Je tulipán cibule, nebo hlíza? Návod, jak se vyznat v cibulovinách

Pravé cibule: tulipány, narcisy, hyacinty

Cibule vznikly přeměnou listů nebo listových základů. Jsou tvořeny dužnatými, vrstevnatě loženými šupinami hustě uspořádanými na podpučí (spodní část cibule), které chrání srdce cibule, kde jsou uloženy základy stonku, listů a květů. Povrch je většinou opatřený tzv. suknicí, která zabraňuje poškození a vysychání. U cibulí se dá snadno rozeznat zašpičatělý vrchol, který při výsadbě směřuje vždy nahoru, a základnu, z níž se vyvíjejí kořeny.

V cibuli jsou obsaženy zásobní látky, které rostlině umožní vykvést v podstatě v jakémkoliv substrátu, dokonce i ve vodě. Ve fázi cibule rostlina přečkává pod zemí nepříznivé podmínky, například sucho a mráz. Kvalita květů záleží na kvalitě cibule. Sázejí se na podzim a kvetou na jaře.

Pravé cibule mají například:

• tulipány (Tulipa)
• narcisy (Narcissus)
• hyacinty (Hyacinthus)
• okrasné česneky (Allium).

Cibulová hlíza: mečíky, krokusy, frézie

Cibulová hlíza je jakýmsi přechodem mezi cibulí a hlízou. Vzhledem se podobá cibuli, ve skutečnosti však jde o ztlustlou bázi stonku bez dužnatých šupin a jeden až dva pupeny na vrcholu. Vnější obal tvoří suknice.

Při výsadbě se ujistíme, že pupeny směřují vzhůru. Sázejí se na buď jaře a kvetou v létě (mečíky), nebo na podzim a kvetou na jaře (krokusy).

Cibulovou hlízu mají například:

• mečíky (Gladiolus)
• šafrány (Crocus)
• frézie (Freesia)
• montbrécie (Crocosmia)

Kořenové hlízy: jiřinky, liliochvostce, pryskyřníky

Kořenové hlízy mívají nejčastěji hvězdovitý nebo prstovitý tvar. Vznikají přeměnou hlavních kořenů, které ztloustnou a zdužnatí. Obsahují zásobní látky pro mladou rostlinu a po jejich vyčerpání hyne. Jejich vnitřní část se nevrství do šupin. Jednotlivé díly mají několik oček, z nichž vyrůstají nové nadzemní části.

Při sázení směrujeme většinou dobře patrný kořenový krček vzhůru. Sázejí se většinou na jaře a kvetou v létě a na podzim.

Kořenové hlízy mají například:

• jiřinky (Dahlia),
• pryskyřníky (Ranunculus)
• liliochvostce (Eremurus).

Stonkové hlízy: begónie, sasanky, bramboříky

Zdužnatělou podzemní část stonku nebo vrchol oddenku označujeme pojmem stonková hlíza. Má kulovitý, oválný nebo zploštělý, bochánkovitý tvar. Na povrchu jsou drobná očka, z nichž raší nové výhony. Při výsadbě dbáme na to, aby právě tato očka mířila k povrchu. Pozor však u bramboříků, u nich platí přesný opak – pupeny patří dolů, sázíme je tedy vzhůru nohama.

Stonkové hlízy vysazujeme na jaře a kvetou v létě a na podzim.

Stonkové hlízy mají například:

• hlíznaté begónie (Begonia),
• bramboříky (Cyclamen)
• některé sasanky (Anemone).