12 dlouhověkých trvalek: Květiny, které si dokážou žít vlastním životem

Už jste se někdy ocitli ve staré, zanedbané a opuštěné zahradě? Záhony už dávno ztratily své původní obrysy, a přesto se tu stále drží několik druhů květin, kterým nevadí ani přítomnost vysoké trávy a plevelů. Dlouhověké trvalky, které se dokážou přizpůsobit i absolutnímu nedostatku péče.

Staré a neudržované zahrady mívají své kouzlo, o které se většinou postarají nejen vzrostlé stromy, ale i přizpůsobivé a nenáročné trvalky, které dokážou na daném místě růst a kvést po celá desetiletí i bez zásahu lidské ruky. U většiny dlouhověkých trvalek však platí, že nejodolnější bývají ty nejobyčejnější odrůdy. Například plamenky (Phlox) nebo stračky (Delphinium) vydrží po dlouhá léta na jednom místě, ale nesmíte zvolit plnokvěté a pestrobarevné variety. Stejně tak denivky (Hemerocallis) jsou nejvytrvalejší ty původní, sjednoduchým oranžovým nebo žlutým květem. Vytrvalost trvalek je tím delší, čím více se daný druh blíží původní rostlině. Pokud tedy hodláte zakládat zahradu a už dopředu víte, že na ni nebudete mít moc času, zvolte přesně ty trvalky, které by přežily i opuštěné ve staré zahradě.

Pivoňka (Paeonia)

Pivoňky dokážou vytrvat na jednom místě dokonce více než padesát let. Nevadí jim ani tráva a plevel, které na ni dotírají ze všech stran a spokojeně si kvetou. Potřebují jen umístění na slunci a hlubokou, živnou půdu. Občasné přihnojení je potěší, ale není nutné. Ve stínu dobře rostou, ale málo kvetou.

Denivka (Hemerocallis)

Nenáročné trvalky, podobné liliím. Na jednom stanovišti vydrží mnoho let. Dopřejte jim umístění na plném slunci a hlubokou živnou půdu. Jsou krásné po celou sezonu. Brzy na jaře raší, listy jsou svěží po celé léto a dlouho a neúnavně kvetou. Nevadí jim ani umístění mimo záhon, vtrávníku.

Oměj (Aconitum)

Vysoké, dlouhověké a mimořádně jedovaté rostliny, které se hodí do skupinových výsadeb. Milují mírně vlhké, hlinitopísčité půdy a polostín. Jejich mimořádně modrá barva květu je činí naprosto ojedinělými a nepřehlédnutelnými.

Kyprej vrbice (Lythrum salicaria)

Vlhkomilná trvalka sbohatě větveným stonkem a růžovými květy, které milují včely i čmeláci. Dorůstá až do výšky 2 m. Jedná se o invazivní rostlinu, která se rychle samovolně šíří po zahradách i mimo ně a její rozrůstání je třeba hlídat.

Bohyška (Hosta)

Dekorativní trvalka, vhodná do stínu i polostínu. Je okrasná především velkými listy. Fialové květy až tak krásné nejsou. Má ráda hlinitou, dobře propustnou půdu sdostatkem vláhy.

Plamenka (Phlox)

Zářivé květiny, které se nejlépe uplatní ve smíšených záhonech. Vyžadují humózní, mírně vlhkou půdu a lehký polostín. U plamenek snad nejvíce platí, že čím více se podobají původním druhům, tím jsou trvanlivější a odolnější.

Ostrožka stračka (Delphinium)

Nádherné, vysoké trvalky, smodrými, fialovými, řidčeji bílými a růžovými květy. Nejvytrvalejší jsou opět ty obyčejné, modré sjednoduchými květy. Potřebují slunné a před větrem chráněné stanoviště a hlubokou živnou půdu.

Kamzičník (Doronicum)

Brzy na jaře kvetoucí trvalka má ráda umístění na slunci, ale velký sluneční úpal jí nevyhovuje. Potřebuje těžší, výživnou a humózní půdu sdostatečnou vlhkostí.

Barvínek (Vinca)

Půdopokryvná, poléhavá trvalka sněžnými fialovými nebo bílými kvítky. Nejlépe se barvínku daří na slunci nebo vpolostínu, ale umí ve stínu dokonce výborně nahradit trávník. Vyhovuje mu vlhčí půda.

Rozchodníkovec (Hylotelephium)

Patří mezi sukulentní rostliny, má dužnaté listy a vykvétá drobnými růžovými kvítky ve vrcholičnatém květenství. Rozchodníkovec nejlépe roste na skalnatých a kamenitých stanovištích, ale i vběžné zahradní půdě. Výborně snáší sucho.

Zlatobýl (Solidago)

Zlatobýly jsou mimořádně vysoké rostliny, až 170 cm. Rychle se šíří po zahradě i mimo zahradu, rychlostí téměř nekontrolovatelnou. Rostou vkaždé půdě a nemají ani velké nároky na slunce či stín. Po pár letech dokážou ovládnout celý prostor zahrady, proto se musí jejich vysazení pečlivě uvážit. Moderní kříženci už se množí mnohem méně než původní rostliny.

Podzimní astra, hvězdnice (Aster)

Pro podzimní astry jsou typické bohatě větvené stonky svelkým množstvím fialových nebo růžových květů. Jsou nenáročné a skromné na umístění, daří se jim vkaždé zahradní půdě, nejlépe na slunci nebo vpolostínu. Podzimní astry často trpí na padlí (moučný bělavý povlak listů a stonků). Napadené rostliny je potřeba ostříhat a spálit.


Přečtěte si také