Dnes je Velikonoční neděle neboli Boží hod velikonoční. Světí se mazance, malují kraslice a hlavně se jí a pije

Dnes je Velikonoční neděle neboli Boží hod velikonoční, Zmrtvýchvstání Páně. Po Kristově vzkříšení zase zazní zvony a zvonky, které se vrátily z Říma. Název svátků Velikonoce je odvozen od „velké noci“ ze soboty na neděli, kdy Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Končí období vážnosti a začíná čas radosti a oslav nového života. Víte, jaké lidové tradice a zvyky se o Velikonoční neděli dodržovaly?

Boží hod velikonoční je pro křesťany jedním z nejradostnějších dnů v roce. Podle evangelií vstal Kristus z mrtvých za svítání. Vzkříšení Ježíše Krista je pro křesťany centrálním bodem jejich víry – smrt není konec, ale začátek nového života. To se projevuje již na slavnostní ranní mši, kde hoří o Bílé sobotě zapálený paškál a zaznívá zpěv Aleluja, zapovězený po celu postní dobu. Na ranní mši měli věřící přijít v něčem novém, to aby projevili radost nad novým životem.

Jídlo svěcené na Boží hod velikonoční

Při dopoledních bohoslužbách si v kostele lidé nechávali posvětit z domova v košíku nebo na talíři přinesené jídlo, většinou beránka, mazanec, chléb, vejce a víno. Někde taky klobásy a jitrnice. Svěcení potravin má dlouho tradici, obdobné rituály znali už první křesťané. Z konce 15. století se dochoval oficiální přípis z Prahy, který obsahuje 18 druhů potravin vhodných k požehnání. Byly mezi nimi např. i slanina, holoubata, ryby, koláče, mléko či med.

Svěcené jídlo pak rodina společně snědla, někde už v kostele po mši. Poměrně běžné bylo podarovat jím i domácí zvířata, kousek položit na pole či v zahradě a hodit do studny, aby bylo dost vody, rodily stromy i pole a zvířata byla zdravá. Tradice velí, že kus posvěceného pokrmu musí dostat i každý host v domě.

Velikonoční mazanec

Mazanec z kynutého těsta patří mezi nejstarší české obřadní pečivo u nás. Tvar bochánku má záměrně, aby připomínal chléb, boží dar. Dělalo se na něm stejně jako na chlebu znamení kříže, na památku umučení Krista. Podle lidových tradic symbolizuje slunce a kynuté těsto samo o sobě symbolizuje nový život, ale taky bohatství, protože při kynutí nabírá na objemu. „Dáte-li kus mazance, dostanete mládence,“ říká jedno staré pořekadlo, a tak není divu, že tímto pečivem mladé dívky vítaly návštěvníky ve stavení.

Co jíst a pít o Velikonoční neděli

Tradičním jídlem na Velikonoce je nádivka, někde nazývaná sekanice či hlavička. Ten jediný pravý recept nenajdete, protože nádivka se dělala kraj od kraje jinak. Někde s krupicí, jinde s klobásou, a tak záleží jen na vás, co vám bude chutnat. Typická je ovšem kombinace masa, s vejci nebo s pečivem, a také s mladými kopřivami, libečkem, petrželkou, bršlicí, popencem, česnekem medvědím, kerblíkem a dalšími prvními jarními bylinkami.

A protože nutnost postit se už je minulostí, na slavnostním nedělním stole se objevuje mnoho jídla – maso, mléko, vejce, které v době postní lidé jíst nemohli. Kromě jehněčího masa se na sváteční velikonoční stůl podávalo také kůzlečí nebo telecí. Požívání masa a masitých pokrmů na Boží hod velikonoční se ovšem různí. O tom, co se na stole nakonec objevilo, rozhodovaly místní zvyklosti a možnosti rodiny.

Lidové tradice o Velikonoční neděli

  • Protože Ježíš Kristus vstal z hrobu, přicházelo jaro a skončila doba postní, byl prostor pro radost a zábavu. Dobrovolní herci inscenovali různá divadelní představení na motivy života Kristova, pořádaly se tancovačky a lidé se bavili a pili.
  • Zábavy začínaly již brzy ráno. Říkalo se, že slunce si na Boží od velikonoční  při svém východu třikrát povyskočí radostí nad vzkříšením Páně, a naši předkové si proto přivstali, aby to viděli. Objevilo-li se slunce na čistém nebi, znamenalo to pěkné léto a bohatou úrodu.
  • Dívky barvily kraslice a chlapci pletli pomlázky.
  • Lidé si předávali malé dárky, aby někoho „beránek nepokakal“.
  • Bylo nepsaným pravidlem, že o Velikonočí neděli se nesmí zametat, prát, mýt nádobí, stlát, šít, čistit boty, vynášet hnůj z chléva...

Co se dělá na Boží hod velikonoční

Dříve bylo hojně rozšířeným zvykem, že rodina snědla společně jedno vejce, uvařené už na Velký pátek se žlutým vrbovým a jasanovým proutkem. To proto, aby se členové rodiny v dalším roce nerozhádali a drželi pohromadě. Když pak někdo zabloudil, měl si vzpomenout s kým na Boží hod velikonoční jedl vajíčko a prý by okamžitě nalezl cestu zpět.

V tento den dávala dívka svému vyvolenému jako koledu, tzv. uzel. Byl to bílý, pěkně vyšívaný šátek, naplněný barevnými vejci, kterých bývala kopa a přidával se k nim mazanec a obřadní pečivo. Někdy dívka dávala do uzlu i tzv. rejsky - vejce rýsovaná, nebo straky, což byla vejce malovaná voskem a pak namáčená v barvě. Do uzle se také dávaly tzv. párky, což byla dvě barevná vajíčka k sobě spojená stužkou. Ta si chlapci schovávali na památku.

Velikonoční pranostiky

  • Prší-li na Boží hod, sucho úrodu vysuší.
  • Hezky-li na Boží hod velikonoční, s prací na poli zčerstva počni.
  • Když na velikonoční neděli prší, na každé pondělí až do svatého Ducha pršeti bude.
  • Velikonoční a velkopáteční déšť zřídka přináší žním požehnání.
  • Velikonoce krásné úrodu nám dají, pakli slunce hasne, louky sucho mají.
  • Na Velikonoce jasno, bude laciné máslo.

Kdy bude Boží hod velikonoční v dalších letech

rok den
2025 20. dubna
2026 5. dubna
2027 28. března
2028 16. dubna
2029 1. dubna
2030 21. dubna

Zdroje: ceskevelikonoce.cz, Český lidový a církevní rok (Alena Vondrušková), Knížka plná nápadů (Světlana Kubištová Pražáková), Lidové obyčeje a nápady pro šikovné ruce Jaro (Martin Bestajovský), Tradinář (Monika Kindlová, Martina Boledovičová)


Přečtěte si také