Jak jednotit ředkvičky, mrkev, červenou řepu a další zeleninu. Naše ověřené tipy vám pomohou

Jednocení neboli protrhávání rostlin je jednou z velice důležitých činností při pěstovávání zeleniny z přímých výsevů. Drobná semínka totiž nemůžeme sít po jednom, a tak je většinou vyséváme do řádků nebo do hnízd. To se samozřejmě netýká předpěstovaných sazenic, jako jsou rajčata, papriky, kedlubny, celer či brokolice.

„Jednocení je naprosto základním ošetřením rostlin, které jsme na záhony vyseli přímo. Proč? Protože vzešlé rostlinky jsou nahromaděné na sobě, nemají dostatek prostoru pro tvorbu kořenů a nadzemní části. Protrháním jim vytvoříme správné podmínky pro růst a bohatou úrodu,“ vysvětluje pěstitel Jan Prášil. Nejde jenom o to, aby byly rostlinky ve správných rozestupech, ale taky aby zůstaly růst pouze ty nejzdravější a nejsilnější. Stejné zásady platí také při pěstování květin z přímého výsevu.

Základní pravidla jednocení zeleniny z přímých výsevů

• Jednocení se týká všech plodin, které se vysévají buď přímo do řádků (mrkev, kořenová petržel, ředkvičky, cibule, černý kořen či špenát), nebo do tzv. hnízd – v jednom hnízdě je několik semínek, na jednom řádku máme několik takovýchto hnízd – třeba červená řepa salátová nebo okurky.
• Rostliny jednotíme dostatečně brzy, aby mohly dále dobře růst, ale zase už bychom je měli dobře uchopit, takže musí mít vyvinuté alespoň tři pravé lístky.
• Jednocení zbytečně neoddalujeme, příliš dlouhé rostlinky se lámou a než znovu vyrostou, znatelně to zabrzdí jejich vývoj. Například mrkev vysetou na záhon v březnu jednotíme zhruba na přelomu dubna a května.
• Zásadně necháme dál růst jen nejhezčí, nejzdravější a nejsilnější rostliny a ostatní bez milosti vytrhneme.
• Optimální vzdálenost rostlinek se řídí konečnou velikostí úrody, tak například u mrkve a kořenové petržele většinou stačí mezi rostlinami 5–8 cm, u červené řepy 18–20 cm atd. Nejlíp uděláme, když se budeme řídit údaji na barevném sáčku semen, kde je správný spon rostlin vždy znázorněný graficky. Nebo dáme na vlastní či zprostředkované pěstitelské zkušenosti.
• Jednocení nám půjde nejlépe od ruky po dešti nebo důkladné zálivce, než půda vyschne.
• Je samozřejmé, že kontrolujeme i výskyt škůdců na záhonu, zejména slimáků.
• Záhon po jednocení opatrně zalijeme a můžeme i přihnojit.

Co s odstraněnými rostlinkami

• Rostlinky z jednocení salátů, špenátu, mangoldu, pórku, seté cibule můžeme využít na doplnění řádků či je vysadit jiný záhon nebo do truhlíku. U zeleniny, kterou pěstujeme pro nadzemní část, totiž poškození hlavního kořene nepředstavuje velký problém, ba právě naopak přispěje k lepšímu rozrůstání kořenového systému a bujnějšímu růstu.
• U červené řepy, ředkviček, černého kořene, mrkve a pastináku, tedy zeleniny pěstované pro podzemní část, přesazení vyjednocených rostlinek nedoporučujeme. Odstraněné rostliny ale není nutné vyhodit, mladou zeleninu můžeme použít do nejrůznějších salátů, polévek nebo pomazánek.

4 tipy, jak si jednocení usnadnit

1. Na jednocení myslíme už při výsevu. Snažíme se o rovnoměrný, spíš řidší výsev.
2. Jemná semena můžeme smíchat s hrubším pískem, lépe se nám bude dařit nesít příliš hustě.
3. Déle klíčící semínka (např. petržel naťová) sejeme s tzv. značkovacími plodinami, které klíčí a rostou rychle (ředkvičky, saláty, kopr).
4. Větší pěstitelé ocení tzv. výsevní pásky. Jde o pásky celulózy, na které jsou přírodně přilepena jednotlivá semena ve vzdálenosti, kterou konkrétní druh zeleniny potřebuje. Navíc jsou semena zaseta do stejné hloubky a vzcházejí najednou. Výsevní pásky si můžeme udělat sami doma, není to nic složitého a podle našeho videonávodu zde to hravě zvládnete.

Zdroje: pěstitel Jan Prášil, izahradkar.cz