reklama

Choroš troudnatec se nedá jíst, ale můžete s ním rozdělat oheň nebo vyčistit ránu

Lenka Valjentová
21. února 2022
V těchto dnech můžeme v lese najít dvě zajímavé chorošovité houby – troudnatec kopytovitý a jeho blízký příbuzný troudnatec pásovaný patří mezi dřevokazné houby. I když je houbaři vzhledem k jejich nejedlosti nevyhledávají, hodí se o nich něco vědět. Třeba to, že naši předkové s pomocí troudnatce rozdělávali oheň, dezinfikovali rány a zastavovali krvácení. Nebo si vyráběli chorošové klobouky a čepice.
reklama

Troudnatec kopytovitý

Statný troudnatec kopytovitý nebo troudnatec troudový či choroš zápalný (Fomes fomentarius) skutečně nápadně připomíná koňské kopyto. Tahle nepřehlédnutelná chorošovitá houba (plodnice je velká 10–30 cm, někdy i větší) se dožívá až třiceti let. Troudnatec kopytovitý roste celoročně a vcelku hojně na listnatých stromech, nejvíce na bucích, topolech, javorech, dubech, lípách, ořešáku a habru. U nás se velmi často vyskytuje na břízách.

Jak troudnatec kopytovitý poznat

Troudnatec kopytovitý je jednou z nejrozšířenějších hub rostoucích na kmenech odumřelých nebo odumírajících stromů. Je přirostlý bokem ke stromu. Plodnice je pokrytá tvrdou matnou kůrou, v mládí většinou červenohnědou, později oříškovou, pak přes zimu zešedne a tak už zůstane. Přirůstající vrstva má oříškovou barvu. Na povrchu kůry jsou tmavší, zvlněné, soustředné pásy. Dužina je okrově hnědá, suchá a měkká, jakoby semišová či plstěná,"  uvádí se v knize Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme (L. V. Garibovová. M. Svrček, J. Baier).

Zajímavosti z historie troudnatce

Kdo byli hubaři

„Zvláštní místo na městských trzích měl ještě v 19. století vyhrazené hubař, reprezentant tzv. lesních živností. Během zimního období hubaři prodávali sušené houby, ale třeba i sušené jalovčinky na vykuřování světnic,“ vysvětluje mykolog Jaroslav Vanča.

Troud, když ještě nebyly zápalky

Hubaři exkluzivně tak nabízeli zvláštní houbu poskytující troud, s jehož pomocí už naši pradávní předkové rozdělávali křesacími kameny oheň, uchovávali ho a přenášeli. „Šlo o sušené plodnice troudnatce sbírané nejčastěji z kmenů prastarých buků. Dobře vysušená a vyklepaná dužina se používala, když ještě nebyly zápalky, ovšem ještě počátkem 20. století sloužila kuřákům k zapalování tabáku v dýmkách nebo holičům k zastavení krvácení, když se jim podařilo břitvou poranit zákazníka," uvádí J. Vanča.

Choroš zastavuje krvácení a dezinfikuje rány

Ještě před holiči používali troudnatec léčitelé a ranhojiči. „Po odstranění jeho tvrdé povrchové vrstvy vyvařili dužinu, která se pak – změklá a nakrájená na proužky – přikládala na rány jako prostředek k dezinfekci ran a zastavení krvácení," uvádí mykolog a dodává: „Úspěšně nahrazovala vatu v počátcích chirurgieV dávných lékárnách byl známý pod jménem Fungus chirurgorum. Troudnatec se řadí k léčivým houbám, které se využívají v tradiční čínské medicíně."

Chorošový klobouk a čepice

Vraťme se však ke zmíněným hubařům, ti pro troudnatce znali ještě další použití. „Vyráběli z nich chorošové čepice a klobouky (ale i kabelky, vesty nebo misky), které prodávali na jarmarcích. I když předpokládám, že se o domáckou výrobu chorošových čepic asi nikdo nebude pokoušet, pojďme si říct, jak se údajně tyhle pokrývky hlavy vyráběly a k čemu sloužily. Choroš nejdřív máčeli většinou v sanytrové vodě, aby změkl. Pak z houby odstranili vrchní vrstvu, dužinu rozřezali na vrstvy, které sušili, poté máčeli opět v sanytrové vodě a nakonec vyklepávali a vytahovali paličkou, tvarovali do tvaru čepice nebo klobouku a nakonec sešili. Chorošové klobouky a čepice byly velmi oblíbené, protože byly lehké a měkké, v zimě hřály a v létě chladily. Když se čepice namočila ve studené vodě, sloužila jako chladivý obklad proti bolestem hlavy," vysvětluje mykolog.

Troudnatec samorost

Další využití troudnatce je z časů, kdy byly v módě samorosty. Jednou z nejoblíbenějších interiérových ozdob chat a chalup byly obzvláště vyvinuté choroše připevněné na prkénko a nalakované bezbarvým lakem. Favority té doby byly právě troudnatec kopytovitý pro svou úctyhodnou velikost a hned v závěsu za ním troudnatec pásovaný zase pro pestrou barevnost.

Troudnatec pásovaný

Troudnatec pásovaný (Fomitopsis pinicola) patří k nejstarším druhům hub na světě, v roce 1939 byl v USA (stát Idaho) paleontology objeven jeho 12 milionů let starý zkamenělý exemplář. Troudnatec pásovaný roste téměř po celý rok na živých i odumřelých větvích, kmenech či pařezech jehličnatých i listnatých stromů (smrky, jedle, břízy, buky, olše, třešně…).

Jak troudnatec pásovaný vypadá

Je podobný troudnatci kopytovitému, je široký 40–400 mm. Plodnice jsou tvrdé a pevné, povrch je hladký, pásovaný od přirůstajících vrstev, matný, ale okraje bývají lesklé, jakoby nalakované. U kmene je červenohnědý, ve stáří bývá střed hnědý až černý, přirůstající část je žlutooranžová s bílým okrajem, spodní část je bělavá až žlutavá, za vlhka roní kapičky. Dřevnatá, tuhá až korkovitá, tvrdá dužina je smetanová či nažloutlá až okrová.

Zdroje: Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme (L. V. Garibovová. M. Svrček, J. Baier), mykolog Jaroslav Vanča, myko.cz, ohoubach.cz, cs.wikipedia.org, houby-rostou.cz

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
Štítky: houbyzimačepiceUSAkloboukIdahokmennejedlé houbychoroštroudnatec kopytovitýtroudnatec pásovanýJaroslav Vanča
reklama