Krásný hřib žlučník neboli hořčák se nedá jíst, ale může léčit

Hřib žlučník (Tylopilus felleus), ve starších atlasech podhřib žlučový, lidově většinou hořčák nebo žlučák má hnědý klobouk jako ostatní hřiby, a proto se dá s nimi na první pohled celkem snadno splést, především s hřibem dubovým, hřibem smrkovým i hřibem hnědým.

Jak poznat hřib žlučník

„Hořčák příjemně houbově voní. Dospělý hřib žlučník poznáme hlavně podle bělavě narůžovělých až růžových pórů s rourkami pod kloboukem a nahnědlé jakoby plastické síťky výraznějších, nápadně protažených ok na povrchu třeně. Mladé hříbky žlučníky ovšem nezbývá než ochutnat, protože jediné, co nás nikdy neoklame, je jeho chuť. Ta je až nesnesitelně hořká. Stačí si líznout rozříznutého kloboučku a okamžitě víme, na čem jsme,“ vysvětluje mykolog Jaroslav Vanča.

Vše, co chcete vědět o houbách najdete v našem speciálu

Jak vypadá hořčák

• Klobouk, široký 4 až 16 cm a v různých odstínech hnědé (šedohnědý, okrový, skořicově hnědý), je v mládí polokulovitý, později vyklenutý až poduškovitý, masitý, obvykle sametově matný, plstnatý, ve stáří pak lysý, za vlhka nepatrně lepkavý a lesklý.
• Rourky jsou v mládí bílé a později narůžovělé až růžové. Póry mají barvu rourek, ale stářím a poraněním rezavějí.
• Třeň hořčáku je soudkovitý, později kyjovitý nebo válcovitý s výraznou síťkou tvořenou velkými protáhlými oky po celé jeho délce. Bývá světle bělavě hnědý, světle okrový či okrově hnědý.
• Dužina je bělavá až mírně nahnědlá, na řezu po několika minutách narůžovělá a výrazně hořká.

Kde a kdy hřib žlučník roste

Hřib žlučník se vyskytuje opravdu hojně, roste jednotlivě i ve velkých skupinách. Narazíme na něj zejména v jehličnatých lesích (smrkových a borových), ale najít ho můžeme i v lese smíšeném od nížin až po horské oblasti.

Hořčák se obvykle objevuje v blízkosti jiných hřibovitých hub po celu houbařskou sezonu od začátku léta až do pozdního podzimu.

Hořčák versus hřib satan

„Jak si hřib žlučník nesplést s jedlými hříbky už víme, ale dá se zaměnit i s hřibem satanem (Rubroboletus satanas), který roste spíše v listnatých lesích a má stříbřitě šedý klobouk, červené póry a drobnou červenooranžovou síťku na žlutém třeni. Dužina je na řezu slabě modrající, začerstva příjemně houbově voní, později nepříjemně páchne jako hnijící kapusta či zelí,“ uvádí mykolog. Syrový hřib satan je jedovatý. I malý kousek může způsobit zvracení, které může trvat až šest hodin.

Hřib žlučník léčivé účinky

V lidové medicíně se traduje, že hřib žlučník podporuje trávení, mírní žaludeční nevolnost i kocovinu, pomáhá při některých onemocněních žlučníku a jater.

Jak hořčák zpracovat

Hřib žlučník neboli hořčák můžeme usušit a umlít na prášek, který se užívá v množství zhruba na špičku nože smíchaný s lžičkou medu nebo sirupu, protože samotný prášek je velmi hořký. Práškem se také plní želatinové kapsle (tobolky), které se dají koupit např. v lékárně.

Hořčák se jíst nedá

„Přestože se objevují recepty, jak se dá hřib žlučník zbavit hořkosti a jíst, nedoporučuji to. Z vlastní zkušenosti vím, že ani po mnohahodinovém a několikerém máčení v teplé i studené vodě a dostatečné tepelné úpravě se své hořkosti úplně nezbavil a stále zůstal nepříjemně hořký, tudíž nepoživatelný,“ varuje před konzumací hořčáku J. Vanča.

Zdroje: mykolog Jaroslav Vanča, nahoubach.cz, houby-rostou.cz, cs.wikipedia.org