Nejznámější jedlé houby českých, moravských a slezských lesů

Když se roznese zpráva, že rostou, promění se většina z nás ve vášnivé houbaře a vyráží po ránu s košíkem do lesa. Prostě platí, že co Čech, to houbař. Houbaření je záležitost sezonní, hlavní houbařské žně nastávají obvykle v září a v říjnu. To jsou lesy plné lidí a všichni si doslova šlapou na paty. Ale když houby rostou, tak rostou a najdou všichni. Podívejte se na 10 nejznámějších jedlých hub českých, moravských a slezských lesů.

1. Hřib smrkový

Hřib smrkový (Boletus edulis) patří mezi nejkvalitnější a nejvyhledávanější druhy hub. Najdeme ho ve smíšených a jehličnatých lesích od nížin až po horské oblasti. Zaměnitelný je zejména za hřib dubový, který roste pod listnáči. Hodí se pro všechny kuchyňské úpravy a pro sušení.

Mrkněte na všechny potřebné informace o pravých hřibech. Zjistíte, jak je poznat, kde a kdy hledat a jak je zpracovávat.

Když se roznese zpráva, že rostou, promění se většina z nás ve vášnivé houbaře a vyráží po ránu s košíkem do lesa. Prostě platí, že co Čech, to houbař. Zdroj: iStock

2. Hřib dubový

Hřib dubový (Boletus reticulatus) je poměrně častá houba, dá se najít při teplém jaru už v květnu. Roste zejména na prohřátých dubových stráních. V dospělosti je velice podobný hřibu smrkovému. Hřib dubový má ale pokožku klobouku plstnatou, takže za vlhka není téměř slizký. Za sucha pokožka klobouku často rozpraskává.

3. Křemenáč osikový

Křemenáč osikový (Leccinum aurantiacum) je nejběžnější druh křemenáče u nás. Najdeme ho především pod osikami. Má jasně oranžovočervenou barvu klobouku, a tak je vidět i z větší vzdálenost. S oblibou roste i ve větším množství, a proto může být úlovek na jedné lokalitě bohatý. Zaměnitelný je za křemenáč březový (Leccinum versipelle), který má světlejší klobouk a roste výhradně pod břízami.

PŘEČTĚTE SI: Babka patří k nejoblíbenějším jedlým houbám. Má však sklony k červivění a plesnivění

4. Hřib žlutomasý alias babka

Hřib žlutomasý (Xerocomus chrysenteron), lidově babka je patrně nejrozšířenější houbou. Nejraději vyrůstá na vlhčích a mírně zarostlých místech. Nevýhodou je častá červivost, proto není vhodný na sušení. Nasbírané houby je třeba co nejdříve zpracovat. Záměna je možná za hřib sametový (Xerocomellus pruinatus), kterému však nepraská pokožka klobouku, což je pro hřib žlutomasý typické. V prasklinách je červený odstín. V kuchyni je všestranně využitelný.

5. Hřib hnědý

Hřib hnědý (Boletus badius) patří mezi naše nejběžnější a také nejoblíbenější druhy hub. Roste ve všech typech jehličnatých i smíšených lesů zejména koncem léta a na podzim. Při sběru nás nesmí zaskočit, že někdy může dužina po rozkrojení lehce modrat. Zaměnit tento druh lze např. za hřib neboli suchohřib plstnatý (Xerocomus subtomentosus), který má však tenčí třeň a mnohem světlejší klobouk. Hřib hnědý je všestranně upotřebitelný a je skvělý na sušení.

6. Kozák březový

Kozák březový (Leccinum scabrum) je u nás nejběžnější kozák, roste ve smíšených a v listnatých lesích, ale vždy pod břízami. Kozáky je nejlepší sbírat jako mladé plodnice, neboť staré bývají nezřídka napadené hmyzem. Klobouk má velice měkký a třeň tuhý. Záměna je možná s jinými kozáky (osikový, barvoměnný). Velice chutná houba.

7. Muchomůrka růžovka

Muchomůrka růžovka neboli masák (Amanita rubescens) patří mezi naše nejchutnější houby. Zaměnitelná je například za muchomůrku šedivku (Amanita spissa), která má šedou až hnědou barvu klobouku a je cítit po syrových bramborách. Muchomůrka růžovka růžoví v dužině, zejména ve spodku třeně. Má rýhovaný prsten, růžový klobouk, nemá pochvu. Výborně se hodí nejen do směsí, ale vynikající je osmažená na másle nebo obalená jako řízek.

8. Liška obecná

Liška obecná (Cantharellus cibarius) je známá a ceněná houba. Má lehkou ovocnou vůni, která je pro ni typická. Roste ve větších skupinách v jehličnatých i listnatých lesích, zejména pod smrky, borovicemi a buky od května až do listopadu. Nečerviví. Liška je vhodná pro nejrůznější úpravy v kuchyni, výborně se hodí k nakládání do octa.

MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Pozor na bedly ze zahrad! Po oblíbené houbě vám může být zle, odborník vysvětluje proč

9. Bedla vysoká

Bedla vysoká (Macrolepiota procera) je nejvyšší z bedel, lidově se jí říká bedla jedlá, svědčí jí prostředí smíšených světlých lesů, najdeme ji ve vysoké trávě lesních palouků i v městských parcích. Její klobouk může mít i kolem 40 cm v průměru. Často se vyskytuje ve skupinách, takže úlovek bývá bohatý. Klobouk je v dospělosti rozložený, uprostřed s tmavým hrbolkem. Třeň je dutý, na povrchu tmavě žíhaný. Hodí se zejména k obalování. Bedlu vysokou poznáme bezpečně, ke sběru rozhodně nedoporučované (např. bedla ostrošupinná Lepiota aspera) jsou podstatně menších rozměrů a nenalezneme je tak snadno.

10. Holubinka nazelenalá

Holubinka nazelenalá (Russula virescens) roste zejména v teplejších oblastech, často pod duby. V mládí je barva klobouku nažloutlá až světle zelená, v dospělosti i tmavě zelená. U starších plodnic je pokožka nepravidelně rozpukaná, neslizká. Jde o výbornou houbu, má chrupavčitou a pevnou dužinu, hodí se pro libovolnou kuchyňskou úpravu.