reklama

Winternitzova vila: Navštivte unikátní stavbu od Adolfa Loose, mladší sestru Müllerovy vily

Matouš Hartman
10. dubna 2019
Poslední projekt architekta Adolfa Loose se schovává mezi ostatními vilami na pražských Malvazinkách. Stavba vznikla na objednávku advokáta Josefa Winternitze v roce 1932. Rodina v ní bydlela do druhé světové války, kdy byli její členové deportováni do Terezína a poté do Osvětimi. Po válce se už do domu nevrátili a vlastníkem zůstaly úřady.
reklama

Když roku 1999 vilu získali dědicové Josefa Winternitze, ze zdí opadávala omítka a původní vybavení kromě vestavěných skříní zmizelo. Před rodinou stál nelehký úkol zrekonstruovat funkcionalistickou vilu do podoby alespoň trochu podobné té původní. Šestnáct členů rozvětvené rodiny se tři roky podílelo na rekonstrukci, která se vydařila, a dům dnes slouží zejména pro pořádání kulturních akcí. Otevřel se v rámci festivalu Open House Praha, ale vilu je možné navštívit během celého roku.

Na návštěvě ve Winternitzově vile

„Většina lidí se hrne kvelkým oknům na terase,“ říká Kristina Cysařová, manželka jednoho zdědiců vily Davida Cysaře, pravnuka Josefa Winternitze. „Ale Loos měl rád překvapení, do domu se vchází tudy,“ doplňuje a ukazuje na malý vchod po straně budovy, který rozhodně nevypadá jako hlavní vstup do domu, jehož stavba stála 350 tisíc korun, což na dobu první republiky byla opravdu veliká suma.

Přes miniaturní vstupní halu se po schodech pokračuje nahoru do velkého obytného přízemí, nebo naopak do suterénu, kde se nacházely byt zahradníka a technické místnosti. Už při vstupu je vidět největší znak Loosových staveb, tzv. raumplan. Architekt nepracoval sklasickými podlažími, ale sjednotlivými prostory, které se navzájem prolínaly, dům tak měl spoustu různě propojených úrovní.

Suterénní byt disponoval ložnicí a kuchyní, měl vlastní toaletu i koupelnu, její strop ale neměřil ani dva metry. Je chladný a okna se nacházejí vúrovni trávníku zahrady. „Zahradníktak viděl, kdy má posekat trávu,“ směje se Kristina Cysařová.

Nad bytem správce se nachází přízemí, kterému vládne salón střemi francouzskými okny, cihlovým obkladem a krbem. Když se vněm ale Cysařovi snažili zatopit, nesetkali se súspěchem. Komín je vedený tak, že netáhne a krb tudíž slouží spíše jako dekorace. To není obvyklé, protože Loos se netajil svou nelibostí ke zbytečným dekoracím a ornamentům, byl to funkcionalistický architekt, který ve svých projektech hledal čistotu a funkci. V tom souzní s německou školou Bauhaus, která funkcionalismus dovedla k dokonalosti. Loos dokonce napsal esej pojmenovanou Ornament a zločin.

Nad krbem visí obraz, který je namalovaný podle jedné zmála dochovaných fotografií interiéru. Majitelé stále pátrají po původním originálu malby, jejímž autorem může být Jan Zrzavý. Pár fotografií položených na klavíru slouží jako jediné důkazy toho, jak dům vypadal, když vněm bydleli Winternitzové. Ti po sobě moc snímků nezanechali a my dnes můžeme jen předpokládat, jak byla honosná vila vybavená. Majitelé domu se tak alespoň snaží dát do interiérů dobový nebo alspoň historizující nábytek.

Podívejte se na fotoreportáž z Winternitzovy vily:

Vybavení zinteriérů zmizelo už za druhé světové války, a po ní se vjedné stěně salonu prorazilo veliké okno, které nebylo součástí původních plánů. Současní majitelé se ale rozhodli okno nezazdít. Jeho zasazení proběhlo citlivě sohledem na ostatní okna vinteriéru, jediným jeho problémem je čištění, musí se vyndávat, což ztěžuje práci.

Salon je propojený sjídelnou a koutkem pro popíjení kávy, které se nacházejí na galerii. Vpřízemí ještě najdeme kuchyň a pracovnu Josefa Winternitze. Ta je zajímavá svým odhlučněním. Ve chvíli, kdy se zavřou dveře, není hluk ze salonu prakticky slyšet. Dnes pracovna slouží jako kancelář a není veřejnosti přístupná, dochovaly se vní původní vestavěné knihovny.

Pokoje pro rodinu i služebnictvo

První patro domu patřilo rodině. Překvapuje ale skromnost prostorů. Zatímco salon vpřízemí člověka ohromí, ložnice vpatře jsou menší než mnohé dnešní pokoje. Zvyšuje to ale jejich útulnost. Nad postelí vložnici Winternitzů je osvětlený výklenek, který prostor zpříjemňuje, vdětských pokojích jsou zase optimistická žluto-modrá okna.

Druhé patro obývaly služebné, kuchařkaa chůva. Obě tu měly malé ložnice skoupelnami a zchodby, která je spojovala, se dalo vyjít na terasu. I tam Loos porušil svůj odpor ke stavebnímprvkům bez účelu. Sloupy na terase spojují se střechou domu vzpěry, které ale nemají žádnou nosnou funkci, podle současných majitelů mohly sloužit, aby orámovaly výhled zterasy do okolní krajiny. Ten byl vminulosti zelenější, až vdobě komunismu ho zničily okolní stavby.

Historie Winternitzovy vily

Ve funkcionalistické vile bydleli Winternitzovi ani ne deset let. Kvůli židovskému původu se stali oběťmi rasové perzekuce v protektorátu Čechy a Morava. Už roku 1941 museli převést vilu na vystěhovalecký fond a o dva roky později byli transportováni do Terezína a později do Osvětimi. Tam vplynové komoře zahynuli Josef Winternitz a jeho syn Petr. Válku přežily manželka pana Winternitze Jenny Winternitzová a jejich dcera Suzana. Jejich příběh si můžete přečíst ZDE.

Když se pak ale ženy vrátily do Československa, setkaly se sdalším bezprávím. Po změně režimu byla na jejich majetek uvalena dědická a milionářská daň. Požadované částky nemohly splatit, protože byly bez finančních prostředků. Nabídly tak vilu státu výměnou za odpuštění exekucí a nespravedlivých daní. Ve vile se nachází reprodukce dopisu, ve kterém Jenny Winternitzová prosila, aby si alespoň mohla očesat ovoce ze stromů na zahradě domu. I to jí bylo nejspíše odepřeno. Vrodině se o vile nemluvilo a že na ni mají dědici nárok, se zjistilo až po sametové revoluci, kdy začalo restituční řízení. Vila se nakonec dědicům původních majitelů vrátila, ale Jenny ani Suzana se do domu už nikdy nepodívaly. Měsíční náklady na údržbu a energie se pohybují kolem dvaceti tisíc, i ztoho důvodu zde majitelé domu nebydlí a vilu proměnili vprostor sloužící kulturním a společenským událostem. Stavba se dá také pronajmout na zážitkové přespání.

Kdo byl Adolf Loos

Významný architekt, předchůdce moderní architektury i velký bohém se narodil roku 1870 vBrně. Byl nezvladatelným dítětem, které často měnilo školy. Nakonec Loos ale studia dokončil a usadil se ve Vídni. Brzy ale odešel za příbuznými do Spojených států, kde žil mezi lety 1893 a 1896. Seznámil se stamní architekturou a také tzv. Chicagskou školou, stylem, který upřednostňoval skelet před nosnými stěnami. Tím získávala stavba odolnost i větší okna a konstrukce umožňovala stavět do značné výšky.

Když se Loos vrátil do Vídně, dostal se do kruhu avantgardních umělců a scházel se i smalířem Egonem Schielem. Psal do médií a nakonec se dostal i knavrhování interiérů a později celých staveb. Jedním z nejznámějších projektů Adolfa Loose je obchodní dům Goldman & Salatsch ve Vídni. Dnes se stavbě říká Loos Haus a ve své době byla odmítaná, protože její strohá masivní fasáda kontrastovala sbudovou Hofburgu, který stojí přes ulici.

Když se po konci první světové války rozpadlo Rakousko-Uhersko, hledal štěstí vnově vzniklém Československu, které se nacházelo vzásadně lepší ekonomické situaci než Rakousko. Objevovaly se tu tedy zakázky, které slavný architekt potřeboval. Navrhoval interiéry vPlzni, dělnické bydlení vNáchodě, ale i vily pro movité Čechy.

Vroce 1927 navrhl dům pro Josephine Baker, ikonu meziválečného tance, kterou obdivoval. Ta se ale snejvětší pravděpodobností o návrhu ani nedozvěděla. Projekt tak zůstal na papíře. Budova, kterou ale architekt realizoval a která se nachází mimo středoevropský region, je vila francouzského avantgardního básníka Tristana Tzary vpařížském Montmartru.

Adolf Loos představuje jednoho znejvýznamnějších architektů, který ovlivnil i slavného představitele funkcionalismu Le Corbusiera, vPraze najdeme dvě jeho stavby, Winternitzovu vilu a známější Müllerovu.

Co je raumplan

Adolf Loos vytvořil tzv. raumplan (prostorový plán), díky kterému mohl o prostoru vdomě uvažovat jinak, než bylo doposud zvykem. Dům nečlenil podle podlaží, ale pracoval skaždou místností zvlášť. Některé prostory měly vysoké stropy, jiné nízké. Záleželo na účelu. Zatímco u salonů můžeme vidět vyšší stropy, vsoukromých pokojích jsou stropy nižší, a místnosti tak působí útulněji. Různé úrovně domu se pak prolínají a konkrétně ve Winternitzově vile tak vzniká důmyslné schodiště, které propojuje všechny prostory.

Raumplan se stal stěžejním prvkem Loosových projektů a vrcholu dosáhl vpražské Müllerově vile, která byla dokončena jen dva roky před stavbou Winternitzovy vily.

6 otázek pro Kristinu Cysařovou

Jak se bydlí v domě s raumplanem?

Bohužel kvůli pohnuté historii, která ovlivnila Winternitzovu vilu, v ní nikdo z potomků původních majitelů nebydlel. Vila se po rekonstrukci pronajímala, aby se splatila hypotéka. V roce 2017 jsme se díky velkému zájmu veřejnosti (za jeden týden ji navštívilo pět tisíc lidí) rozhodli vilu od Loose otevřít jako galerii a jakýsi multikulturní prostor. Je také možné si ji pronajmout na zážitkové ubytování. Ve vile s mužem fungujeme převážně pracovně. Musím ale říct, že raumplan považuji za neobyčejně promyšlený. Vysoké stropy a dobrá akustika v hlavní hale jsou skvělé pro koncerty nebo tančírny, naopak například v ložnici nižší stropy navodí pocit útulnosti a soukromí.

Kolik rekonstrukce domu stála?

Rekonstrukci vedl tatínek mého manžela Stanislav Cysař. Bylo to náročné, protože vdobě rekonstrukce naše rodina neměla žádné finanční prostředky. Všichni potomci, tedy šestnáctlidí, spojili síly a každý víkend pomáhali zedníkům s rekonstrukcí. Díky tomu se celková suma pohybovala kolem tří milionů korun.

Našli jste vdomě nějaký zajímavý artefakt?

Zajímavých věcí je v domě mnoho, artefaktů, tedy volně stojícího zařízení se však kvůli školce, která v domě fungovala dlouhé roky, moc nedochovalo. Jediné, co jsme ve vile našli, byl velký trezor z třicátých let. Byl zamčený a my jsme doufali, že je úplně plný peněz a že pokryje náklady na rekonstrukci. Když jsme ho nechali otevřít, zjistili jsme ale, že je zcela prázdný.

Měl dům nějaké „vychytávky“, které by se hodily i do dnešního bydlení?

Vestavěné prvky (skříně, poličky, servírovací stolky) zrcadla, podsvícené panely při vstupu na podestě a v ložnici. Vychytávkou je samotné rozložení jednotlivých místností a jejich vzájemné vztahy.

Chtěla byste ve vile bydlet?

Vila i okolní zahrada jsou nádherné. Ale při stylu života, který je dnes trochu jiný než za první republiky (ve vile jsou prostory pro zahradníka, kuchařku a chůvu, obývací pokoj je koncipovaný pro velkou společnost), by byl život zde nákladný a prostory pro naši malou rodinu (máme dvě děti) možná až příliš velkorysé.

Jaký je o návštěvy domu zájem?

Čím dál tím větší. Vilu jsme otevřeli pro veřejnost v roce 2017 a díky propagaci a bohatému kulturnímu programu se o nás dozvídá čím dál tím více milovníků architektury. Zájem cizinců zase hodně podnítilo zařazení naší vily do mezinárodní sítě slavných domů světa Iconic Houses. Kam patří například také Müllerova vila, vila Tugendhat či ve světě Casa Milà / La Pedrera vBarceloně od Antoniho Gaudího nebo vila Fallingwater od Franka Lloyda Wrighta vUSA.

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
reklama