První jarní květy už vykukují: Sněženky, čemeřice, talovíny i krokusy
Rozkvetlé záhony v únoru ještě očekávat nemůžeme, ale první květy už ano. Obvykle kvete čemeřice, přidávají se sněženky, talovíny a krokusy. Jak je pěstovat?
Konec zimy umí být hodně dlouhý. Šedá obloha, bláto na botách, na záhonech nic. Jenže to nic je omyl. Na slunných a chráněných místech se objevují první nesmělé jarní kvítky. Stačí několik teplejších dnů a svojí krásou osvěží celou zahradu. Obvykle jako první vykvétají čemeřice, sněženky, talovíny a první krokusy. Jejich květy potěší nejen vás, ale poskytnou i první potravu nedočkavým včelám a čmelákům.
Čemeřice: královny zimní zahrady
Mezi největší otužilce bezesporu patří čemeřice (Helleborus), jejichž květy statečně odolávají mrazu a sněhu. Tyto krásky, kvetoucí od ledna do března, jsou důkazem, že i zima může být plná barev. Květy čemeřic mohou být bílé, růžové, purpurové i zelené.
Něžně barevné květy jsou velice zajímavé tím, že stačí, aby se v zimě jen na několik dní oteplilo – a hned rozkvetou. Když se zase ochladí, zkroutí se a čekají na další vlnu tepla, aby se opět nepoškozené předvedly světu v celé své kráse.
Mohlo by vás zajímat: Kdy zasadit jarní krokusy, sněženky či modřence? Jak na to krok za krokem
Nejkrásnější druhy čemeřic
Představte si tu radost, když v ještě zdánlivě spící zimní zahradě objevíte něžné květy čemeřice černé (Helleborus niger). Kvete bíle, někdy s narůžovělým nádechem, většinou už od ledna. Když odkvete, zezelená.
Nebo vám spíše padla do oka jemná krása čemeřice východní (Helleborus orientalis)? Ta dokáže svými květy rozzářit i ten nejšedivější den. Výrazné květy, často s kresbou nebo tečkováním, jsou v různých barvách od bílé, žluté, zelené, růžové, tmavě červené až po černou.
A co teprve čemeřice nachová (Helleborus purpurascens) s květy nejčastěji vně purpurovými, uvnitř zeleno-fialovými. Ta vás určitě oslní. U nás kvete v únoru a březnu.
Možná se vám zalíbí mohutnější čemeřice smrdutá (Helleborus foetidus) se zelenými květy s dekorativním vínovým lemováním a listy ve tvaru zvonku. Kvete od února.
Jak na pěstování čemeřice
Pěstování čemeřic není nijak náročné. Když vysadíte několik čemeřic různých barev a s různou dobou rozkvětu, získáte záhon překrásných květů po celé jaro. Rok co rok se budou zvolna rozrůstat.
I když je to poměrně nenáročná trvalka, slunce v lásce nemá, takže se jí zavděčíte místem v polostínu až stínu, pod listnatými keři a stromy, blízko zdí.
Nejlépe se čemeřicím daří v hlubší hlinité, humózní, vlhké, ale dobře propustné, spíše vápenité půdě.
Během kvetení vyžaduje rostlina pravidelnou zálivku, tedy pokud nemrzne.
Sněženka podsněžník
Sněženky zná asi každý. U nás je nejrozšířenější sněženka předjarní či podsněžník (Galanthus nivalis). První sněženky rozkvétají obvykle v únoru. Jakmile půda trochu povolí, sněženky vystrčí zelené špičky a brzy nato bílé květy. Sněženky totiž mohou produkovat teplo až 10 °C, a proto sníh v okolí rostlin taje a mohou tak vystavit na odiv své mléčně bílé květy i v zimě.
Zhruba 15 cm vysoká cibulovina s mléčně bílými kvítky, u nás roste především v listnatých lesích a na vlhčích loukách. Ve volné přírodě jsou ale sněženky zákonem chráněné a zařazené mezi ohrožené druhy rostlin.
Nepřehlédněte: Ladoňky, sasanky, kosatce či puškinie kvetou už v březnu
Jak pěstovat sněženky v zahradě
A tak vám nezbývá nic jiného, než si je sami pěstovat. Je to snadné a zvládne to každý.
Nejlépe se jí daří v kypré humózní půdě pod listnatými stromy, kde je na jaře dostatek vláhy.
Velice rychle se množí, jedna cibulka za několik let vytvoří celý trs krásných sněženek. Daří-li se jim, dobře zplaňují.
Jasně žlutý talovín
Zářivě žluté hvězdičky nad zelenými listy září do dálky. Talovín zimní (Eranthis hyemalis) vykvétá ještě pod sněhem, nebojí se ani mrazu. Když teploty klesnou pod nulu, květy se zavřou a počkají na lepší počasí. Už v polovině února se tak můžeme kochat jejich zlatožlutými květy. Nejprve vyroste stvol z hlízy, na něm se objeví zavřený žlutý kvítek. Lehce voňavé, okolo 4 cm velké květy se otevírají jen když svítí slunce, při zamračeném počasí se zase zavřou. Většinou rozkvétají spolu se sněženkami.
Největší radost z talovínu mají první včely, které se za slunných dní odváží vyletět z úlu. Jakmile se jarní slunce jen na chvilku ukáže, pro svou první dávku potravy přiletí také nedočkaví čmeláci.
Mohlo by vás zajímat: Vzácné bledule: Jaké druhy u nás rostou a jak je pěstovat na zahradě?
Jak na pěstování talovínu
Talovín zimní je drobná, kolem 10 cm vysoká hlíznatá rostlina. Nejlépe se talovín v zahradě pěstuje společně s bledulí jarní, sněženkami, kosatcem síťkovaným a časnými krokusy, neboť mají podobné nároky. Talovín zimní vynikne zejména na okrajích záhonů, na skalkách nebo v trávníku, zvláště pokud je vlhčí.
Talovín zimní preferuje humózní, propustnou, lehce zásaditou nebo neutrální půdu. Zemina by neměla nikdy zcela vyschnout.
Při pěstování talovínů je optimální lehký polostín. Ideální místo pod listnatými stromy, jejichž holými větvemi zjara prostupuje dostatek slunce, a jejichž opadané listy ho na podzim přikryjí jako peřina.
Pestrobarevné krokusy
Krokusy (šafrán jarní / Crocus vernus) přinášejí v únoru a březnu do zahrady barevnou smršť květů, jsou symbolem jara. Některé skupiny krokusů začínají kvést opravdu brzy. Jako první na jaře kvetou drobnokvěté botanické krokusy, jejich kalíškovité květy hýří různými odstíny žluté, modré a fialové, některé jsou žíhané – žluté s hnědou nebo purpurovou kresbou – nebo i bílé. Jsou drobnější, ale velmi otužilé. Kalichovité květy se otevírají, jen když svítí slunce nebo když je k dispozici hodně světla, při deštivém počasí a v noci se zavřou.
Nejranějšími druhy jsou krokusy Tommasiniho (Crocus tommasinianus) nebo krokus zlatý (Crocus chrysanthus).
Nenechte si ujít: Už v březnu kvete sasanka rozkošná. Jak drobnou jarní trvalku správně pěstovat
Jak pěstovat krokusy
Krokusy by neměly chybět v žádné zahradě – jejich atraktivní květy zpestří trávník (sekat až po zatažení listů) a rozsvítí skalku i trvalkové záhony, kde spolu s dalšími velmi časnými květinami vítají jarní sezónu.
Krokusy jsou celkem nenáročné, milují slunce, ale přizpůsobí se i polostínu, kde kvetou sice později, zato déle.
Daří se jim v každé lehčí propustné půdě, vlhké těžké půdy zásadně nesnášejí.
Stará hlíza po odkvětu odumírá, nad ní však vyroste nová s dceřinými hlízkami.
Zdroje: kvetinovecibulky.info; cs.wikipedia.org; A-Z encyklopedie zahradních rostlin (Knižní klub, 2008)