Pýchavka chutná skvěle, cukr ji promění v delikatesu. Nikdy do ní nekopejte !

Pýchavka obecná je výborná jedlá houba a cukr ji promění v delikatesu. Víte, proč do pýchavky není radno kopat? Zdroj: iStock

Bílé paličky pýchavky obecné jsou dost nápadné a takřka všudypřítomné, přesto houbaři pýchavky přehlížejí a málo sbírají. A přitom je to v mládí výborná jedlá houba s lahodnou chutí. Pojďme si říct, jak tuhle pýchavku bezpečně poznáme, kde ji můžeme najít, jestli se dá zaměnit s jedovatými houbami, proč do starší pýchavky není radno kopat i jak tuhle výtečnou houbu využít v kuchyni.

„Bílá barva je charakteristická pro některé druhy břichatkovitých hub neboli gasteromycetů. Nejznámějšími jsou pýchavky, z nich je u nás nejrozšířenější pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum),“ objasňuje mykolog Jaroslav Vanča a dodává: „Plodnice pýchavky obecné jsou dost proměnlivé, a to jak velikostí, tak tvarem i utvářením povrchu. Mohou být 2 až 8 centimetrů vysoké, až 5 centimetrů široké, obvykle palicovité, ale i kyjovité či hruškovité. Bílý povrch plodnice je pokrytý drobnými kuželovitými ostny.“

Z pýchavek je u nás nejrozšířenější pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum) Zdroj: iStock

Kde pýchavka obecná roste

Pýchavka obecná roste jednotlivě i ve skupinách obvykle ze země, někdy i na zetlelém dřevě od nížin až po hory od června až do konce října. Narazit na ni můžeme v sadech, zahradách, na mezích, pastvinách a v jehličnatých i listnatých lesích lesích, často u cest a ve městě na okrajích chodníků.

Pýchavka obecná: Sbíráme jenom mladé, tedy tužší a na průřezu tvarohovitě bílé plodničky. Později uvnitř měknou, žloutnou až hnědnou a takto již přirozeně nejsou poživatelné Zdroj: iStock

Jak poznat pýchavku obecnou

Pýchavku obecnou prakticky nelze zaměnit s žádnou jedovatou houbou. A když si ji spleteme s podobnou pýchavkou hruškovitou (Lycoperdon pyriforme), nic se nestane. Od pýchavky obecné se liší jakoby moukou poprášeným povrchem a roste hlavně na trouchnivějících pařezech, často v hustých trsech. Mladé plodnice jsou jedlé a dobré stejně jako u pýchavky obecné.

Do pýchavky nekopat!!!

Sbíráme jenom mladé, tedy tužší a na průřezu tvarohovitě bílé plodničky. Později uvnitř měknou, žloutnou až hnědnou a takto už přirozeně nejsou poživatelné. „Jejich kulovité vrcholky, tzv. teřichy jsou v tomto stavu připraveny k pozvolnému rozprašování výtrusů okrouhlým otvorem na temeni. A právě kvůli nim není zrovna vhodné do starších pýchavek kopat nebo na ně šlapat, neboť drobný výtrusný prach může citlivějším lidem nepříjemně podráždit oční spojivky, nebo dokonce i plíce a vyvolat i silný kašel,“ říká mykolog.

Pýchavka hruškovitá (Lycoperdon pyriform) je jedlá a dobrá stejně jako pýchavka obecná Zdroj: iStock

Pýchavka obecná využití

Pýchavky se dají připravit na různé způsoby, dobré jsou třeba opečené na špízu se slaninou a cibulí stejně jako s vajíčkem na způsob mozečku nebo připravené jako guláš. „Podušené a rozmixované vytvoří základ výborné krémové houbové polévky. Snadno a dobře se suší, mladičké jsou vynikají naložené v octě,“ uvádí Jaroslav Vanča a pokračuje: „Anebo dokonce – jako snad jediné houby vůbec – je můžeme upravit na sladko. A tady je můj recept:“

Sladká pýchavka

Ingredience

mladé pýchavky obecné
máslo
moučkový cukr se špetkou skořice na posypání

Příprava

Očištěné pýchavky nakrájíme na plátky a osmažíme na rozpuštěném másle dorůžova. Vyjmeme, dáme na síto krátce okapat a pak bohatě posypeme moučkovým cukrem se špetkou skořice.

Zdroj: mykolog Jaroslav Vanča, myko.cz, cs.wikipedia.org