Zelí hlávkové (Brassica oleracea convar. Capitata) je bezesporu důležitým zdrojem vitaminu C. Ten hraje významnou roli pro zachování imunity. I když naši předkové o imunitě moc nevěděli, konzumací zelí měli jistotu, že budou zdravější a odolnější vůči nemocem. V zelí jsou také vitaminy A, B, z minerálů především železo, zinek, selen, draslík, sodík a mangan. Obsahuje spoustu vlákniny, bílkovin a aminokyselin. Červené zelí obsahuje také důležité vitaminy K, E a flavonoidy, které působí jako antioxidant, je výrazným zdrojem selenu, který přispívá k dobrému fungování imunitního systému. Bílé zelí je naopak zásobárnou kyseliny listové, což ocení všichni, kteří jsou vystaveni stresové zátěži. Zelí snižuje vysoký krevní tlak, uklidňuje náš nervový systém a léčí nespavost, nervozitu a napětí. Nejvíce léčivých účinků vykazuje čerstvá zelná šťáva. Hojí vředy a záněty v trávicím ústrojí, zejména v žaludku a dvanácterníku, skvělý je i její účinek detoxikační. Krájené zelné listy zmírňují otoky.
Kysané zelí obsahuje zvýšené množství vitaminů B12 a B6, které pomáhají zlepšovat náladu, jeví se proto jako ideální potravina pro dlouhé zimní dny, kdy trpíme nedostatkem světla a depresemi. Obsah vitaminu C je v kysaném zelí vyšší než v čerstvém - 200 g kysaného zelí dokonce pokryje celou denní potřebu vitamínu C! Je to důsledek činností bakterií mléčného kvašení. Žvýkání kysaného zelí je skvělou prevencí před paradontózou.
Hlávky jsou zakrnělé: Jednou z příčin může být nedostatek zálivky během vegetace, ale také přelévání, kdy dochází k poškození kořenového systému a rostliny jsou celkově zesláblé. Při zalévání tedy platí zlatá střední cesta.
Vykousané listy a hlávky: Největším škůdcem zelí je bělásek zelný. První generace běláska zelného, létající od konce dubna do počátku června, je méně početná a znatelné škody nepůsobí. Větší problémy přináší teprve druhá, početnější generace, která se vyskytuje v červenci a v srpnu. Můžeme zkusit aromatické byliny, které housenkám ani motýlům nevoní a odpuzují je. Ověřený je výluh ze šalvěje, vratiče nebo máty peprné. Starým zahrádkářským trikem je posypat zeleninu drcenými vaječnými skořápkami. Samičky bělásků si budou myslet, že na zelí již nakladla vajíčka jiná samička a vydají se hledat zeleninovou kolébku pro potomstvo jinam.
Zelí je možné využít ve studené i teplé kuchyni mnoha způsoby v mnoha pokrmech. Křehké hlávky raných odrůd jsou vhodné k přímé konzumaci, odrůdy pozdní se hodí hlavně pro tepelnou úpravu. Velmi oblíbené je zelí kysané a nakládané. Vyzkoušejte také papriky plněné zelím nebo poctivou zelňačku s klobásou.
Ve studené kuchyni se z nakrouhaného zelí nejčastěji připravují saláty. V teplé kuchyni se zelí čerstvé i kysané používá jako příloha k masu, základ vydatných polévek, jako náplň knedlíků i závinů, rozumí si s těstovinami, zabijačkovými pochoutkami, uzeninami atd. Ze zelných listů se také dělají závitky s různými náplněmi.
Velmi rané hlávkové zelí pro nejranější sklizně. Je je nízké se středními, tmavozelenými listy, hlávka je vejčitá, dobře uzavřená.
Rané malohlávkové zelí určené pro přímý konzum, hlávka je kulovitá, mírně špičatá s jemnou vnitřní strukturou a malým vnitřním košťálem.
Polorané, výnosné a velmi vitální zelí má velké hlávky s jemnou strukturou a krátkým košťálem.
Poloraná odrůda červeného zelí pro letní i podzimní sklizeň. Hlávka je kulovitá až slabě zploštělá, pevná, dobře uzavřená, středně fialová, hustá, se středním vnitřním košťálem
Poloraná odrůda hlávkového zelí s výborným zdravotním stavem, s vejčitě kulovitými dobře olistěnými hlávkami o hmotnosti až 2 kg.
Pozdní odrůda určená pro dlouhodobé skladování se vyznačuje mohutnějším vzrůstem, vyšším košťálem a větší manžetou, hlávky jsou vejčitého tvaru.
Výnosné pozdní zelí má velké, kulovité, tmavě zelené hlávky s fialovým nádechem vnějších listů a středním ojíněním, jsou pevné a dobře uzavřené.
