Dnes je Kýchavá neděle: Kolikrát za den kýchnete, tolik let ještě budete žít
Kýchavá neděle: Kolikrát třetí postní neděli kýchnete, tolik let ještě budete žít Zdroj: iStock
Třetí postní neděli se říká Kýchavá nebo Kýchavná. Lidový název skutečně pochází od slova kýchat. Jedna z lidových pověr praví, že kolikrát si člověk třetí postní neděli kýchne, tolik let ještě bude žít. Pokud tomu chceme věřit, měli bychom si přát na tuhle neděli pořádnou rýmu! Nebo mít po ruce kýchací prášek z bylin.
Třetí postní neděle latinsky zvaná Oculi (letos vychází na 23. března) se lidově nazývá Kýchavá nebo Kýchavná. Lidový název skutečně pochází od kýchání.
INSPIRUJTE SE: Jak slavit Velikonoce podle starých tradic a zvyků. Co dělat od Květné neděle po Velikonoční pondělí
Kýchání jako příznak moru
Toto označení údajně vychází ze středověku, kdy řádil vysoce infekční mor, jehož prvním příznakem bylo hlasité kýchání - a to nevěstilo nic dobrého. Vzhledem k tomu, že úmrtnost nakažených morem byla obrovská, člověk, u kterého se začaly projevovat jeho příznaky, byl prakticky považován za mrtvého.
NENECHTE SI UJÍT: Kýchavá neděle: Víte, proč se třetí postní neděli tak říká a co znamená Pozdrav pánbůh?
„V lékařském pojednání z 16. století stojí: Jakž kdo kejchl, hned náhle umříti musil,“ uvádí Alena Vondrušková ve své knize Český lidový a církevní rok.
- Z morových dob pravděpodobně pochází známý komentář „Pozdrav pánbůh“, když někdo kýchne. Odpovědí „Dejžto pánbůh“ pak nemocný vyjadřuje své zbožné přání, aby se po smrti dostal do nebe. Podle jiného výkladu je „Pozdrav pánbůh“ prosba, kterou žádáme boha o pomoc, aby se nemocný člověk uzdravil.
Kýchání pro zdraví
Naopak v jiných historických etapách bylo vnímáno jako velice žádoucí. A zvláště o třetí postní neděli kýchání symbolizovalo zdraví, lidé věřili, že kýcháním si pročistí tělo. Nejrozšířenější z lidových tradic a pověr praví, že kolikrát si člověk třetí postní neděli kýchne, tolik let ještě bude žít. A kýchne-li třikrát za sebou, bude celý rok zdravý a plný sil.
PŘEČTĚTE SI: Čtvrtá z šesti postních nedělí Laetare, lidově Družebná. Co se tenhle den dělávalo?
Kdo chce být zdravý, šňupe!
Naši předkové ale nespoléhali pouze na náhodu, že zrovna v postním čase budou mít rýmu. Kýchání se snažili vyvolat nejrůznějšími kýchacími prášky z bylin, později šňupacím tabákem. Šňupání se těšilo velké oblibě u šlechty a bohatých měšťanů, například na dvoře Ludvíka XV. se šňupalo ve velkém. . Ale populární bylo také mezi prostými lidmi a na venkově. Kdo chtěl být zdravý, ten šňupal.
Kýchací prášky našich předků z bylin
Z jakých rostlin se kýchací prášky kdysi dělaly? „Většinou se do nich používaly usušené, v hmoždíři najemno drcené byliny, které byly veskrze jedovaté. Takže měly na lidský organismus daleko škodlivější dopad, než by se mohlo na první pohled zdát,“ vysvětluje bylinkář Martin Kolár.
Kýchavice bílá
„Velice populární šňupavý kýchací prášek se vyráběl z kýchavice bílé (Veratrum album). Jde o jednu z nejjedovatějších rostlin v české přírodě! Lidé ovšem tehdy netušili, že je tato rostlina prudce jedovatá a paralyzuje nervový systém. Domníváme se, že právě jed z kýchavice bílé byl příčinou smrti Alexandra Velikého, když vypil otrávené víno v babylonském paláci. Zemřel po dvanácti dnech utrpení, kdy nebyl schopen chůze ani řeči,“ říká Martin Kolár.
- Dnes je kýchavice bílá v přírodě velmi vzácná a patří mezi silně ohrožené rostliny.7
Velice populární šňupavý kýchací prášek se vyráběl z kýchavice bílé (Veratrum album) Zdroj: iStock
Čemeřice
Součástí bylinných šňupacích směsí bývala rovněž krásná, leč jedovatá čemeřice (Helleborus). Navíc byla čemeřice díky obsahu pomalu působících toxických látek velice oblíbenou surovinou traviček, protože jen velmi pomalu se vstřebávající jedy působily velice nenápadně.
- Kořen rozdrcený na prášek údajně zaručoval neviditelnost. Kdo ho sypal před sebou, mohl se dostat kamkoli nezpozorován.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Nejjedovatější rostliny v Česku vás zabijí i do hodiny. Stačí pár bobulí, na některé nesmíte ani sáhnout
Konvalinky
„Další jedovatou rostlinou, která ve šňupacích bylinných prášcích většinou nechyběla, je konvalinka vonná (Convallaria majalis). Používaly se hlavně sušené květy, i když celá květina obsahuje látky dráždící nosní sliznice a provokující ke kýchání,“ uvádí bylinkář.
konvalinka (Convallaria) Zdroj: iStock
Kaštany
Především na venkově býval dříve nesmírně oblíbený kýchací prášek z rozemletých sušených kaštanů, plodů mohutného košatého stromu jírovce maďalu (Aesculus hippocastanum), který báječně pročistil dutiny při chorobách z nachlazení.
Zdroje: Český lidový a církevní rok (Alena Vondrušková), bylinkář Martin Kolár
Autor článku
