Hřib žlučník neboli hořčák se nedá jíst, ale může léčit. Jak ho v lese poznáte?

Hřib žlučník, lidově hořčák nebo žlučák, je velmi krásný a voňavý. V lesích ho bývá víc než dost a snadno si ho můžeme splést s pravými hřiby. Hřib žlučník je odporně hořký, tudíž nejedlý. Jak ho poznat a jaké má účinky?

Hřib žlučník (Tylopilus felleus), ve starších atlasech podhřib žlučový, lidově většinou hořčák nebo žlučák, má hnědý klobouk jako ostatní hřiby, a proto se dá s nimi na první pohled celkem snadno splést. Především s hřibem dubovým, hřibem smrkovým i hřibem hnědým.

Jak poznat hřib žlučník

Hořčák příjemně houbově voní. Dospělý hřib žlučník poznáme hlavně podle bělavě narůžovělých až růžových pórů s rourkami pod kloboukem a nahnědlé, jakoby plastické síťky výraznějších, nápadně protažených ok na povrchu třeně.

„Mladé hříbky žlučníky ovšem nezbývá než ochutnat, protože jediné, co nás nikdy neoklame, je jeho chuť. Ta je až nesnesitelně hořká. Stačí si líznout rozříznutého kloboučku a okamžitě víme, na čem jsme,“ vysvětluje mykolog Jaroslav Vanča.

Vše, co chcete vědět o houbách

Jak vypadá hořčák

Klobouk, široký 4 až 16 cm a v různých odstínech hnědé (šedohnědý, okrový, skořicově hnědý), je v mládí polokulovitý, později vyklenutý až poduškovitý, masitý, obvykle sametově matný, plstnatý, ve stáří pak lysý, za vlhka nepatrně lepkavý a lesklý.
Rourky jsou v mládí bílé a později narůžovělé až růžové. Póry mají barvu rourek, ale stářím a poraněním rezavějí.
Třeň hořčáku je soudkovitý, později kyjovitý nebo válcovitý s výraznou síťkou tvořenou velkými protáhlými oky po celé jeho délce. Bývá světle bělavě hnědý, světle okrový či okrově hnědý.
Dužina je bělavá až mírně nahnědlá, na řezu po několika minutách narůžovělá a výrazně hořká.

Dospělý hřib žlučník poznáme hlavně podle bělavě narůžovělých až růžových pórů s rourkami pod kloboukem. Zdroj: iStock

Kde a kdy hřib žlučník roste

Hřib žlučník se vyskytuje opravdu hojně, roste jednotlivě i ve velkých skupinách. Narazíme na něj zejména v jehličnatých lesích (smrkových a borových), ale najít ho můžeme i v lese smíšeném od nížin až po horské oblasti.

Hořčák se obvykle objevuje v blízkosti jiných hřibovitých hub po celou houbařskou sezonu od začátku léta až do pozdního podzimu.

Nenechte si ujít: Je hřib kovář jedlý, nebo nejedlý? Kde houbu najdete a jaké recepty jsou nejlepší

Záměna s hřibem satanem

„Jak si hřib žlučník nesplést s jedlými hříbky, to už víme, ale dá se zaměnit i s hřibem satanem (Rubroboletus satanas). Ten roste spíše v listnatých lesích a má stříbřitě šedý klobouk, červené póry a drobnou červenooranžovou síťku na žlutém třeni. Dužina je na řezu slabě modrající, začerstva příjemně houbově voní, později nepříjemně páchne jako hnijící kapusta či zelí,“ uvádí mykolog.

Syrový hřib satan je jedovatý. I malý kousek může způsobit zvracení, které může trvat až šest hodin.

Hřib satan (Rubroboletus satanas) roste spíše v listnatých lesích a má stříbřitě šedý klobouk, červené póry a drobnou červenooranžovou síťku na žlutém třeni. Zdroj: iStock

Hřib žlučník má léčivé účinky

V lidové medicíně se traduje, že hřib žlučník podporuje trávení, mírní žaludeční nevolnost i kocovinu, pomáhá při některých onemocněních žlučníku a jater.

Vyplatí se vědět: Houby zlepšují imunitu a celkově podporují zdraví. Jako lék jsou nejlepší žampiony a shiitake

Jak hořčák užívat?

Hořčák můžeme usušit a umlít na prášek. „Ten se užívá v množství na špičku nože smíchaný s lžičkou medu, nebo v přidaný do jednoho sousta jídla, protože samotný prášek je velmi hořký," radí mykolog. Houbovým práškem se také plní želatinové kapsle (tobolky), které se dají koupit např. v lékárně.

Hořčák se jíst nedá

„Přestože se objevují recepty, jak se dá hřib žlučník zbavit hořkosti a jíst, nedoporučuji to. Z vlastní zkušenosti vím, že ani po mnohahodinovém a několikerém máčení v teplé i studené vodě a dostatečné tepelné úpravě se své hořkosti úplně nezbavil a stále zůstal nepříjemně hořký, tudíž nepoživatelný,“ varuje před konzumací hořčáku J. Vanča.

Zdroje: mykolog Jaroslav Vanča, nahoubach.cz, houby-rostou.cz, cs.wikipedia.org