Jak poznat hřib satan a další jedovaté hřiby

Hřib satan Zdroj: istock.com

Zvracení, bolest hlavy i malátnost jsou jen některé známky toho, že jste pozřeli nejedlý hříbek. Které z nich to jsou a jak je bezpečně poznáte?

Podívejme se na hřiby, které jsou nejedlé až jedovaté. Dokážou zkazit celé jídlo, a když je nedostatečně upravíte, mohou způsobit i zdravotní obtíže. Zejména kousek hřibu žlučníku zkazí celé jídlo a tepelně neupravený satan zas obsahuje poměrně silný jed. Vzhledem k tomu, že se houbařům často plete s jinými druhy, to může být problém.

Je dobré se v houbách vyznat. Předejdete tak zdravotním komplikacím. Zdroj: istock.com

Nejedlé hřiby

Zklamání mohou přivodit tyto tři druhy hřibovitých hub: hřib žlučník (Tylopilus felleus), lidově nazývaný hořčák, hřib kříšť (Caloboletus calopus) a hřib medotrpký (Caloboletus radicans). Samostanou kapitolou je pak hřib satan, který je přímo jedovatý. Existuje i jedovatý hřib, který se jmenuje rudonachový. Je velmi vzácný a patří naČervený seznam hub České republiky, takže se s ním spíše nepotkáme.

Hřib rudonachový

Jak je tedy poznat?

Většina druhů hřibů je jedlá a řadí se mezi nejoblíbenější houby vůbec. Setkat se snimi můžeme kdekoliv a vždy bychom měli kontrolovat každou houbu zvlášť.

Hřib žlučník

Hřib žlučník má také hnědý klobouk jako ostatní hřiby, a proto se kvůli němu plete s jedlými hřiby, zejména s hřibem smrkovým,dubovým,hnědým a někdy i s některými dalšími druhy. Nicméně odhalíte ho podle přece jen odlišného odstínu hnědé barvy, než má klobouk pravého hřibu.

Hřib hořčák

Střední a velké kusy žlučníku také poznáte podle narůžovělých až růžových rourek pod kloboukem – na rozdíl od pravých hřibů, u nichž jsou vždy olivově žluté. Ty menší potenciální žlučníky ovšem nezbývá než ochutnat. Mnohdy je to k zlosti, les je plný nádherných hořčáků, je to tedy velmi rozšířená houba, a tak se mu dostalo řady lidových názvů: kromě hořčák se mu přezdívá také žlučák, satanáš.

Hřib kříšť

Také hřib kříšť je hořký. Roste v pohorských a horských lesích. Prozradí jej relativně světlý či šedobělavý klobouk a červenožlutý třeň. Přesto si ho houbaři pletou s jinými hřiby – s hřibem kolodějem a hřibem kovářem s („modrákem“), někdy ho zaměňují i za hřib žlutomasý, či dokonce satan. Od kováře, koloděje i satana jej nejsnáze odlišíme při pohledu pod klobouk: zatímco kovář, satan a koloděj mají na spodní straně klobouku póry v barvě rudé, oranžově červené až žlutočervené, u hřiba kříště jsou čistě žluté.

Hřib kříšť se snadno splete s „modrákem“, Foto: Creative Commons

Zamapatujte si tedy, že hřib kříšť má vždy:

Citronově žluté až špinavě olivově žluté póry(rourky)
Třeň s barevným přechodem od žluté pod kloboukem ke krvavé červené
Má plasticky vystupující síťku stejné barvy jako podklad.
Po otlačení modrá.

Hřib medotrpký

Na hřib medotrpký se světlým kloboukem a žlutým třeněm si dejte pozor hlavně v listnatých lesích, Foto: Creative Commons

Narazíte na něj v listnatých lesích a skoro si ho nespletete. Má světlý, šedý, někdy až bělavý či nahnědlý klobouk a žlutý třeň, čistě žluté ústí rourek a světle až citronově žlutý třeň. Tedy si ho těžko spletete s jiným druhem hřibů.

Hřib satan

Nejedlé hřiby - Obrázek 4 Zdroj: Creative Commons

Zvláště problematický je hřib satan. Setkat se s ním můžete v listnatých lesích, ale není jich mnoho. Poznáte jej podle velmi světlého šedobílého klobouku a podle červených rourek a třeně. Syrový je jedovatý. Sice nezabije, ale stačí pozřít malý kousek a lehkovážný houbař si pozvrací celou bundu. Satany houbaři z neznalosti často jedí. Potížím většinou uniknou díky tepelné úpravě. Po dvaceti minutách důkladné tepelné úpravy jed ztrácí účinnost. I tak ale oběti záměny mají smůlu. Někomu na talíři skončí nedovařený kousek, ten si ale následně bolavou hlavu ani žaludek na vodě s hřibem nespojí. Potíž je ale i v tom, že dospělé exempláře satana páchnou po shnilém zelí, pročež kazí chuť celého pokrmu.

(dah)