Hřib dubový můžeme najít už v květnu: Jak ho poznat a s čím se dá splést?
Přesvědčovat někoho, že hřib dubový neboli dubák je jedna z našich nejlepších jedlých hub, je asi zbytečné. Začíná růst už v květnu, ale na začátku léta bohužel bývá hodně červivý. Jak vypadá a s jakou houbou ho můžeme zaměnit?
Hřib dubový (Boletus reticulatus), lidově dubák či dubáček, roste takřka po celé Evropě, od teplejších částí Skandinávie až po teplé Španělsko. Spolu s hřibem smrkovým patří mezi elitu hřibovitých hub.
U nás ho můžeme najít ve světlých listnatých lesích, především pod duby a buky, ale i pod habry, kaštany nebo lipami, často u cest. Narazit na něj lze také v parcích a zahradách, hojně se s tímto hřibem lze setkat ve vyšší trávě na mezích a loukách.
Deset nejznámějších jedlých hub: Když houby rostou, tak najdou všichni
Jak dlouho roste hřib dubový?
Hřib dubový patří k typickým letním houbám. „Ve slunných částech lesa ho můžeme najít jako jednu z prvních letošních hub (spolu s hřibem kovářem a čirůvkou májovkou) ) už během května. Jeho čas růstu končí po teplých podzimních deštích, obvykle na přelomu září a října," vysvětluje mykolog Jaroslav Vanča.
Hřib dubový. Řadí se k houbařsky nejvyhledávanějším druhům. Zdroj: Getty Images
Maximální červivost
Na počátku léta bývají plodnice hřibu dubového ve zvýšené míře napadány larvami bedlobytek, tedy lidově řečeno, jsou červivé.
„A počítat bohužel musíme s maximální červivostí. Když hřib dubový nařízneme a zjistíme, že je kompletně prolezlý červíky, zbydou nám jen oči pro pláč. Larvy hmyzu samy o sobě jedovaté ani škodlivé lidskému organismu nejsou. Nenajde se ale moc lidí, kteří by si rádi dopřáli porci hub plnou mrskajících se červů," říká mykolog.
Jak poznat dubáka?
Klobouk
Hřib dubový má až 20 centimetrů široký klobouk v různých bledě nahnědlých až hnědých odstínech od světle šedé přes šedohnědou, hnědookrovou, světle hnědou až po sytě hnědou. V mládí je klobouk polokulovitý, později ploše sklenutý, ve stáří pak až poduškovitý.
Rourky, třeň, dužina
- Rourky jsou v mládí bílé, později žlutavé; snadno se oddělují od dužiny klobouku, ale i od sebe navzájem.
- Třeň mívá soudečkový, válcovitý či kyjovitý, krytý hnědavou síťkou, sestupující až do jeho dolní části.
- Bílá dužina je v mládí tuhá, ve stáří měkčí, vždy však s příjemnou hřibovitě sladkou chutí.
HITPARÁDA HŘIBŮ: Smrkový je nejznámější, dubový nejoblíbenější a borový nejvzácnější
Možná záměna hub
Hřib dubový x hřib smrkový
Od podobného hřibu smrkového (Boletus edulis), jedničky mezi hřiby, se nímž se může vyskytovat na stejných stanovištích, se liší suchým až plstnatým matným kloboukem bez fialových odstínů a výrazné světlé zóny na okraji. Má o trochu výraznější chuť.
Pozor na záměnu hub: I pravé hřiby mají své nejedlé, či dokonce jedovaté dvojníky
Hřib dubový x hřib žlučník
„Jako téměř vše v přírodě, má i tato krásná houba své čertovo kopýtko - odporně hořkého dvojníka. Je jím hřib žlučník (Boletus felleus), ve starších atlasech ještě nazývaný podhřib žlučový, lidově hořčák. Mají jeden podobný znak – nápadnou síťku na třeni. Póry hořčáku jsou však v dospělosti narůžovělé, síťka na třeni sestává z výraznějších, nápadně protažených ok a na rozdíl od hřibu dubového roste spíše v jehličnatých lesích, zvláště ve smrčinách,“ vysvětluje mykolog Jaroslav Vanča.
- Když si chceme být absolutně jistí, stačí houby ochutnat. Chuť nás neoklame. Stačí si líznout rozříznutého kloboučku a okamžitě víme, na čem jsme. Hřib žlučník je až nesnesitelně hořký! I malý kousek totiž zkazí celý pokrm a učiní ho naprosto nepoživatelným.
Jak dubáka zpracovat?
Vynikající chuť této houby je všeobecně známá. Jeho popularita je dána i tím, že se dobře čistí, přepravuje, krájí a suší. „Jde o houbu vhodnou snad k jakékoli úpravě, jejíž lahodná vůně naplno vynikne po usušení plodnic. Spát v místnosti, kde se zároveň suší plátky dubáků, je pro mne osobně čímsi jako pohádková uspávanka,“ svěřuje J. Vanča.
Vše, co chcete vědět o houbách, najdete v našem speciálu
- Z dubáku je skvělý smažený řízek, vynikající je restovaný s těstovinami, uplatnění najde i v polévkách, omáčkách, ve smaženici či naložený v octovém nálevu. Neobejdou se bez nich houby naložené na kyselo. Do zásoby si můžeme také připravit hříbky v sádle.
Zdroje: mykolog Jaroslav Vanča; nahoubach.cz; mykologie.net; myko.cz, fresh.iprima.cz; CNN Prima NEWS
Autor článku
