Je hřib kovář jedlý, nebo nejedlý?

Hřib kovář (Boletus erytropus) je velmi, velmi chutná houba, kterou však musíte náležitě tepelně upravit. Také se tato houba nedoporučuje k sušení. Pokud si na něm chcete pochutnat, věnujte pozornost jeho přípravě. Nedbalosti byste mohli litovat.

Ten, kdo mlsně běhá kolem sporáku a nemůže se dočkat, až bude jeho smaženice či omáčka hotová, si koleduje o zažívací obtíže. Řada jedlých hub je totiž za syrova nejedlá (václavky) nebo přímo jedovatá (čirůvka fialová, hřib koloděj, muchomůrka růžovka) a je u nich důležitá důkladná tepelná úprava. Na stránkách České mykologické společnosti najdete doporučení, abyste tyto houby povařili alespoň 20 minut.

Jak hřiba kováře poznáte?

Hřib kovář patří mezi tzv. modráky,tedy hřibovité houby, které v místě poranění rychle zmodrají. I když syrový způsobuje zažívací obtíže, ze zákona je možné ho prodávat na trhu.

• Má hnědý klobouk
• Má červeně zrnitýtřeň (nohu)
• Má červené ústí rourek na spodní straně klobouku
• Když kousek odkrojíte, řezná plocha zmodrá
• Roste zejména v kyselých půdách v jehličnatých lesích

Pozor, lze ho zaměnit s dalším modrákem, a to hřibem kříšťem, který je mírně jedovatý a velmi hořký. Hřib kříšť má šedobílý klobouk a citronově žluté ústí rourek a horní část třeně, která směrem dolů přechází v červenou.

Hřib kovář bývá nazýván také: cikán, červený hřib, dubovka, jedlový modrák, luháč, máčkový hřib, máčňák, modrák, mračínko, oheňák, počeček, podjalovčák, podlejščák, poteč, sinal, sladký modrák, sural a zaječí hříbek. Na Šumavě-Zadovsku je nazýván hřibem červeným.

Odebírejte také newsletter Primy FRESH. Každý týden do mailu dostanete sezonní recepty a nápady do kuchyně.

Další užitečné články o houbách: