Křemenáče jsou houby takřka dokonalé. Kde je najít a jak využít?
Křemenáče patří k nejoblíbenějším a nejkrásnějším hřibovitým houbám. Jak je poznat, kde je hledat a jak je využít v kuchyni? Tipy na sběr i recept na staročeského kubu.
Křemenáč (lidově např. kamenáč, kameňák, janek, křemeňák) je snad ve všech ohledech houbou takřka dokonalou. Roste převážně v listnatých lesích a podél lesních cest.
„Křemenáče nádherně vypadají, jenom zřídkakdy bývají červivé, skvěle chutnají, zvlášť výborné jsou houbové řízky nebo mladé houbičky naložené v octě. Díky výraznému červenooranžovému klobouku jsou nepřehlédnutelné a snadno identifikovatelné, jejich záměna s některou z jedovatých hub je takřka nemožná, splést si je můžeme snad jenom s neméně výtečnými kozáky,“ představuje křemenáče mykolog Jaroslav Vanča. Rostou převážně v listnatých lesích a podél lesních cest.
Nenechte si ujít: Praváci jsou houbová elita. Hřib smrkový je nejznámější, dubový nejoblíbenější a borový nejvzácnější
Křemenáč osikový
Křemenáč osikový (Leccinum rufum, Leccinum aurantiacum, Boletus rufus) můžeme najít zhruba od května do počátku listopadu, roste roztroušeně pod osikami v listnatých a smíšených lesích, v osikovém mlází a na okrajích lesů, kde se obvykle objevuje v trávě nebo ve spadaném listí. Jedná se o houbu, kterou na jednom místě nacházíme pravidelně i několik let.
Jak vypadá křemenáč osikový?
Široký klobouk (od 5 do 20 cm) je v mládí polokulovitý, později vyklenutý až plochý, na povrchu jemně plstnatý, vždy masitý a na okraji přehnutý blanitým lemem. Barvu má charakteristicky oranžovou, rezavou, někdy červenooranžovou až hnědooranžovou.
Rourky jsou kontrastně bělošedavé.
Až 15 cm vysoký třeň bývá zprvu mírně břichatý, později válcovitý, v mládí je celý bělavý, později hnědě nebo rezavohnědě šupinkatý. Bělavé šupinky na třeni mladých hub po dotyku rychle tmavnou.
Bělavá dužina křemenáče na řezu po chvilce zrůžoví, po několika minutách zešedne a po delší době pak téměř zčerná. Dužina má příjemnou houbovou vůni i chuť.
Křemenáč osikový (Leccinum rufum, Leccinum aurantiacum, Boletus rufus) můžeme najít zhruba od května do počátku listopadu Zdroj: iStock
Křemenáč březový
Křemenáč březový (Leccinum versipelle) roste poměrně hojně od června do října, obvykle v menších skupinách. Najdeme ho ve vlhčích březových hájích, na okrajích cest a v parcích výhradně pod břízami. Tvoří mykorhizu s kořeny bříz.
Jak vypadá křemenáč březový?
Polokulovitý až bochníkovitý klobouk, který má 4–15 cm v průměru, je v mládí svým blanitým okrajem přitisknutý ke třeni. Je masitý, jemně plstnatý a má žlutooranžovou, červenooranžovou, hnědooranžovou barvu.
Rourky jsou špinavě bílé.
Třeň, který může dosáhnout výšky až 20 cm, je pevný a tvrdý, bílý až šedavý, v mládí s nápadnými hustými, černými, později s tmavohnědými šupinkami, někdy vytvářejícími téměř síťku. Má nejtmavší šupiny na povrchu třeně ze všech křemenáčů.
Dužina je pevná, v horní části třeně dřevnatě vláknitá. Po rozkrojení se houba na řezu poměrně rychle zbarvuje do šedočerna.
Křemenáč březový (Leccinum versipelle) roste poměrně hojně od června do října Zdroj: iStock
Křemenáč smrkový
Křemenáč smrkový (Leccinum piceinum) patří mezi ohrožené druhy hub, je zařazený v Červeném seznamu hub ČR. Roste od konce června do začátku listopadu nepříliš hojně a roztroušeně ve smrčinách, kde tvoří mykorhizu se smrkem ztepilým, na němž je životně závislý a nevzdálí se od něho dál než na 10 metrů. Setkat se s ním můžeme spíše ve vyšších polohách.
Jak vypadá křemenáč smrkový?
Klobouk je 5–10 cm široký, v mládí polokulovitý s dlouze přetaženou pokožkou přes třeň, později vyklenutý až poduškovitý, nesoucí stále převis pokožky. Na povrchu matný, sytě červenooranžový až červenohnědý, jemně plstnatý až šupinkatý.
Rourky jsou až 20 mm vysoké, zprvu bělavé, později šedohnědavé, na řezu tmavnoucí.
Třeň dorůstá až 15 cm, v horní části je zúžený, jinak víceméně válcovitý. Je bělavý, na povrchu zejména ve spodní části šedohnědě šupinkatý.
Dužina je bělavá, na řezu po chvilce růžovějící, později tmavě šedofialová, šedohnědá až šedočerná, v bázi třeně obvykle modrozelenající, s příjemnou houbovou vůní i chutí.
Křemenáč smrkový (Leccinum piceinum) patří mezi ohrožené druhy hub, je zařazený v červeném seznamu hub ČR. Roste od konce června do začátku listopadu. Zdroj: iStock
Křemenáče v kuchyni
„Křemenáč je lahodná houba, obzvláště je ceněná pro tuhost své dužiny. Ta při vaření černá a při sušení šedne, a proto byl křemenáč pro naše předky spolu s hřiby modráky (hřib kovář a hřib koloděj) základní ingrediencí pro přípravu černého houbového kuby. Čerstvý je vhodný na všechny možné způsoby – do polévek, smaženice, obalovaný jako řízek, ale i do těstovin či bramborových pokrmů. Vynikající je také naložený v octovém nálevu. Křemenáč je ideální houba na sušení i zmrazení,“ doporučuje Jaroslav Vanča. Rozhodně křemenáče nesmějí chybět ve staročeském černé kubovi.
Mohlo by vás zajímat: Houby zlepšují imunitu a celkově podporují zdraví
Staročeský černý houbový kuba
Ingredience
300 g ječných krupek
3 lžíce sádla
1 cibule
3 hrsti sušených nebo nadrobno nakrájených čerstvých hub, ideálně křemenáčů
1 lžička kmínu
3–4 stroužky česneku
2 lžíce sušené majoránky
sůl
Postup
Sušené houby namočíme přes noc do vody. Kroupy propláchneme ve studené vodě.
Rozehřejeme 1 lžíci sádla, přidáme kroupy, promícháme a zalijeme asi 800 ml vody. Uvaříme je spíše do poloměkka.
Na druhé lžíci sádla zpěníme nadrobno nakrájenou cibuli, přidáme pokrájené houby, kmín a asi 15 minut je dusíme.
Uvařené kroupy promícháme s houbami, lisovaným česnekem a majoránkou. Pekáček vymažeme zbylým sádlem, nasypeme na něj rovnoměrně kroupy s houbami.
Pečeme v troubě předehřáté na 180 °C zhruba 35 minut, černý kuba musí mít křupavou kůrčičku.
Vše, co chcete vědět o houbách, najdete v našem speciálu.
Zdroje: mykolog Jaroslav Vanča, houby.naturatlas.cz, nahoubach.cz, ohoubach.cz
Podívejte se na reportáž, kde aktuálně rostou houby:
Autor článku
Lenka Valjentová
Lenka Valjentová je redaktorkou webu Prima Living. Píše hlavně o zahradě, pěstování, o historii a tradicích.
