Pýchavka chutná skvěle, cukr ji promění v delikatesu. Nikdy do ní nekopejte !
Pýchavka obecná je výborná jedlá houba a cukr ji promění v delikatesu. Víte, proč do pýchavky není radno kopat? Zdroj: iStock
Bílé paličky pýchavky obecné jsou dost nápadné a takřka všudypřítomné, přesto houbaři pýchavky přehlížejí a málo sbírají. A přitom je to v mládí výborná jedlá houba s lahodnou chutí. Pojďme si říct, jak tuhle pýchavku bezpečně poznáme, kde ji můžeme najít, jestli se dá zaměnit s jedovatými houbami, proč do starší pýchavky není radno kopat i jak tuhle výtečnou houbu využít v kuchyni.
„Bílá barva je charakteristická pro některé druhy břichatkovitých hub neboli gasteromycetů. Nejznámějšími jsou pýchavky, z nich je u nás nejrozšířenější pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum),“ objasňuje mykolog Jaroslav Vanča a dodává: „Plodnice pýchavky obecné jsou dost proměnlivé, a to jak velikostí, tak tvarem i utvářením povrchu. Mohou být 2 až 8 centimetrů vysoké, až 5 centimetrů široké, obvykle palicovité, ale i kyjovité či hruškovité. Bílý povrch plodnice je pokrytý drobnými kuželovitými ostny.“
Z pýchavek je u nás nejrozšířenější pýchavka obecná (Lycoperdon perlatum) Zdroj: iStock
Kde pýchavka obecná roste
Pýchavka obecná roste jednotlivě i ve skupinách obvykle ze země, někdy i na zetlelém dřevě od nížin až po hory od června až do konce října. Narazit na ni můžeme v sadech, zahradách, na mezích, pastvinách a v jehličnatých i listnatých lesích lesích, často u cest a ve městě na okrajích chodníků.
Pýchavka obecná: Sbíráme jenom mladé, tedy tužší a na průřezu tvarohovitě bílé plodničky. Později uvnitř měknou, žloutnou až hnědnou a takto již přirozeně nejsou poživatelné Zdroj: iStock
Pýchavka obecná: Sbíráme jenom mladé, tedy tužší a na průřezu tvarohovitě bílé plodničky. Později uvnitř měknou, žloutnou až hnědnou a takto již přirozeně nejsou poživatelné Zdroj: iStock
Jak poznat pýchavku obecnou
Pýchavku obecnou prakticky nelze zaměnit s žádnou jedovatou houbou. A když si ji spleteme s podobnou pýchavkou hruškovitou (Lycoperdon pyriforme), nic se nestane. Od pýchavky obecné se liší jakoby moukou poprášeným povrchem a roste hlavně na trouchnivějících pařezech, často v hustých trsech. Mladé plodnice jsou jedlé a dobré stejně jako u pýchavky obecné.
Do pýchavky nekopat!!!
Sbíráme jenom mladé, tedy tužší a na průřezu tvarohovitě bílé plodničky. Později uvnitř měknou, žloutnou až hnědnou a takto už přirozeně nejsou poživatelné. „Jejich kulovité vrcholky, tzv. teřichy jsou v tomto stavu připraveny k pozvolnému rozprašování výtrusů okrouhlým otvorem na temeni. A právě kvůli nim není zrovna vhodné do starších pýchavek kopat nebo na ně šlapat, neboť drobný výtrusný prach může citlivějším lidem nepříjemně podráždit oční spojivky, nebo dokonce i plíce a vyvolat i silný kašel,“ říká mykolog.
Pýchavka hruškovitá (Lycoperdon pyriform) je jedlá a dobrá stejně jako pýchavka obecná Zdroj: iStock
Pýchavka hruškovitá (Lycoperdon pyriform) je jedlá a dobrá stejně jako pýchavka obecná Zdroj: iStock
Pýchavka obecná využití
Pýchavky se dají připravit na různé způsoby, dobré jsou třeba opečené na špízu se slaninou a cibulí stejně jako s vajíčkem na způsob mozečku nebo připravené jako guláš. „Podušené a rozmixované vytvoří základ výborné krémové houbové polévky. Snadno a dobře se suší, mladičké jsou vynikají naložené v octě,“ uvádí Jaroslav Vanča a pokračuje: „Anebo dokonce – jako snad jediné houby vůbec – je můžeme upravit na sladko. A tady je můj recept:“
Sladká pýchavka
Ingredience
- mladé pýchavky obecné
- máslo
- moučkový cukr se špetkou skořice na posypání
Příprava
Očištěné pýchavky nakrájíme na plátky a osmažíme na rozpuštěném másle dorůžova. Vyjmeme, dáme na síto krátce okapat a pak bohatě posypeme moučkovým cukrem se špetkou skořice.
Zdroj: mykolog Jaroslav Vanča, myko.cz, cs.wikipedia.org