Hřiby kovář a koloděj mohou vyvolat nepříjemné zažívací problémy

Houbařská sezona oficiálně začíná, když se v lese objeví první hřiby. Nejčastěji to bývají kovář a koloděj, dva nejznámější zástupci jedlých modráků, krásných hřibovitých hub, které při rozkrojení rychle zmodrají. Ovšem při jejich konzumaci pozor, jelikož při nedostatečné tepelné úpravě mohou vyvolat nepříjemné žaludeční a střevní problémy.

Hřib koloděj

Hřib koloděj (Suillellus luridus, dříve Boletus luridus), ve starší české mykologické literatuře zvaný také kolář, je chutná houba. Jemně plstnatý klobouk je olivově šedý nebo hnědoolivový s oranžovými odstíny, rourky jsou tmavě žluté s červeným nádechem, po doteku tmavě modrající. Dužina je bledě žlutá, na řezu se okamžitě zbarvuje zelenomodře. Na žlutohnědém podkladě třeně pak najdeme typickou oranžovou až červenou síťku.

Na koloděje můžete vyrazit od června až do října. Roste hojně především v listnatých lesích a parcích, většinou pod lípami, duby, buky, ale i pod habry a břízami.

Hřib kovář

Hřib kovář (Neoboletus luridiformis, dříve Boletus erythropus) se vyskytuje nejčastěji v podhorských a horských oblastech. Plstnatý klobouk je kaštanově až tmavě hnědý s červeným, rezavým či oranžovým nádechem. Má červená ústí rourek na spodní straně klobouku, pomačkáním se zbarvujících do zelenomodra. Červenohnědý povrch třeně nemá tzv. síťku jako koloděj, zato v horní části drobné červené tečky, je zrnitý.

Hřiba kováře najdeme od května až do podzimu, roste hojně v listnatých i jehličnatých lesích, zejména v blízkosti dubů, buků a smrků.

Modráky musíme 20 minut vařit

Je třeba důrazně připomenout, že hřiby kovář a koloděj mohou zasyrova nebo nedovařené vyvolat u citlivějších lidí nepříjemné žaludeční a střevní potíže, ovšem po dostatečném tepelném zpracování jsou opravdu vynikající.

„Pokud si na nich chcete pochutnat bez následků, je třeba je podle doporučení České mykologické společnosti nejméně 20 minut povařit. Své nedočkavosti byste mohli litovat. Obsahují tzv. termolabilní jedy, které zmizí právě při delším vařením. Pokud máte modrající hřiby v oblibě, tak vězte, že koloděj jich obsahuje ještě více než kovář,“ říká Jaroslav Vanča a dodává: „Oba hřiby výtečně chutnají v jakékoli tepelné úpravě, vhodné jsou i pro sušení. Vzhledem k tomu, že oba zabarvují pokrm do černa, naši předkové je využívali v sušené podobě k přípravě černého kuby, typického vánočního jídla.“ Koloděj i kovář mají v kuchyni všestranné využití.

Přečtěte si také: Pozor na oblíbené hřiby, které se objevily v lesích. Mohou vyvolat otravu

Hřiby a alkohol k sobě napatří

Nepříjemné následky, které nás mohou potkat při kombinaci alkoholu a hub, se tradují především u hřiba koloděje. „Houby samy o sobě jsou těžce stravitelné a u modrajících hřibů to platí dvojnásob. Stejně jako alkohol mohou zatížit při zpracování játra a žlučník, a když se to opravdu přežene a zkombinuje, tak se dostaví žlučníkový záchvat či pocit těžkosti,“ vysvětluje mykoložka Tereza Tejklová.

Mohlo by vás zajímat: Krásný hřib žlučník neboli hořčák se nedá jíst, ale může léčit

S kovářem a kolodějem se dá splést hřib kříšť

V červenci se v lese objevuje další z modráků, hřib kříšť (Caloboletus calopus). Od hřibů kováře a koloděje, nejznámějších dvou zástupců jedlých modráků, hřib kříšť v lese rozlišíme poměrně snadno, když se podíváme pod klobouk: zatímco kovář a koloděj mají na spodní straně klobouku rourky s červeným nádechem, hřib kříšť v odstínech žluté.

Hřib kříšť voní docela příjemně, jemně nakysle, ale až odporně hořce chutná, takže stejně jako rozšířenější a známější hřib žlučník (Tylopilus felleus), lidově nazývaný hořčák, není jedlý. I malý kousek svou hořkostí znehodnotí celé jídlo!

„Po ochutnání hřiba kříště, kdo k tomu vzhledem k jeho odporné hořkosti sebere odvahu, smrtelná otrava nehrozí, ale nepříjemné trávicí problémy se po syrové houbě mohou dostavit. Takže i když bychom někde objevili lákavý recept s hřibem kříštěm, nebudeme ho raději zkoušet, protože zvracení a průjem za to určitě nestojí,“ varuje mykolog Jaroslav Vanča.

Zdroje: ohoubach.cz, houbareni.cz, cs.wikipedia.org, myko.cz, mykoložka Tereza Tejklová, mykolog Jaroslav Vanča