Webové stránky skupiny Prima používají cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti. Používáním tohoto webu souhlasíte s užitím cookies v rámci webů skupiny Prima. Více informací
Souhlasím
návrat zpět

Vyhledávání

Co hledáte?
Smazat
Reklama

Dnes je Boží hod velikonoční. Jaké platí tradice?

Neděle je Božím hodem velikonočním. Po Kristově vzkříšení zase zazní zvony a zvonky, které se vrátily z Říma.
Vydáno: 27.03.2016
Kromě jehněčího masa se na sváteční velikonoční stůl podávalo také kůzlečí nebo telecí
Kromě jehněčího masa se na sváteční velikonoční stůl podávalo také kůzlečí nebo telecí Autor: thinkstockphotos.com
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Název svátků Velikonoce je odvozen od „velké noci“ ze soboty na neděli, kdy Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Končí období vážnosti a začíná období radosti a oslav nového života. Vzkříšení Ježíše Krista je pro křesťany centrálním bodem jejich víry – smrt není konec, ale začátek nového života.

To se projevuje již na ranní mši, kde hoří o Bílé sobotě zapálený paškál, zpívají se velikonoční žalmy. Na tuto mši měli věřící přijít v něčem novém, to aby projevili radost nad novým životem. Lidé si nechávali posvětit přinesené jídlo, například pečeného beránka, vejce či víno. Tento zvyk se dodržuje dodnes - čím dále na východ, tím bohatší tradice svěcení pokrmů, tím objemnější obřadní koláč a košíky s uzenou šunkou i klobásami. Lidé posvěcené jídlo pak sami snědli, někde už po mši, nebo ho dostalo hospodářství, aby se mu dobře dařilo. Aby byla voda, rodily stromy i pole a zvířata byla zdravá. Tradice velí, že kus posvěceného pokrmu měl dostat i každý host v domě, ať už šlo o vrchnost či žebráka.

Bylo nepsaným pravidlem, že v neděli se nesmí nezametat, nestlat, nevynášet hnůj z chlévů, nemýt nádobí, nešít, nečistit boty. Muži pletli pomlázky, ženy pekly beránky a mazance. Ten patří mezi nejstarší obřadní pečivo u nás, i když dříve se dělal podle receptu, který obsahoval sýr a vejce. Tvar bochánku má záměrně, aby připomínal chléb, boží dar. Dnes už se to vidí málokdy, ale dřív každý mazanec musel být naříznutý křížem, aby připomínal umučení Kristovo. „Dáte-li kus mazance, dostanete mládence,“ říká jedno staré pořekadlo, a tak není divu, že tímto pečivem mladé dívky vítaly návštevníky ve stavení.

Pilo se a hodovalo

Tradičním jídlem na Velikonoce je nádivka, někde nazývaná sekanice či hlavička. Ten jediný pravý recept nenajdete, protože nádivka se dělala kraj od kraje jinak. Někde s krupicí, jinde s klobásou, a tak záleží jen na vás, co vám bude chutnat. Typická je ovšem kombinace masa, s vejci nebo s pečivem, a také s kopřivami, libečkem i dalšími zelenými bylinkami. A protože nutnost postit se už je minulostí, na slavnostním nedělním stole se objevuje mnoho jídla – maso, mléko, vejce, které v době postní lidé jíst nemohli. Kromě jehněčího masa se na sváteční velikonoční stůl podávalo také kůzlečí nebo telecí. Požívání masa a masitých pokrmů na Boží hod velikonoční se ovšem různí. O tom, co se na stole nakonec objevilo, rozhodovaly místní zvyklosti a možnosti hospodáře.

Nádivka se dělala kraj od kraje jinak. Někde s krupicí, jinde s klobásou, a tak záleží jen na vás, co vám bude chutnat.  Foto:

Nádivka se dělala kraj od kraje jinak. Někde s krupicí, jinde s klobásou, a tak záleží jen na vás, co vám bude chutnat.

Protože Ježíš Kristus vstak z hrobu, přicházelo jaro a skončila doba postní, byl prostor pro radost a zábavu. Dobrovolní herci inscenovali různá divadelní představení na motivy života Kristova, pořádaly se tancovačky a lidé se bavili a pili. Zábavy začínaly na Hod boží již při východu slunce. Objeví-li se slunce na čistém nebi, věští to pěkné léto a bohatou úrodu. Říkalo se také, že slunce tančí radostí nad vzkříšením Páně.

Lidé si předávají malé dárky, aby někoho „beránek nepokakal“. Také se měly odpouštět dluhy a neměla se vyžadovat otrocká práce. Aby rodina vydržela společně i v dalším roce a nerozhádala se, rozdělila si jedno vajíčko uvařené už na Velký pátek se žlutým vrbovým a jasanovým proutkem a to společně snědla. Když pak někdo zabloudil, měl si vzpomenout s kým na Velikonoce jedn vajíčko a pak k němu snadno našel cestu.

V tento den dávala dívka svému vyvolenému jako koledu ,,uzel“. Byl to bílý, pěkně vyšívaný šátek, naplněný barevnými vejci, kterých bývala kopa a přidával se k nim mazanec a obřadní pečivo. Někdy dívka dávala do uzlu i tzv. rejsky - vejce rýsovaná, nebo straky, což byla vejce malovaná voskem a pak namáčená v barvě. Do uzle se také dávaly tzv. párky, což byla dvě barevná vajíčka k sobě spojená stužkou. Ta si chlapci schovávali na památku.

(kor)

Mohlo by vás zajímat:

Zkušenější drátenice či dráteník může používat jiné vzory či přidat korálky

Velikonoce jsou za dveřmi. Naučte se s námi drátování a vyrobte si krásnou dekoraci

Jsou veselé a každému udělají radost

Velikonoční cukroví: Krásná dekorace i dárek pro koledníky

Jak dál využít papírovou tašku, ve které jste domů donesli nákup? Třeba takhle

Krok za krokem: Velikonoční košík z papírové tašky

Článek je zařazen v:
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama