Je tu Zelený čtvrtek. Víte, proč se mu tak říká a jaké se k němu vážou tradice?

Velikonoce jsou nejvýznamnějším svátkem křesťanů, váží se k ukřižování a zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Jsou také časem lidových tradic a zvyků, spojených s vítáním jara. Zeleným čtvrtkem začíná nejdůležitější část liturgického roku, která vyvrcholí během Bílé soboty. K Zelenému čtvrtku se také vážou mnohé tradice, zvyky a pověry. Třeba že by měl každý sníst něco zeleného nebo zasít hrách.

Zelený čtvrtek je dnem připomenutí si poslední večeře Páně, odpuštění a očisty. Navečer utichnou všechny zvony a rozezní se až večer na Bílou sobotu. Velikonoce jsou pro křesťany nejdůležitější svátky v roce, důležitější než Vánoce.

Co si připomínáme na Zelený čtvrtek

Na Zelený čtvrtek večer vstupujeme do nejdůležitější části liturgického roku, do velikonočního tridua které začíná večerní mši na Zelený čtvrtek, pokračuje na Velký pátek, vrcholí na Bílou sobotu o velikonoční vigilii a Neděli zmrtvýchvstání Páně. Je to oslava velikonočního tajemství Kristova, jeho utrpení a vzkříšení. Při zpěvu Gloria večerní mše zvoní zvony, které se pak na několik dní odmlčí. Říká se, že odletěly do Říma. Když zazní zvony naposledy, zacinkejte si penězi, aby se vás držely celý rok.

Zvuk zvonů býval nahrazen dřevěnými klepačkami nebo řehtačkami. S těmi obcházely děti stavení ve vsi a za to dostávaly drobné odměny. Někde se obcházení domů z řehtačkami proměnilo na honění maskovaného chlapce – Jidáše. Ten rychle vyběhl z kostela na hřbitov, na náměstí a do polí. Při jeho dopadení mu chlapci hrkali a klepali kolem hlavy a pokřikovali popěvky o zrádném Jidášovi.

Omývání nohou

Od středověku se na připomínku Poslední večeře, kdy Kristus umyl nohy svým učedníkům, prováděl stejný obřad. Původně ho směl konat jen papež a biskupové (u nás je doložen již za vlády posledních Přemyslovců), přičemž se omývaly nohy dvanácti starcům, často žebrákům, nemocným či chromým. Později tento rituál mohli vykonával i faráři. Po celá staletí myli kněží výhradně nohy mužské, dnes se myjí nohy i ženám.

Proč se říká Zelený čtvrtek

Lidový název Zelený čtvrtek pochází nejspíše z německého Greindonnerstag, tedy lkavý čtvrtek. Tento den byl totiž čtvrtkem odpuštění, kdy byli kající se hříšníci přijímáni zpět do společenství věřících. Jenomže lidé jsou líní pořádně vyslovovat a byli vždy, a tak se z přídavného jména grein, stalo časem grün a z čtvrtka lkavého se stal čtvrtek zelený.

Co jíst na Zelený čtvrtek

Na Zelený čtvrtek by měl každý sníst něco zeleného, a tak se nejčastěji vařily polévky, do kterých se dávaly jarní bylinky, tedy kopřivy, hluchavky, bršlice kozí noha, pěťour, žabinec, popenec, kerblík, česnek medvědí, sedmikrásky a další, které už stačily vykouknout ze země. Nebo hospodyně použily byliny, které pěstovaly doma na okně. Zvykem bylo také jíst pro zdraví špenát, hrách nebo zelí. Častým obědem byla také sladká kaše s medem.

Ráno nesměly chybět jidášky, pečené večer na Škaredou středu. Kdo jidáše potřeného medem snědl, byl prý celý rok chráněný před hadím uštknutím a proti bodnutí létavého hmyzu. Před nebezpečím chránil jenom ten jidáš, který byl doma pečený. Jeden jidáš se na Zelený čtvrtek také hodil do studny, aby zajistil čerstvou vodu, nebo ho dostal dobytek, aby byl celý rok zdravý.

Kdy bude Zelený čtvrtek v dalších letech

Co dělat na Zelený čtvrtek

• Dříve lidé na Zelený čtvrtek vstávali hodně časně, ještě před rozedněním, pomodlili se a omyli se ranní rosou (někdy i sněhem), čímž se ochránili před onemocněním šíje a dalšími nemocemi. Někde se tato tradice dodržovala až na Velký pátek.
• Paní domu si musely přivstat, aby zametly dům ještě před východem slunce. Nečistoty z podlahy se vysypávaly nikoliv do koše, ale na nejbližší křižovatce. To mělo zaručit, že se v domě nebudou držet blechy. Jinde se zvonilo paličkou o hmoždíř, aby stavení opustil hmyz a myši.
• Podle pověry se o Zeleném čtvrtku neměl nikdo s nikým hádat a ani si nic půjčovat. Jen tak se mu celý rok vyhýbaly všechny hádky a našly si k němu cestu peníze.
• Na Zelený čtvrtek hospodáři seli hrách a len (samozřejmě podle počasí), protože se věřilo, že to, co se tento den zaselo, dobře prospívalo.
• Někde házeli lidé do studny chleba s medem, aby se v ní držela po celý rok voda.

Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé

K Zelenému čtvrtku se také váže několik lidových pranostik. Podle první můžeme odhadnout, jaké bude léto. Praví totiž: „Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé.“ Tak uvidíme .Další pak hovoří o tom, že Zelený čtvrtek je vhodný den pro výsadbu hrachu i obilí. Pak až do Bílé soboty se nesmí orat či jinak s půdou zacházet, protože v ten čas v zemi odpočívá Kristus Pán, a kdo by půdou hýbal, tomu se na poli neurodí.

Zdroj: Český lidový a církevní rok (Alena Vondrušková)