reklama

MOUNT EVEREST: Jak a v čem se žije při výstupu na nejvyšší horu planety?

Markéta Kašková
20. června 2019
Před nedávnem obletěla svět fotografie z Mount Everestu s nevídaně dlouhou frontou horolezců čekajících na to, aby mohli zdolat vrchol nejvyšší hory světa. Z aktivity, kterou dříve provozovali jen ti z nejzkušenějších, se totiž stala masová záležitost, která do Nepálu přináší nezanedbatelné peníze. Zvyšuje se ale riziko úrazů i úmrtí, protože střechu světa chtějí pokořit i nezkušení horolezci. Kde a jak ale pobývají lidé, kteří se rozhodnou zdolat Mount Ever
reklama

Stovky horolezců, kteří se rozhodli vletošním květnu pokořit Mount Everest, musely čelit nepříjemné a zároveň bizarní situaci, která připomíná spíše scénku z grotesky. Nikdo znich si snad ani ve snu nepředstavoval, že je u samotného vrcholu čeká fronta jako na poště. Dlouhé čekání vnepříznivých podmínkách je však obrovským zdravotním rizikem a 11 lidí ve frontě na to bohužel doplatilo životem. Výprava na nejvyšší horu světa je pro některé nad fyzické síly, ale ani to nebrání byznysu spovoleními od místních úřadů, kterých bylo letos během hlavní sezony od dubna do konce května rozdáno rekordních 380, tedy o 34 více nežli vminulém roce.

Tábory na Mount Everestu

Výšlap do obligátních 8 848 metrů vyžaduje nutnost strávit patřičnou dobu v základním táboře, případně na dalších aklimatizačních bodech, kde si lidé postupně přivykají na stále těžší podmínkya hlavně čekají na vhodné počasí, ve kterém je možné vystoupat až na vrchol. Ve dvou základních táborech, znichž vede cesta vzhůru buďto po nepálské, nebo čínské (tibetské) straně, jsou kdispozici lékaři a Šerpové spolu směnícím se počtem horolezců. Jak takový tábor vypadá, jak se kněmu dostat, kolik je vněm vlastně lidí a jak se vněm řeší obyčejné věci, jako jsou například odpadky?

Lukla, výchozí brána Himálaje

Celkem existuje 17 různých cest, jak se navrcholEverestu dostat. Jak jsme již zmínili, nejpoužívanější jsou jen dvě a některé stezky nebyly nikdy podruhé zopakovány. Všechny expedice, které si vyberou startznepálské strany, začínají ve městě Lukla, jež je výchozím bodem výprav směřujících na Mount Everest a posledním rušným místem, kde lze potkat davy turistů. Do Lukly nevede žádná pořádná silnice, jediná možnost, jak se do města dostat, je letecky. Místní letiště je však označováno za jedno znejnebezpečnějších na světě kvůli extrémně proměnlivému počasí a poloze mezi vysokými horskými štíty. Davy turistů ani nežádoucí obtížnost přistávání neodrazuje. Naposled zde havarovalo letadlo 25. května, kdy jeden člověk ztříčlenné posádky nehodu nepřežil.

Tam, kde začíná dobrodružství

Pro většinu horských expedic pokračujících na Everest začíná první delší zastávka a nezbytná aklimatizace ve vesničce Namche, která leží ve výšce 3 900 metrů nad mořem. Skupina dobrodruhů po několika dnech pokračuje do nejvýše položené trvale obydlené vesnice Dingboche, kterou najdeme ve výšce 4 410 metrů. Pohyb nad čtyřmi tisíci metry začíná být pro lidský organismus náročnější anedostatečný přísun kyslíku může být často problém. Vposledních letech je výstup do základního tábora doslova obklopen komerčními expedicemi. V různých skupinách dobrodruhů se tedy čím dál tím častěji nalézají jedinci, kteří změny klimatu nesnášejí dobře a svou snahu musí vzdát.

Lobuche, rušné místo uprostřed bílé tmy

Skupiny poté v záchytnémboděChukhung (4 730 m) sbírají síly na přechodsedla Kongma La až do další osady Lobuche, kteráslouží horolezcům jako poslední noční stanice před základním táborem Everestu. Vjarní sezoně se jedná o velmi rušné místo, kde odpočívají stovky Šerpů na cestě do základního tábora. Kyslík je vtakových výškách vzácné zboží, proto jsou zde zabudovány kyslíkové stanice. Ubytování je tu zajištěno vkamenných příbytcích se společnými palandami. Vdnešní době bychom zde našli 200 lůžek a vněkterých domcích nechybí ani internetové připojení.

Nejvýše položená internetová kavárna

Po cestě do základního kempu ještě horolezci míjí osadu Gorak Shepv5 140 metrech, kde je možnost se najíst, přespat vjednoduchém ubytování a poslat zprávu vinternetové kavárně. Vmalé vesnici o šesti budovách nechybí ani heliport. S přibývající výškou kvalita ubytování a jeho počet klesá. I přesto je však veškeré zázemí situováno v domech. Materiál, kromě všudypřítomných kamenů, donesou nosiči na svých bedrech. Pro turistiku se Nepálci doslova přetrhnou.

Základní tábor na Mount Everestu

Před každou jarní sezonou se základní kemp připravuje na příval nových dobrodruhů. Vúnoru dorazí nosiči, průvodci a další pracovníci, aby zajistili vše potřebné. Ledovec a cesta se upravují tak, aby průchod pro zásoby byl co nejpohodlnější, stany zase potřebují rovnou plochu.

Co sodpadem ve výškách?

O Mount Everestu se jako o nejvýše položeném smetišti na povrchu Země mluví již od roku 1963, kdy jeden horolezec napsal pro National Geographic, že tamní přírodu kazí prázdné kyslíkové láhve, lidské výkaly, potravinářské obaly, zničené horolezecké vybavení, potrhané stany a další odpad. Například v nejvyšším táboře Camp 4 vtéměř 8 000 metrechnajdeme roztrhané stany a kyslíkové válce zamrzlé ve sněhu. Koncem 80. a počátkem 90. let byl Everest opravdovým smetištěm. Při prvních pokusech o dobytí Everestu lidé nepřemýšleli nad ochranou životního prostředí a běžně odpadky házelido prasklin vledovcích.

Začátkem devadesátých let bylo jasné, že s rostoucím množstvím odpadu je třeba něco udělat. Nepálská vláda vydala povolení a zavedla ekologickou zálohu ve výši 92 tisíc korun za expedici pro skupiny, aby snesly odpad zpět do tábora. Pokud tak neučiní, přijdou o celou výši zálohy. Zavedli také „environmentální povolení“ na výstup, kdy týmy přispívají k úklidu hory.

Úklid základních táborů na nepálskéi tibetskéstraněje relativně snadný, protože jsou všechny dobře přístupné. Odpad ve výškách je doposud velkým problémem. Na nepálské straně je přístup do znečištěných zón nebezpečný a vyžaduje určité technické dovednosti týmů, které provádějí odstranění odpadu. Úklidové práce tak ohrožují lidské životy.

Nejvhodnějšími adepty na úklid jsou Šerpové

Nová myšlenka, jak se zbavit odpadu na Mount Everestu jednou provždy, zahrnuje pomoc nejzkušenějších horolezců – Šerpů. Při sestupu sexpedicí do základních táborů by měli mít za úkol posbírat odpadky, které by zanechali vzákladním táboře. Šerpové vylézají Everest za peníze, nikoliv pro splnění svého snu, jako tomu je u skupinhorolezců. Pokud by měli místo ve svém batohu, posbírané odpadky by jim mohly vydělat pár peněz navíc.

Koncem devadesátých let a začátkem nového milénia vznikalyorganizace a skupiny lidí, kteří se zavázalikúklidu nejvyšší hory světa. Snesený odpad se počítá na desítky tun, mnoho tun však ještě čeká na těžce přístupných místech.

Jak je to smrtvými?

Na nejvyšší hoře světa zahynulo k27. květnu 2019 již 308 lidí. Poslední obětí je Američan, který zemřel na srdeční příhodu během sestupu. Nejmladší oběti, Pembovi Sherpovi z Nepálu,bylo pouhých 19 let. Nejstarší pak byl 85letý Nepálec. První světovou příčku vpočtu úmrtí však drží o něco nižší Annapurna, která je tak nejnebezpečnější horou světa. Nejkrutějším dnem se stal 25. duben, kdy za jeden den zemřelo 22 horolezců. Asi dvě třetiny těl stále leží vledu a sněhu. Pro horolezce představují záchytné orientační body. V letošní sezóně se několik zmrzlých těl sneslo z hory pryč.

14států snejvětším počtem obětí

  1. Nepál – 111
  2. Indie – 19
  3. Japonsko – 19
  4. Spojené království– 17
  5. USA– 15
  6. Čína – 12
  7. Jižní Korea – 11
  8. Austrálie – 7
  9. Německo – 7
  10. Polsko – 7
  11. Rusko – 7
  12. Kanada– 6
  13. Francie– 6
  14. Československo – 5

Samostatná Česká republika sipřipsala ještě dvě další oběti.

5 nejčastějších příčin úmrtí

  1. Lavina
  2. Pády
  3. Vyčerpání
  4. Výškové problémy
  5. Zástava srdce

Další články:

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
reklama