Choroš troudnatec je zajímavá houba. Jíst se nedá, ale pomůže vyčistit rány i rozdělat oheň
Troudnatec kopytovitý a jeho blízký příbuzný troudnatec pásovaný patří mezi dřevokazné houby. I když je houbaři vzhledem k jejich nejedlosti nevyhledávají, hodí se o nich něco vědět. Třeba to, že naši předkové s pomocí troudnatce rozdělávali oheň, dezinfikovali rány a zastavovali krvácení. Nebo si z nich vyráběli klobouky a čepice.
Troudnatec kopytovitý
Statný troudnatec kopytovitý nebo troudnatec troudový či choroš zápalný (Fomes fomentarius) skutečně nápadně připomíná koňské kopyto. Tahle nepřehlédnutelná chorošovitá houba (plodnice je velká 10–30 cm, někdy i větší) se dožívá až třiceti let.
- Troudnatec kopytovitý roste celoročně a vcelku hojně na listnatých stromech, nejvíce na bucích, topolech, javorech, dubech, lípách, ořešáku a habru. U nás se velmi často vyskytuje na břízách.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Hlíva ústřičná má skvělou chuť a ještě léčí. Sbírejte ji v zimním lese nebo pěstujte doma
Jak troudnatec kopytovitý poznat
„Troudnatec kopytovitý je jednou z nejrozšířenějších hub rostoucích na kmenech odumřelých nebo odumírajících stromů. Je přirostlý bokem ke stromu. Plodnice je pokrytá tvrdou matnou kůrou, v mládí většinou červenohnědou, později oříškovou, pak přes zimu zešedne a tak už zůstane. Přirůstající vrstva má oříškovou barvu. Na povrchu kůry jsou tmavší, zvlněné, soustředné pásy. Dužina je okrově hnědá, suchá a měkká, jakoby semišová či plstěná," uvádí se v knize Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme.
Statný troudnatec kopytovitý nebo troudnatec troudový či choroš zápalný (Fomes fomentarius) skutečně nápadně připomíná koňské kopyto Zdroj: iStock
Zajímavosti z historie troudnatce
Kdo byli hubaři
„Zvláštní místo na městských trzích měl ještě v 19. století vyhrazené hubař, reprezentant tzv. lesních živností. Během zimního období hubaři prodávali sušené houby, ale třeba i sušené jalovčinky na vykuřování světnic,“ vysvětluje mykolog Jaroslav Vanča.
Troud, když ještě nebyly zápalky
Hubaři exkluzivně tak nabízeli zvláštní houbu poskytující troud, s jehož pomocí už naši pradávní předkové rozdělávali křesacími kameny oheň, uchovávali ho a přenášeli.
- „Šlo o sušené plodnice troudnatce sbírané nejčastěji z kmenů prastarých buků. Dobře vysušená a vyklepaná dužina se používala, když ještě nebyly zápalky, ovšem ještě počátkem 20. století sloužila kuřákům k zapalování tabáku v dýmkách nebo holičům k zastavení krvácení, když se jim podařilo břitvou poranit zákazníka," uvádí J. Vanča.
NENECHTE SI UJÍT: Outkovka pestrá je nejedlá, nicméně pozoruhodná léčivá houba s protirakovinnými účinky
Choroš zastavuje krvácení a dezinfikuje rány
Ještě před holiči používali troudnatec léčitelé a ranhojiči. „Po odstranění jeho tvrdé povrchové vrstvy vyvařili dužinu, která se pak – změklá a nakrájená na proužky – přikládala na rány jako prostředek k dezinfekci ran a zastavení krvácení," uvádí mykolog a dodává: „Úspěšně nahrazovala vatu v počátcích chirurgie. V dávných lékárnách byl známý pod jménem Fungus chirurgorum. Troudnatec se řadí k léčivým houbám, které se využívají v tradiční čínské medicíně."
Klobouk a čepice z choroše
Vraťme se však ke zmíněným hubařům, ti pro troudnatce znali ještě další použití. „Vyráběli z nich chorošové čepice a klobouky (ale i kabelky, vesty nebo misky), které prodávali na jarmarcích. I když předpokládám, že se o domáckou výrobu chorošových čepic asi nikdo nebude pokoušet, pojďme si říct, jak se údajně tyhle pokrývky hlavy vyráběly a k čemu sloužily. Choroš nejdřív máčeli většinou v sanytrové vodě, aby změkl. Pak z houby odstranili vrchní vrstvu, dužinu rozřezali na vrstvy, které sušili, poté máčeli opět v sanytrové vodě a nakonec vyklepávali a vytahovali paličkou, tvarovali do tvaru čepice nebo klobouku a nakonec sešili. Chorošové klobouky a čepice byly velmi oblíbené, protože byly lehké a měkké, v zimě hřály a v létě chladily. Když se čepice namočila ve studené vodě, sloužila jako chladivý obklad proti bolestem hlavy," vysvětluje mykolog.
PŘEČTĚTE SI TAKY: Zimní houbaření aneb Houby můžete sbírat po celý rok
Troudnatec jako samorost
Další využití troudnatce je z časů, kdy byly v módě samorosty. Jednou z nejoblíbenějších interiérových ozdob chat a chalup byly obzvláště vyvinuté choroše připevněné na prkénko a nalakované bezbarvým lakem. Favority té doby byly právě troudnatec kopytovitý pro svou úctyhodnou velikost a hned v závěsu za ním troudnatec pásovaný zase pro pestrou barevnost.
Choroš troudnatec je zajímavá houba: troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola) patří k nejstarším druhům hub na světě. Zdroj: iStock
Troudnatec pásovaný
Troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola) patří k nejstarším druhům hub na světě, v roce 1939 byl v USA (stát Idaho) paleontology objeven jeho 12 milionů let starý zkamenělý exemplář. Troudnatec pásovaný roste téměř po celý rok na živých i odumřelých větvích, kmenech či pařezech jehličnatých i listnatých stromů (smrky, jedle, břízy, buky, olše, třešně…).
Jak troudnatec pásovaný vypadá
Je podobný troudnatci kopytovitému, je široký 40–400 mm. Plodnice jsou tvrdé a pevné, povrch je hladký, pásovaný od přirůstajících vrstev, matný, ale okraje bývají lesklé, jakoby nalakované. U kmene je červenohnědý, ve stáří bývá střed hnědý až černý, přirůstající část je žlutooranžová s bílým okrajem, spodní část je bělavá až žlutavá, za vlhka roní kapičky. Dřevnatá, tuhá až korkovitá, tvrdá dužina je smetanová či nažloutlá až okrová.
Zdroje: Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme (L. V. Garibovová. M. Svrček, J. Baier), mykolog Jaroslav Vanča, myko.cz, ohoubach.cz, cs.wikipedia.org, houby-rostou.cz
Autor článku
