Pro kaktusáře začátečníky: Vyberte si kaktusy, které se snadno pěstují

Nenáročné kaktusy - Obrázek 11 - Selenicereus grandiflorus Zdroj: Radko Voleman

Jsou nepřístupné a tajemné, krásné a okouzlující zároveň.

Přestože kaktusy jsou pravými umělci v přežívání, přece jen vyžadují určitou péči k tomu, abychom mohli náležitě vychutnat nádheru jejich květů.

Čím jsou kaktusy a jiné sukulenty natolik zvláštní, že si získaly tak širokou obec fanoušků? Jednoduše tím, že naše různá zanedbání neberou příliš vážně a ještě nás při nich dovedou překvapit svými zářivě barevnými květy! Takový zážitek nám žádná jiná pokojová rostlina neposkytne. Kromě neskonale praktická je jejich malá potřeba místa. Jen na parapetní desku se jich vejde celá sbírka. Víte, jak se o tuto jedinečnou nádheru správně starat?

Čeleď kaktusů je tvořena výlučně sukulentními rostlinami překvapivé rozmanitosti tvarů a květenství.

Odkud pocházejí kaktusy?

Kaktusy pocházejí z amerického kontinentu a jedině rod Rhipsalis má svoji domovinu v Africe. Rostou ve stepích, polopouštích a pouštích, ale také ve vlhkých tropických lesích. Některé rostou na rovinách, jiné upřednostňují hory – jako například Andy. Dají se tam nalézt ve výškách dosahujících až do 4800 m nad mořem. Kaktusy jsou velmi rozšířené i na mexických horských plošinách a z velké části na nich ovládají veškerou vegetaci.

Zásady pěstování

Při pěstování kaktusů u nás je důležitá především správná a důsledná péče, pravidelná kontrola výskytu škůdců a výběr místa – prospívají na slunném a teplém místě bez průvanu.

Rostliny je vhodné zavlažovat dešťovou vodou, ale pouze mírně, tedy zalévat až suchou půdu, jinak hrozí, že uhnijí. Kaktusům neškodí rosení, ba právě naopak, neboť na jejich přirozeném stanovišti je rosa důležitým zdrojem vody. Avšak rosíme pouze ráno a používáme výhradně dešťovou vodu jako na zalévání.

Jelikož kaktusy potřebují na rozdíl od běžných pokojových rostlin speciální směs živin s dostatkem draslíku a malým množstvím dusíku, je nutné hnojit je přípravky určenými výhradně pro kaktusy.

Pokud chcete, aby vám kaktusy doma kvetly, postavte je na chladné a suché stanoviště, v období růstu je dostatečně hnojte a zajistěte jim dostatek světla.

Jak je dělíme

Existuje několik dělení kaktusů, například podle toho, jak přezimují. Teplomilné, tzv. kaktusy z Karibiku, jež nemají klidové období, chladnomilné, což je naprostá většina kaktusů, a mrazuvzdorné, které dokonce i v našich zeměpisných šířkách můžeme pěstovat na zahrádce.

Podle druhu rozdělujeme kaktusy na sloupovité, kulovité, živé kameny a roubované.

Sloupovité kaktusy, například Pilosocereus, Espostoa, Cleistocactus, kvetou až po několika letech a vyžadují přímé slunce.

Další skupinou kaktusů vyžadující přímé slunce jsou kulovité – Ferocactus, Melocactus, Echinocactus, které mají zajímavé ostny a pocházejí z Mexika a Střední Ameriky.

Živé kameny tzv. Lithops jsou dalším druhem kaktusů. Jak název napovídá, připomínají kámen. Je vhodné je pěstovat na slunci, rostou velmi pomalu, pouze jeden pár listů za rok v zimních měsících, přičemž současně další pár odumře.

Velkou skupinou kaktusů jsou roubované kaktusy – Gymnocalycium mihanovichii a Chamaeocereus silvestris. Tyto kaktusy bez zelené podnože nerostou, protože jejich tělo neobsahuje chlorofyl.

Který kaktus si vybrat?

Jejich množství je tak ohromující, že je problém vybrat jen ty nejkrásnější druhy. Proto se zde omezíme pouze na nejznámější, nejoblíbenější a vesměs snadno pěstitelné druhy.

Echinocactus je rod severoamerických kaktusů obvykle se silnými trny a malými květy. Název je řeckého původu a znamená trnitý kaktus.

Rod obsahuje dvě skupiny. Velké echinokaktusy dorůstají až 2m výšky a průměru a jsou to spolu s ferocactusy největší kulovité kaktusy vůbec. Stonek je rozdělen do početných přímých žeber, která nesou areoly s přímými trny. Jsou dominantami krajiny. Pěstění je snadné.

Malé echinokaktusy rostou v extrémních podmínkách na nejsušších lokalitách. Dorůstají do 20 cm velikosti. Pěstění je obtížné.

Gymnocalycium je rod jihoamerických kaktusů. Mají kulovité tělo o průměru obvykle 4 až 15 centimetrů, vzácně až půl metru. Stonek je rozdělen do žeber, která mohou být plochá, rozdělená do hrbolů, nebo i vysoká ostrá. Otrnění může být velmi řídké až hrozivé a rostlinu zcela zahalující. Rostliny rostou soliterně, nebo mírně odnožují. Květy vyrůstají z areol na temeni rostliny. Poupata, květy a plody jsou holé, bez chlupů a štětin, nesou pouze šupiny. Odtud název rodu Gymno = nahý, calix = kalich. Barva květů je bílá, růžová, purpurová, mnohdy s odlišně zbarveným jícnem nebo středním proužkem na okvětních lístcích. Několik málo druhů kvete žlutě. Jejich pěstování není obtížné.

Rebutia je rod malých jihoamerických vysokohorských kaktusů. Vzhledem těla a trnů nejsou velice zajímavé, jsou však velmi oblíbené pro své snadné a bohaté kvetení. Proto jsou často pěstovány i méně zkušenými kaktusáři.

Parodia je rod kaktusovitých, pocházející z Brazílie, Paraguaye, Argentiny a Bolívie. Celkem je popsáno asi 100 druhů těchto rostlin. Jsou pojmenovány podle argentinského botanika Parodiho. Tvar je kulovitý nebo sloupovitý. Květy vyrůstají z temene rostliny. Semena jsou malá až mikroskopická, kaktusy ze začátku rostou pomalu, potom je růst normální. Při pěstování vyžadují čerstvý vzduch. Nejsou náročné na pěstování.

Rada z praxeDá se až příliš často zalévaný kaktus ještě zachránit? Ano. Nejprve je nutné odstranit poškozená kořenová pletiva. Kořínky seřízneme nejlépe ostrým nožem dezinfikovaným v alkoholu. Nezapomeneme odstranit rovněž zabarvení na kmínku. Před přesazením necháme rostlinu zhruba dva týdny vysychat.

Selenicereuas je rod pocházející z pralesních oblastí Střední a Jižní Ameriky, vyskytuje se i na ostrovech v Karibiku. Za svůj botanický název vděčí kráse a neobvyklé době rozvití květů, která mu vynesla jméno podle řecké bohyně i zosobnění měsíce Selené. Říká se mu také „královna noci“. V přírodě roste jako liány v korunách vysokých stromů. Pěti až osmižeberné stonky, často dlouhé až 8 m, silné 1–3 cm, šplhají pomocí adventivních kořínků zachycujících se na kůře stromů a ve štěrbinách skal. Roční přírůstky činí často až 3 m. Nejde tedy o čisté epifyty. Z toho plyne i způsob jejich pěstování, kdy je pěstujeme ve velkém květináči a výhony vedeme v polostínu vzhůru po konstrukci nebo stěně. Nesnáší přímé slunce. Otevření květu je pro laika i zkušeného kaktusáře neobyčejně hlubokým zážitkem. Nejsou ovšem jednoduché na pěstování.

Notocactus je rod kulovitých až válcovitých kaktusů, rostoucí v nižších oblastech Jižní Ameriky. Počet druhů je již přes sto a nadále se zvyšuje. Je oblíben mezi pěstiteli, některé druhy jsou nabízeny i široké veřejnosti v obchodech. Notocactus v řečtině (notos=jižní) znamená označení oblasti rozšíření těchto kaktusů. Nejsou náročné na pěstování.

Další tipy na pěstování kaktusů a sukulentů najdete v naší Encyklopedii. Věděli jste, že…... kaktusy jsou považovány za energetické rostliny a mají pozitivní vliv na klima v místnosti nebo že některé kaktusy jsou jedlé a mají dokonce blahodárné účinky na zdraví?

Marta Pawlicová

Mohlo by vás zajímat: