Čmeláci jsou vlastně divoké včely. V Česku se vyskytuje kolem třiceti druhů

Čmeláky si od dětství představujeme jako roztomilé včelí medvídky, kteří neohrabaně poletují z květu na květ, aby pomohli včelám s opylováním rostlin. Čmeláci se nezaleknou ani chladnějšího počasí, kdy včely raději zůstávají v úlu, a statečně se starají o úrodu ovoce i zeleniny. A mnohem lépe se přizpůsobují i vyšším nadmořským výškám.

Čmeláci patří podle přírodovědců do velké rodiny včel (lat. Apidae), i když pro běžné pozorovatele přírody asi navždy zůstanou těmi včelími medvídky. Náleží tedy do čeledi včelovitých a na světě bylo popsáno více než 250 jejich druhů, z nichž asi 30 se vyskytuje i u nás.

Čmelák na chrpě Zdroj: iStock

Koloběh života čmeláků

Čmeláci jsou společenský hmyz, který vytváří jednoleté kolonie. Zimu přežívají pouze mladé královny a každé jaro si zakládají nové společenství, nejčastěji v podzemních dutinách. Postupně se z vajíček nakladených královnou líhnou čmeláčí dělnice, které sbírají nektar a pyl a starají se o larvy. Teprve na vrcholu léta se líhnou nové královny a samci, tedy trubci, kteří se poté spolu páří. Na konci léta se celé společenstvo rozpadá, stará královna a její poddaní umírají, aby zimu opět přežily jen mladé královny.

Kde nejčastěji hnízdí čmeláci

Čmeláci si svá hnízda budují většinou v již hotových dírách v zemi. Někdy využívají opuštěná hnízda hlodavců, například hrabošů. Mezi čmeláky se však najdou i tací, kteří hnízdí naopak vysoko nad zemí, například v dutinách stromů nebo v ptačích budkách, ale klidně i v lidských příbytcích, na půdách a ve stodolách. Společenství čmeláků však čítá mnohem méně jedinců než v případě včel medonosných. Jedná se spíše o rodinné skupinky, ve kterých bývají jen desítky nebo stovky jedinců.

Stále více lidí pořizuje pro čmeláky náhradní ubytování, tzv. čmelíny. Není to však vůbec tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Hotový čmelín zakoupíte nejlépe na internetu, ale jestli si ho jako své budoucí sídlo vyhlédne nějaká čmeláčí královna, to už je ve hvězdách. Jak si poradit s odchytem královny a jak se o čmelín následně starat, vám nejlépe poradí na facebookové stránce cmelaciplus nebo na jejich internetových stránkách.

meláci se zimy ani vyšších nadmořských výšek nebojí Zdroj: iStock

Čmeláci jsou mnohdy lepší než včely

Čmeláci patří mezi velmi ceněné opylovače rostlin. Létají i za chladnějšího počasí, protože jsou na takové podmínky dokonale připraveni. Na rozdíl od včel mohou čmeláci regulovat svou tělesnou teplotu. Dokážou se také mnohem lépe než včely přizpůsobit vyšším nadmořským výškám.

Rostliny si při své práci příliš nevybírají a opylují velké množství druhů. Čmeláci se živí nektarem i pylem rostlin a patří mezi nejdůležitější zemědělské opylovače. Do květů se dostávají dlouhým jazykem a zvládnou tedy získat nektar i z květů s výrazně dlouhou korunní trubkou, do které by včely se svým sosákem vůbec nedosáhly. Opylují tedy i květy, které jsou pro včely medonosné nezajímavé.

Pyl zachycují na ochlupení a stahují zadními nožkami do pylových rousek. Po nasbírání dostatečného množství se čmeláčí dělnice vracejí do hnízda, aby zde potravu uložily. Čmeláčí samečci sbírají pouze nektar pro svou vlastní potřebu.

Dělnice čmeláků mají žihadla

Možná už jste se také setkali s názorem, že čmeláci nemají žihadla. Vlastně je to pravda tak napůl. Žihadlo mají pouze čmeláčí samičky a čmeláčí samečci, trubci, mají místo něj penis. Ovšem většina čmeláčí populace, tedy čmeláčí dělnice, vlastní žihadlo i s jedovou žlázou. Nikoho však nenapadají, pouze se brání, pokud je například přimáčknete. Před samotným bodnutím zaujímají čmeláci varovné pozice, ale jen málokdo by na takové varování dlouze čekal. I mezi čmeláky se však najde výjimka, tedy čmelák rokytový, jehož dělnice aktivně brání hnízdo a v jeho dosahu, tedy v okruhu několika metrů od hnízda, žihadla rozdávají.

Na rozdíl od včel mohou čmeláci píchat žihadla opakovaně, protože je nemají opatřené zpětnými háčky. Účinky čmeláčího bodnutí jsou podobné jako u včelího žihadla.