Hořký hřib kříšť do košíku nepatří. Lidé si ho však pletou s hřibem kovářem a kolodějem

Hřib kříšť (Caloboletus calopus) je na pohled velmi atraktivní houba, leč velice hořká. Roste od července do října v jehličnatých nebo smíšených lesích, nejčastěji ho můžeme najít pod smrky v horských a podhorských oblastech, v nížinách se většinou nevyskytuje.

Jak hřib kříšť poznat

• Hřib kříšť má světlý, bělavě šedý až šedohnědý klobouk 50–150 mm široký, zprvu polokulovitý, později klenutý až poduškovitý, v mládí jemně plstnatý, za vlhka poněkud lepkavý, na otlačených místech tmavě hnědnoucí.
• Rourky jsou zpočátku světle žluté, později citronově žluté, v dospělosti s olivovým nádechem. Při otlaku modrají.
• Třeň je u mladých plodnic soudkovitý, později válcovitý nebo kyjovitý. Pod kloboukem je žlutý, směrem dolů přechází do červené až červenohnědé barvy. Má plasticky vystupující síťku stejné barvy jako podklad, tedy žlutou, ve spodní části načervenalou.
• Dužinu má hřib kříšť nažloutlou až krémově žlutou, na řezu rychle mění barvu do modra nebo modrozelena.

Je hřib kříšť jedlý?

Hřib kříšť voní docela příjemně jemně nakysle, ale až odporně hořce chutná, takže stejně jako rozšířenější a známější hřib žlučník (Tylopilus felleus), lidově nazývaný hořčák není jedlý. I malý kousek svou hořkostí znehodnotí celé jídlo!

Hřib kříšť a otrava

„Po ochutnání hřiba kříště, kdo k tomu vzhledem k jeho odporné hořkosti sebere odvahu, smrtelná  otrava nehrozí, ale nepříjemné trávicí problémy se po syrové houbě mohou dostavit. Takže i když bychom někde objevili lákavý recept s hřibem kříštěm, nebudeme ho raději zkoušet, protože zvracení a průjem za to určitě nestojí," uvádí mykolog Jaroslav Vanča.

Hřib kříšť můžeme zaměnit i s modráky kovářem a kolodějem

Od hřibů kováře a koloděje, nejznámějších dvou zástupců jedlých modráků, hřib kříšť v lese rozlišíme poměrně snadno, stačí se podívat podklobouk: zatímco kovář a koloděj mají na spodní straně klobouku rourky červené, oranžově červené až žlutočervené, hřib kříšť v odstínech žluté.

Hřib kovář

Hřib kovář (Boletus erythropus) se vyskytuje nejčastěji v podhorských a horských oblastech. Jeho klobouk je kaštanově až tmavě hnědý, rourky nachově až krvavě červené, pomačkáním se zbarvující do zelenomodra. Poznáte jej a odlišíte i tím, že červenohnědý povrch třeně nemá tzv. síťku, zato v horní části drobné červené šupinky (vločky).

Hřib koloděj

Hřib koloděj (Boletus luridus), ve starší české mykologické literatuře zvaný také kolář. Jeho klobouk je kožově šedý, zatímco ústí rourek jsou rovněž nápadná červenou barvou, po doteku tmavě modrající. Dužina je bledě žlutá, na řezu se okamžitě zbarvuje zelenomodře. Na žlutohnědém podkladě třeně pak najdeme typickou červenou síťku.

Kovář a koloděj  jsou po tepelné úpravě skvělé

„Je třeba zdůraznit, že hřiby kovář a koloděj mohou zasyrova nebo nedovařené vyvolat u citlivějších lidí žaludeční potíže, ovšem po dostatečném tepelném zpracování jsou opravdu výtečné,“  říká Jaroslav Vanča a pokračuje: „Dobré jsou v jakékoli tepelné úpravě, vhodné jsou i pro sušení. Vzhledem k tomu, že oba zabarvují pokrm do černa, naši předkové je využívali  v sušené podobě k přípravě černého kuby, typického vánočního jídla.“

Hřib kříšť a záměna se satanem

Hřib satan (Rubroboletus satanas) roste hlavně v teplejších oblastech s listnatými lesy a ve vápenitých půdách, zatímco hřib kříšť v jehličnatých lesích, kyselejší půdě a vyšších polohách. Satan je krásná houba s bílým až šedobílým kloboukem, červenými rourkami a karmínově červeným třeněm. Při otlaku a na řezu modrá. Satan se řadí mezi jedovaté houby, otrava však není životu nebezpečná, v syrovém stavu vyvolává úporné zvracení.

Zdroje: mykolog Jaroslav Vanča, www.houbareni.cz, nahouby.cz, ohoubach.cz