Muchomůrku růžovku ani sucho nezdolá! Jak ji rozeznat od tygrované?
Muchomůrka růžovka je oblíbená houba. Mnozí ji ale kvůli možné záměně s jedovatou muchomůrkou tygrovanou raději nesbírají. Objevte klíčové znaky, které vás ochrání před záměnou.
Mezi muchomůrkami je řada jedlých druhů, ovšem jen muchomůrka růžovka (Amanita rubescens) chutná opravdu skvěle. Chutí tak trochu připomíná maso, proto se jí také lidově říká masák. Muchomůrka růžovka roste velice hojně především ve smrkových a smíšených lesích. Můžete ji nalézt třeba i v městském parku. Objevuje se roztroušeně, jednotlivě nebo ve skupinách. Vyskytuje se od nížin až po horské oblasti.
Nezdolá ji ani velké sucho! Dokáže vytvářet své plodnice i za suchého počasí, kdy se růst jiných druhů hub zastaví a čeká se na vláhu.
Muchomůrka růžovka vs. muchomůrka tygrovaná
Mnozí sváteční houbaři masáka ale raději nesbírají kvůli možné záměně s jedovatou muchomůrkou tygrovanou (Amanita pantherina), nazývanou také muchomůrkou panterovou či tygrovitou. Jak je od sebe bezpečně rozeznat, abyste si byli stoprocentně jistí, že máte v košíku opravdu růžovku?
„Předně je dobré vědět, že je třeba určit každou houbu zvlášť. Může se stát, že v lese narazíte na skupinku hub, určíte tu první a ostatní už jen sesbíráte. A to může být osudová chyba. Obě muchomůrky totiž poměrně často rostou dohromady,“ vysvětluje mykolog Jaroslav Vanča. Pokud nejste zkušeným houbařem, raději sbírejte jen jedlé houby, které dobře znáte a nemůžete si splést s jedovatými.
Muchomůrka růžovka s detailem prstenu. Prsten je v mládí přitisknut k lupenům, od nichž získává rýhovaný otisk. Zdroj: iStock
Hlavní rozlišovací znaky: prsten
„Charakteristickým a zásadním určovacím znakem muchomůrky růžovky je vroubkovaný prsten (límeček) na třeni pod kloboukem. Na okraji je vlnkovaný, na svrchní straně hustě svisle rýhovaný a bílý. Jsou to rýhy podobné těm, které jsou ze strany na minci. Vespod bývá prsten hladký nebo jemně šupinkatý a je zbarvený obvykle jako třeň,“ vysvětluje Jaroslav Vanča.
Muchomůrka tygrovaná má také pod kloboukem prsten, ale vždy hladký, bez rýhování.
Pokud je tedy límeček hladký nebo si nejste jistí, nikdy houbu nesbírejte!
Hlavní rozlišovací znaky: barva
„Také vám pak pomůže fakt, že masák má vždy na sobě růžovou barvu! Znatelné jsou narůžovělé skvrny po celé plodnici, především ale na bázi třeně, která i u nejmladších plodnic po odloupnutí vždy zrůžoví. A pokud do růžovky říznete, její dužnina začne růžovět,“ uvádí J. Vanča.
Naproti tomu dužnina muchomůrky tygrované při řezu nemění barvu, zůstává bílá.
Pozor na záměnu hub! I pravé hřiby mají své nejedlé i jedovaté dvojníky.
Dalším rozdílem je zbarvení klobouku. Klobouk muchomůrky růžovky bývá většinou masově růžový a posetý bílými až načervenalými šupinkami. Za sucha a ve stáří je tmavší, zbarvený růžovohnědě.
Jedovatá muchomůrka tygrovaná má okrově až tmavě hnědý klobouk pokrytý bílými šupinkami.
Ale pouze na barvu se příliš nespoléhejte.
Muchomůrka tygrovaná Zdroj: Profimedia.cz
Hlavní rozlišovací znaky: pochva
Muchomůrka růžovka nevyrůstá z pochvy. U země spatříte hlízu, na které je několik řad šupinek – těm se říká bradavky.
Na rozdíl od masáků mají muchomůrky tygrované výraznou, zřetelnou polovolnou pochvu.
Další rozlišovací znaky
„Všímejte si i toho, že válcovitý třeň růžovky (u mladých plodnic často velmi tlustý) je snadno vylomitelný. A navíc (což je rovněž spolehlivý způsob určení) je již od mládí provrtán larvami bedlobytek, bývá tedy červivý,“ radí mykolog.
Růžovka v kuchyni
Muchomůrka růžovka je jednoznačně velmi chutná houba. „Je tak vynikající, že svého času v anketě České mykologické společnosti o nejchutnější houbu skončila na prvním místě,“ připomíná mykolog. Může se upravit na mnoho způsobů, skvělá je ve smaženici i v polévce, mladé růžovky se hodí k nakládání do octa. Jen od sušení poněkud odrazuje její drobivost. Výtečná je ovšem i sama o sobě: jednoduše osmažená s kmínem na másle. V tomto případě svou chutí nejvíc připomíná maso.
Pozor! Růžovky jsou zasyrova jedovaté. Obsahují hemolyziny (rozkládají červené krvinky), které se ale tepelnou úpravou ničí. Vyžadují tak podobně jako václavky nebo modrající hřiby kovář a koloděj správnou tepelnou úpravu. Na stránkách České mykologické společnosti najdete doporučení, abyste tyto houby povařili alespoň 20 minut.
Zdroje: cs.wikipedia.org; nahoubach.cz; mykolog Jaroslav Vanča
Podívejte se, jaké se tradují nejčastější houbařské mýty:
Autor článku
Lenka Valjentová
Lenka Valjentová je redaktorkou webu Prima Living. Píše hlavně o zahradě, pěstování, o historii a tradicích.
