Jak zužitkovat odřezky od zeleniny i sáčky od čaje: Postavte si domácí vermikompostér

Vermikompostér z plastu je ideální pro městské byty, kde byste pro klasický kompostér jen těžko našli místo. Nezabere moc místa a nejlépe, když ho umístíte v temné místnosti – tedy ve sklepě či komoře, kde se teplota pohybuje mezi 5 a 25 stupni Celsia. Žížalkám je nejlépe při 20 stupních, raději jim příliš nepřitápějte. Výroba vlastního vermikompostéru vám nezabere příliš času.

Co je vlastně vermikompostér?

To je kompostér, který obývají kalifornské žížaly, jež jsou na rozdíl od svých českých příbuzných žravější a rychleji se množí. Můžete si ho koupit v obchodě i na internetu anebo si ho vyrobit z plastových krabic s víky.

Proč kompostovat ve městě

Možná si říkáte, že kompostování ve městě nemá smysl. Právě naopak! Žížaly ve vermikompostéru se postarají o bioodpad, čímž snížíte množství celkového odpadu a navíc získáte skvělé organické hnojivo, vermikompost a tzv. žížalí čaj. Ten pak můžete používat na hnojení, je totiž plný enzymů a cenných látek, které rostlinám pomáhají v jejich výživě, regeneraci i odolnosti. Takže se můžete pustit do pěstování vlastních bylinek, zeleniny či ovoce. Je to jednoduchý koloběh potravin – z kuchyně do kompostu a zpět do pokrmů v podobě nově vypěstované plodiny.

Co budete potřebovat na výrobu vermikompostéru z plastu

• 3 plastové krabice i s víky
• nůž
• oscilační pilku
• vrtačku
• nýtovačku
• nýty
• silikonové lepidlo
• pistoli
• netkanou textilii
• vrtáky 3 a 5 mm

Jak budete postupovat při výrobě vermikompostéru z plastu

Ze všeho nejdřív odřízneme případné nožičky dvěma plastovým krabicím tak, aby šly jednoduše položit na víko další krabice, dobře dosedly a přiléhaly. Krabice bez nožiček postavíme navrch, takže jediná krabice s nožičkami bude ta vespodu. Když máme krabice takto seřazené, vezmeme spodní a prostřední krabici a u obou pomocí nože nebo oscilační pilky vyřízneme středy jejich vík.

Vyříznuté víko spodní krabice přiložíme zespodu ke dnu prostřední krabice a vyvrtáme díru 3 mm vrtákem. Do ní dáme obráceně nýt. To nám bude sloužit k tomu, aby se plochy nepohybovaly předtím, než je přilepíme. Pokračujeme po obvodu s rozestupy asi 3–5 cm. Totéž pak provedeme i s víkem prostřední krabice. Když máme vyvrtáno, připravíme si silikonové lepidlo a víka nalepíme zespodu krabic nad nimi. Když lepidlo ztuhne, přinýtujeme.

Víko spodní a prostřední krabice provrtáme 5 mm vrtákem po celé ploše, aby žížalky časem mohly prolézat i do vrchní krabice a aby do spodní krabice mohl odtékat „žížalí čaj“. Ve víku vrchní krabice uděláme už jen pár otvorů, abychom k žížalkám pustili trochu vzduchu.

Krabice ve správném pořadí postavíme na sebe a pod víko horní krabice připevníme netkanou fólii, aby se do bytu nedostaly z krabic případně mušky. V prostřední krabici připravíme žížalkám zázemí v podobě namočeného kartonu nebo vrstvy kartonových obalů od vajíček. Potom, co žížaly přidáme do jejich nového příbytku, je můžeme začít krmit – nasypeme na ně cca 3centimetrovou vrstvu bioodpadu. Počítejte s tím, že vermikompostér a žížalky začnou plně fungovat a kompostovat cca po 3 měsících.

Prima tip

• Při řezání krabic příliš netlačte a víka řežte v teple, plast je v chladu křehčí.

Co žížalky rády a co jim naopak nechutná

Žížaly si pochutnají na všech zbytcích chemicky neošetřeného ovoce a zeleniny, nadrcených skořápkách od vajíček, kávové sedlině a vypořádají se třeba i s papírovými sáčky od čaje nebo s ruličkami od toaletního papíru. Čím menší kousky žížalkám připravíte, tím rychleji je zpracují. Dávejte však pozor, abyste kompost příliš nevysušili. Pokud budete přidávat více „suchého“ materiálu, vždy ho žížalám navlhčete. Neprospívá jim naopak maso ani masné a mléčné výrobky a v příliš vysoké vrstvě bioodpadu se jim špatně leze, proto ho vždy přidávejte zhruba po 3 centimetrech. Také se zeminou raději šetřete a přidávejte jen minimálně. Pokud byste objevili plíseň, ihned ji odstraňte.

Zdroj: Ikea; https://www.kompostuj.cz/jak-na-to/jak-na-vermikompostovani/