Václavky jsou jedlé až po tepelné úpravě. Jak houby zpracovat

Václavka je klasická houba podzimního lesa, která obvykle nejvíc roste kolem svátku svatého Václava (28. září), což jí také dalo jméno. Když začnou václavky růst, objeví se většinou v trsech na kmenech a pařezech různých dřevin. Václavky vyžadují důkladnou tepelnou úpravu, a to minimálně po dobu dvaceti minut! Jinak můžou způsobit nepříjemné žaludeční potíže.

Václavka je parazitická houba, v lesích ji ale můžeme sbírat obvykle už od září až do listopadu, dokud neuhodí mrazy. Václavky vyrůstají v trsech i jednotlivě na kmenech a pařezech různých dřevin. Běžně u nás můžeme najít několik druhů václavek, především pak v listnatých lesích václavku obecnou (Armillaria mellea) a v jehličnatých lesích václavku smrkovou (Armillaria ostoyae).

Syrové václavky jsou jedovaté

Syrové plodnice václavek jsou jedovaté a ani odvar není zcela bez vedlejších účinků, a proto není vhodné přidávat větší množství václavek do polévky. „Jedovaté účinky se však ruší tepelnou úpravou, všechny druhy václavek jsou pak jedlé. Ovšem je potřeba vařit václavky minimálně 20 minut, ale spíše se doporučuje 30 minut (podobně jako hřib kovář)! Václavky obsahují termolabilní jedy, a tak je opravdu důležité dodržet dobu vaření. Václavka ale i tak není houbou pro každého – i když řádně tepelně upravená, reagují na ni mnozí lidé střevními a žaludečními potížemi,“ varuje mykolog Jaroslav Vanča.

Jak zpracovat václavky

Z kulinářského hlediska jsou václavky po tepelné úpravě dobrou jedlou houbou, nejlepší jsou naložené do octa, na což se hodí hlavně mladé plodnice, proslulý je václavkový guláš a také falešná dršťková polévka, která se připravuje stejně jako z hlívy ústřičné, skvělé jsou václavky pečené na sádle s kmínem.

PŘEČTĚTE SI TAKY: Václavky jsou jedovaté houby. Přesto je jíme. Jak václavky připravit, aby vám neublížily?

Václavka je houba-parazit

„Václavky patří podzimnímu lesu a bohužel to platí i obráceně – podzimní les patří do jisté míry václavkám jakožto agresívním parazitům, způsobujícím tzv. bílou hnilobu dřeva,“ říká J. Vanča. Vyrůstají v trsech i jednotlivě na kmenech nejrůznějších dřevin, přičemž napadají jejich kořenový systém. Bílá vějířovitá vlákna václavek, která ve tmě světélkují, se spojují v leskle tmavé, bohatě větvené provazce, jež dokážou narůst až několik metrů za rok. Snadno je můžeme, třeba s vyhozenými odkrojky hub, zavléct i do zahrady, kde dokážou úplně zničit všechny ovocné stromy.

Z kulinářského hlediska jsou václavky po tepelné úpravě dobrou jedlou houbou. Zdroj: iStock

Václavka zajímavost

„Díky tomu, že se václavky na rozdíl od jiných hub nerozmnožují pouze výtrusy, ale i vegetativně, nepohlavně, drží jedinečný světový rekord: podhoubí jediné václavky smrkové, objevené v americkém státě Oregon, zaujímá plochu zhruba 880 hektarů, což je více než 1 200 fotbalových hřišť! Jelikož jde skutečně o jedince, stává se tak václavka nejtěžším organismem na zemi, vážícím úhrnem asi 600 tun! Stáří tohoto giganta je odhadováno na 2 400 let,“ uvádí mykolog.

Jak se pozná václavka smrková

Červenavě hnědá václavka smrková (Armillaria ostoyae) je nejrozšířenějším druhem, a jak její druhový název napovídá, parazituje především na smrcích.

Roste hojně od srpna do listopadu, povětšinou v trsech na pařezech, živých i mrtvých kmenech jehličnanů, především smrků. Typickou vlastností václavek je trsnatost, takže jeden bohatě obrostlý pařez hravě nasytí celou rodinu i s příbuzenstvem.
Klobouk 3 až 10 cm široký je v mládí polokulovitý, později plochý. Barvu má obvykle červenavě hnědou, v mládí s fialově hnědým nádechem, pokrývají ho šupiny, takže vypadá jako zlehka posypaný skořicí.
Třeň je na vrcholu bělavý, níže červenohnědý až černohnědý s hnědými vločkami a výrazným bělavým vatovitým prstenem.
Sbírají se jen mladé kloboučky do průměru 5 až 7 centimetrů.

MOHLO BY VÁS JEŠTĚ ZAJÍMAT: Kotrč je chuťově skvělá houba. Kde ji hledat, co z ní uvařit a jak může prospět našemu zdraví

Václavka obecná

Medově hnědá václavka obecná (Armillaria mellea) má medově hnědě zbarvený klobouk a prsten zdobený tmavohnědými vločkami. Bílý poprašek, považovaný někdy za plíseň, je neškodným výtrusným prachem.

Roste hojně v trsech na listnatých stromech včetně ovocných stromů hlavně v teplejších oblastech.
Sbírat lze i větší plodnice, pokud jsou ovšem čerstvé a tudíž zdravé.

Možná záměna václavek

Záměna je možná za jiné druhy václavek a snad taky za jedlou, v mládí chutnou, ovšem dost tuhou šupinovku kostrbatou (Pholiota squarrosa). Ta je šupinatá podobně jako václavka, na rozdíl od ní má ale šupinatý i třeň.

Zdroje: mykolog Jaroslva Vanča, Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme (L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier), houby-rostou.cz, myko.cz