Jak poznat hřib satan a další nejedlé, či dokonce jedovaté hřiby

Podívejme se na hřiby, které jsou nejedlé, až jedovaté. Zejména kousek hřibu žlučníku zkazí celé jídlo a tepelně neupravený satan zas obsahuje poměrně silný jed. Vzhledem k tomu, že se houbařům často plete s jinými druhy, to může být problém.

Nejedlé hřiby

Zklamání mohou přivodit tyto tři druhy hřibovitých hub: hřib žlučník (Tylopilus felleus), lidově nazývaný hořčák, hřib kříšť (Caloboletus calopus) a hřib medotrpký (Caloboletus radicans). Samostanou kapitolou je pak hřib satan, který je přímo jedovatý. Existuje i jedovatý hřib, který se jmenuje rudonachový. Je velmi vzácný a patří na Červený seznam hub České republiky, takže se s ním spíše nepotkáme.

Jak je tedy poznat?

Většina druhů hřibů je jedlá a řadí se mezi nejoblíbenější houby vůbec. Setkat se s nimi můžeme kdekoliv a vždy bychom měli kontrolovat každou houbu zvlášť, tedy ne jen jednu houbu ze shluku nalezených hub.

Hřib žlučník

Hřib žlučník má také hnědý klobouk jako ostatní hřiby, a proto se kvůli němu plete s jedlými hřiby, zejména s hřibem smrkovým, dubovým, hnědým a někdy i s některými dalšími druhy. Nicméně odhalíte ho podle přece jen odlišného odstínu hnědé barvy, než má klobouk pravého hřibu.

Střední a velké kusy žlučníku také poznáte podle narůžovělých až růžových rourek pod kloboukem – na rozdíl od pravých hřibů, u nichž jsou vždy olivově žluté. Ty menší potenciální žlučníky ovšem nezbývá než ochutnat. Mnohdy je to k zlosti, les je plný nádherných hořčáků, je to tedy velmi rozšířená houba, a tak se mu dostalo řady lidových názvů: kromě hořčák se mu přezdívá také žlučák, satanáš.

Hřib kříšť

Také hřib kříšť je hořký. Roste v podhorských a horských lesích. Prozradí jej relativně světlý či šedobělavý klobouk a červenožlutý třeň. Přesto si ho houbaři pletou s jinými hřiby – s hřibem kolodějem a hřibem kovářem s („modrákem“), někdy ho zaměňují i za hřib žlutomasý, či dokonce satan. Od kováře, koloděje i satana jej nejsnáze odlišíme při pohledu pod klobouk: zatímco kovář, satan a koloděj mají na spodní straně klobouku póry v barvě rudé, oranžově červené až žlutočervené, u hřiba kříště jsou čistě žluté.

Zamapatujte si tedy, že hřib kříšť má vždy:

• Citronově žluté až špinavě olivově žluté póry (rourky).
• Třeň s barevným přechodem od žluté pod kloboukem ke krvavé červené ve spodní části.
• Má plasticky vystupující síťku stejné barvy jako podklad.
• Po otlačení modrá.

Hřib medotrpký

Na hřib medotrpký se světlým kloboukem a žlutým třeněm si dejte pozor hlavně v listnatých lesích, skoro nikdy si ho nespletete. Má světlý šedý, někdy až bělavý či nahnědlý klobouk, čistě žluté ústí rourek a světle až citronově žlutý třeň. Tedy si ho těžko s pletete s jiným druhem hřibů.

Hřib satan

Zvláště problematický je hřib satan. Setkat se s ním můžete v listnatých lesích, ale není jich mnoho. Poznáte jej podle velmi světlého šedobílého klobouku a podle červených rourek a třeně. Syrový je jedovatý. Sice nezabije, ale stačí pozřít malý kousek a lehkovážný houbař si pozvrací celou bundu. Satany houbaři z neznalosti často jedí.

Potížím většinou uniknou díky tepelné úpravě. Po dvaceti minutách důkladné tepelné úpravy jed ztrácí účinnost. I tak ale oběti záměny mají smůlu. Někomu na talíři skončí nedovařený kousek, ten si ale následně bolavou hlavu ani žaludek na vodě s hřibem nespojí. Potíž je ale i v tom, že dospělé exempláře satana páchnou po shnilém zelí, pročež kazí chuť celého pokrmu.

Zdroj: Markéta Žídková a (dah)