Rostou! Pomrazky, překvapivě dobré a barevné houby vánočního lesa

Co jsou pomrazky?

V předvánočním čase se s takřka železnou pravidelností objevuje skupina hub, obecně označovaných jako pomrazky, tedy houby jejichž růstu napomáhá právě pokles teplot pod bod mrazu, jejichž plodivosti neboli fruktifikaci napomáhá právě pokles teplot pod bod mrazu. Jakosti, tedy jedlosti těchto houbiček neškodí ani několikeré zmrznutí a rozmrzání. Výhodou pro adventního houbaře je i fakt, že když už ne na nedobré, tak na smrtelně jedovaté houby v zimním lese nenarazí.

Oranžová penízovka sametonohá

Označením léčivá vánoční houba se může pyšnit otužilá penízovka sametonohá (Flammulina velutipes), která je zcela odolná i proti velkým mrazům. Roste v lesech listnatých i smíšených, v parcích a sadech, v hustých trsech na dřevě stromů mrtvých i živých, často v jejich mrazových trhlinách, a to až do jara. Rovněž zahrádkáři ji touto dobou často nacházejí, vyskytuje se na mnoha dřevinách, jako jsou třeba vrba, jírovec maďal, jabloň a další.

„Již do daleka svítí její žlutooranžové kloboučky, pod kterými najdeme drobounké třeně s charakteristickým ‚sametem‘ na spodní části, který však u úplně mladých plodnic chybí. Na rozdíl od jiných hub se její plodnice po rozmrznutí nekazí, ale oživují! Tato její regenerační schopnost nabízí zvláštní způsob uplatnění. Lze ji totiž nasekat (a to i pouhé třeně!) do kelímku s celulózou, uložit do vlhkého sklepa nebo do ledničky, a vbrzku nám obroste mladými plodničkami. Určitě to stojí za to vyzkoušet,“ radí zkušený houbař Jaroslav Vanča.

Penízovka je pochoutka i lék

Penízovka má skvělou chuť a příjemnou vůni. Hodí se zejména pro přípravu polévek, omáček, rizota, do karbanátků či nádivek. Výborně chutná také naložená do octa. Penízovka sametonohá se díky svému pozitivnímu působení na zdraví využívá v lidovém léčitelství jako přírodní antibiotikum. Má účinky antibakteriální, antibiotické, protizánětlivé a podporuje imunitu. Nejčastěji se užívá jako tinktura nebo nálev.

Zelená límcovka měděnková

Jiným příkladem zářivé barevnosti oživující předvánoční les je límcovka měděnková (Stropharia aeruginosa). Měděnkově zelený až modrozelený klobouk límcovky je pokrytý slizovitou vrstvou, kterou však můžete snadno jedním tahem sloupnout. Stářím plodnice se její zbarvení začne měnit až do okrova. Tato houba vyhledává vlhké prostředí a roste především na tlejícím dřevě jehličnatých stromů. Najdeme ji v lesích i v parcích

Límcovka v kuchyni

Límcovka měděnková je jedlá, byť ji její fádní chuť předurčuje spíše do směsí s jinými houbami. Je ideální k nakládání do octa a jako ozdoba obložených chlebíčků.

Žlutá šťavnatka modřínová

Nápadná, citronově žlutá šťavnatka modřínová (Hygrophorus lucorum), které se dříve říkalo plžatka, roste výhradně s modříny, a to v důsledku mykorhizy, vzájemné symbiózy obou organismů. Za vlhka a v mládí jsou jejich klobouky slizké a lepkavé, později vyschnou a blednou.

„Při hledání těchto vysloveně lahodných houbiček je třeba, aby váš pohled změnil ‚velikost záběru‘, tak jak to dělají filmoví kameramani. Nejprve se zaměříme na celek, nejlépe na skupinu modřínů na okraji lesa. A poté ‚švenkneme‘ na detail, neboť šťavnatky jsou opravdu drobné houbičky (jejich klobouk má průměr 3 až 10 centimetrů), houfně rostoucí v trávě v dosahu modřínových kořenů,“ vysvětluje Jaroslav Vanča.

Škvarky ze šťavnatky

Šťavnatky jsou dobré houby, jen jich musíme nasbírat co největší množství. Tvoří vynikající základ všech houbových polévek a smetanových omáček. Ovšem opravdová bomba jsou škvarky ze šťavnatky.

Jednoduchý recept na škvarky ze šťavnatky

Houbičku podržíme za její dlouhý třeň a klobouček ponoříme do rozehřátého sádla nebo másla. Osmažíme, osolíme a jíme!

Houby, které by vás mohly zajímat: