe pod vzrostlými stromy, na skalkách nebo vlhkých loukách. Talovíny můžete vysadit i na přímé slunce, pak ale vyžadují dostatek vláhy v půdě.

Drobné talovíny se zimy nebojí Zdroj: iStock

Hmyz hledá v květech pyl i nektar

Nektarem se včely i čmeláci, ale i jiný hmyz, živí po celou sezonu, tedy od časného jara do pozdního podzimu. Je to sladká tekutina, vlastně spíš sirup. Včely medonosné využívají nektar k výrobě medu.

Pyl, který si hmyz z květů odnáší nejčastěji nachytaný na nožkách, slouží jako potrava pro jeho larvy.

Zdroj: www.kvetinovecibulky; https://www.floranazahrade.cz/prvni-pastva-pro-vcely/