Kopřivová jícha je skvělé přírodní hnojivo. Vyrobíte ho snadno

Znáte ten pocit, kdy vám někdo řekne něco, před čím zavíráte oči? A když vám to ještě navíc řekne vaše máma? "Nechápu, že se nestydíš nechat na zimu maliny v tomhle stavu." "Hm."Zbytky svědomí mě v poslední možný den před ukončením chalupové sezony přinutily osvobodit maliny ze zajetí všudypřítomných trifidů, tedy pardon kopřiv. Nevím, jak se tyto vychvalované léčivky chovají na vaší zahradě, ale na té mé více než suverénně.

Nebudeme vás dlouho napínat. Jícha neboli zákvas je zelené hnojivo z rostlin. Recept najdete na konci článku

První vyhrání z kapsy vyhání

Navléknu rukavice, tlustý dlouhý rukáv a vnořuji se do džungle sebevědomých rostlin, které se z neznámého důvodu rozhodly uzurpovat mé milované maliny."Au." Prohlížím si místo pálivé bolesti. Mezi rukavicí a rukávem se zjevilo bledé místo teď již mé rudnoucí kůže. "No nic," utěšuji se, "aspoň nebudeš mít ´regma´." Tak mě chlácholila babička vždy, když jsem jako dítě ječela, že mě to pálí. Trhám kopřivy hlava nehlava. "Au." Poškrábu se na obličeji. "Mohou mít lícní kosti taky revma?" Přemýšlím a zoufale hledám nějakou útěchu.

Abyste si nemysleli, vy, kdož jste ještě kopřivy ze své zahrádky neodstraňovali, ony se trhání vůbec nebrání. Jdou tak lehoulince i s celými trsy kořenů, až máte ze sebe radost, jak jste jim to nandali. Také jsem si tuto slast s odplevelováním zažila. Kořeny kopřiv jsou totiž úplně na povrchu a doslova se nabízejí k tomu je vyrvat. Když jsem je pár let zpátky trhala z výše zmíněného maliniště, dala jsem si zejména záležet na kořenovém podhoubí, jsouce poučena, že to je nejdůležitější. Dmula jsem se pýchou stejně jako novinář nebo policista, když odhalí politickou korupci. Jenže ještě během roku jsem odhalila jejich zákeřnost. Za pár týdnů byly opět na svém místě, silnější, hustší a odolnější. Moc dobře vědí, že jsou stejně jako kořeny politické korupce nevymýtitelné. Dávaly mi pocit vítězství, zatímco se potutelně usmívaly nad mojí naivitou. Věděly, že budou mít vždycky převahu.

Proto jsem tentokrát tento předem prohraný boj odkládala na nejzazší možný termín. Nesmíš to vidět tak černě, uklidňuji se. Když zalejeme politiky horkou vodou, žádný blahodárný nápoj z nich nebude, takže se omlouvám kopřivě dvoudomé a snažím se být pokorná k její životní síle a nezdolnosti. "Au." Sakra. Dívám se na své oděné, přesto popálené prsty. Na rukavicích by měla být značka ´kopřivě odolné´. Ty mrchy, pardon bylinky, se propálily i přes mé pogumované rukavice.

"Au." Bože, já se těším, jak jako babička nebudu mít revma, zatímco ostatní staříci budou hořce litovat toho, že si své mladé paže hýčkali a ubránili je před jedem této žahavky. "Che, uvědomujete si tu výhodu, kterou jsem právě utrpěla?" A nejen to, odnáším si poznání, že i předem prohraný boj je užitečný, protože aspoň na chvilku osvobodí utlačované.

Abychom ke kopřivě (která je jinak opravdu moc bezva, a kdo ji má na zahrádce, může být na sebe pyšný, protože indikuje zdravé prostředí) nebyli nespravedliví, máme pro vás jednu radu, jak naložit s nadbytečnými rostlinami. Ne, nebojte se, nebude to ten nechutný, ale strašně zdravý čaj.

Vyrobte si vlastní hnojivo z kopřivy:

Zákvas neboli jícha se dělá poměrně jednoduše. Natrhejte kopřivu, dejte ji do nádoby, která by neměla být z kovu. Vhodná je z umělé hmoty, dřeva, kameniny. Kopřivu můžete i nasekat, zákvas bude dříve hotový.

Kopřivy zalejte studenou vodou tak, aby všechny části rostliny byly ponořené. Nechte čtrnáct dni kvasit, občas promíchejte. Výluh je hotový, když přestane voda kvasit. Pak jím můžete zeleninu nebo ovoce zalévat, ale pozor, jen ke kořenům a zředěným (silné hnojivo je 1:10, pravidelná zálivka dokonce 1:50). Takto vyrobené hnojivo je bohaté na dusík, fosfor a draslík. Ke kopřivě můžete přidat i jiný plevel, například kostival. Kostival je také nevymýtitelný, takže pozor na dobré úmysly s jeho sadbou. Ale o tom někdy příště.

Mohlo by se hodit: