Hřib smrkový, náš nejznámější pravák a král mezi hřiby

Jak už název napovídá, hřib smrkový (latinsky Boletus edulis) naleznete především pod smrky, kterých jsou naše lesy plné. Patří mezi tzv. bílé hřiby, lidově nazývané praváci. Mezi nadšenými houbaři patří právem k nejoblíbenějším houbovým úlovkům.

Klobouk hřibu smrkového může totiž dorůst až úctyhodných 30 centimetrů a noha do výšky až 20 centimetrů. V košíku se tedy skvěle vyjímají a na stole udělají svojí jemnou a delikátní chutí také velkou parádu. Navíc téměř všechny hřibovité houby jsou jedlé, a tak se na ně můžete vydat i s malými dětmi.

„Každý rok se houbaři trumfují v tom, kdo přinese větší kousek. Podle České databanky rekordů byl největší hřib smrkový u nás nelezen v roce 2020 a vážil více než 2,5 kg,“ uvádí Tereza Tejklová, mykoložka Muzea východních Čech.

Lidově je znám ještě pod názvy bílý hřib, bílý kozák, červený hřib, doubravník, nakládáček nebo smrčák. Co region, to originální pojmenování.

Má hřib smrkový skutečně léčivé účinky?

Lidé od nepaměti sbírali houby nejenom k jídlu, ale i pro jejich léčivé účinky. První zmínky naleznete již ve starém Egyptě, v tradiční čínské medicíně, ale i v Indii přibližně před pěti tisíci lety. Hřib smrkový má mezi léčivými houbami své místo, a to i v lidovém léčitelství v naší zemi.

Hřibu smrkovému jsou připisovány dokonce i protirakovinové účinky. Obsahuje také lektin, velké množství ergosterolu, selen a esenciální aminokyseliny, které jsou důležité pro zdraví a správný růst. Polysacharidy A a B, které jsou protizánětlivé, chrání cévy a tělo si je samo neumí vyrobit.

„V Asii je opravdu léčivé kde co. Byliny a houby skutečně nějaké prospěšné látky mají. Již v minulosti i v houbách byly prokázány různé antioxidanty a beta-glukany, ale je potřeba ke všemu přistupovat střízlivě a nemoci vždy řešit s kompetentním odborníkem,“ nabádá přesto mykoložka.

Pokud vás zajímají i jiné léčivé houby, podívejte se třeba na pýchavku obrovskou, čagu, lesklokorku lesklou, Jidášovo ucho, hlívu ústřičnou, penízovku sametonohou a další.

Kde a kdy roste hřib smrkový

Na hřib smrkový můžete s košíkem vyrazit od června až do října, v případě teplého podzimu dokonce až do listopadu. V celé České republice roste velmi hojně a naleznete ho hlavně v jehličnatých a smíšených lesích, nejvíce se vyskytuje ve smrčinách.

„Přesto, že se jmenuje hřib smrkový, může vyrůst téměř pod každou mykorhizní dřevinou. Krom obligátních smrků jej můžete najít i pod jedlemi a borovicemi, z listnáčů pak pod břízami, habry, buky a duby,“ doporučuje mykoložka, kde můžete hledat praváky.

Připomněla ještě lidovou pověru, která tvrdí, že hřiby rostou často ve společnosti muchomůrek červených. „Tak až nějaké červené krásky potkáte u cesty, zkuste se podívat kolem, zda se pověra nemýlí,“ doplňuje mykoložka

Jak vypadá hřib smrkový?

Klobouk:

Má nejprve světle hnědou, občas světle šedou barvu, ale později tmavne více do hnědých odstínů, vzácně může být i celý bílý

Povrch klobouku je hladký, u mladých plodnic je jemně plstnatý a za vlhkého počasí trochu oslizlý a lesklý

Zajímavost: u mladých hub je na okraji klobouku bílá linka, která se u jiných hřibů nevyskytuje

Rourky, póry:

U mladých plodnic jsou nejprve čistě bílé, ale čím je houba starší, tím více mají nažloutlý až žlutozelený odstín

Třeň (noha):

Noha je statná, má válcovitý tvar a je celá světle hnědá, pokrytá jemnou bílou síťkou. Hnědá barva je nejvýraznější pod kloboukem

Dužina:

Na řezu je bílá a její barva se na vzduchu nemění

Další pravé hřiby

Mezi další oblíbené takzvané praváky, které na našem území rostou, patří kromě hřibu smrkového ještě hřib dubový, borový a bronzový. Mezi houbaři jsou velice oblíbené, hlavně pro svoji pevnou a bílou dužinu, která se na řezu nemění, na rozdíl třeba u modrajícího hřibu kováře.

Dalším společným znakem jsou žluté až žlutozelené rourky u dospělých plodnic. Mnozí nadšení houbaři mezi praváky ale nijak nerozeznávají. Jsou sice všechny jedlé, ale určitě byste měli vědět, co si v košíku nesete domů.

Navíc je hřib borový a bronzový zapsán na Červeném seznamu hub v kategorii zranitelných druhů. Jsou tedy vzácné a je lepší je nechat v lese.

Možná záměna hřibu za jiné houby

Hřib smrkový lze zaměnit především za jiné hřiby. Mezi nejčastější záměny patří ta za hřib borový, dubový a obávaný hřib žlučník.

Hřib borový má oproti hřibu smrkovému barvu klobouku více zbarvenou do červených tónů.

Hřib dubový má naopak světlejší barvu klobouku, spíše světle hnědou a klobouk bývá často na povrchu políčkovitě rozpukaný.

Hřib žlučník, též hřib žlučový (lidově hořčák) můžete zaměnit hlavně u mladých hub, které jsou si hodně podobné. Hřib žlučový je ale celkově více do hnědé barvy, hlavně třeň (noha) je tmavší. Pro svoji odporně hořkou dužinu je nejedlý. Pokud si tedy nejste jistí, můžete malý kousek ochutnat a hned budete mít jasno.

„Pozor si dejte při sběru velmi mladých plodnic, jsou známy případy záměny mladých hříbků se závojenkou olovovou. Ta má sice podobný tvar plodnice, pod kloboukem má ale místo rourek lupeny,“ varuje mykoložka Tejklová

Nejlepší recepty z hřibu smrkového

„Hřib smrkový samozřejmě ani já v lese nenechám. Chutnější mi ale přijde spíše hřib hnědý, který je podle mě aromatičtější, obzvlášť v čerstvém stavu,“ má tip na dobrou houbu mykoložka. Sama hřib smrkový a bílé hřiby obecně nejraději používá až sušené, protože jsou pak voňavější. Jinak je používá především do receptů, v nichž je více druhů hub.

Hřib smrkový je v kuchyni každopádně všestranně využitelná a hlavně velice chutná houba. Má velmi příjemnou chuť i vůni, která se nejlépe zvýrazní sušením. Pokud tedy přemýšlíte, jak s nasbíranou úrodou praváků naložit, určitě alespoň část usušte. Mladé houby se také hodí pro nakládání do octových nálevů. Z větších kousků zkuste připravit houbové řízky v klasickém trojobalu. Jinak se samozřejmě také hodí do polévek, pod maso, do smaženic, ale zde je vhodné ji doplnit ještě jinou, výraznější houbou.

Zdroj: autorský článek, odborná spolupráce Tereza Tejklová, mykoložka Muzea z východních Čech Kurátorka fondu mykologie a dokumentátorka. Je členkou České vědecké společnosti pro mykologii, organizuje popularizační mykologické přednášky a pracuje v mykologických poradnách v Hradci Králové a Pardubicích.