reklama

Vánoce, jak je někteří ještě pamatujeme: Jaký byl Ježíšek před rokem 89?

redakce
13. listopadu 2019
Vánoce pro děti vždy představovaly vrchol roku. Těšili jsme se na ně my a těšit se budou i naši vnuci. Ale Vánoce před rokem 89 přece jen měly svá specifika. Před svátky se nám plnily poštovní schránky barevnými pohledy a pod stromkem jsme většinou všichni rozbalovali podobné dárky. Ale to vlastně není až takový rozdíl! Dnes se nám plní schránky v počítači a většina děti stejného věku si přeje přesně to samé, co jejich kamarádi. Jen je těch dárků možná v?
reklama

Hlavně na nikoho nezapomenout s pozdravem

Několik dní před Vánocemi se naše poštovní schránky začaly plnit vánočními pozdravy na pohlednicích. Maminky a babičky, které se o rozesílání pohledů nejčastěji staraly, měly už dávno před Vánocemi připravené seznamy adres všech tetiček, strýčků a známých, aby na nikoho nezapomněly. A pak se vyčlenil jeden večer vtýdnu a ručně se psalo a psalo… Nejčastěji to byly fotografie svánočním zátiším nebo oblíbené Ladovy kresby, které se objevovaly i na kalendářích.

Jako děti jsme ale mnohem raději nacházely mezi vánočními pohlednicemi motivy spanenkami a hodně oblíbené byly i takzvané mrkací pohledy. Ztakových obrázků jsme pak sestavovali celé sbírky.

Jde se zdobit vánoční stromek

Smrček, nebo borovička? Nebo umělý vánoční stromek, který připomínal spíše soustavu na zeleno obarvených štětek na vymývání lahví? Ať už byl stromek živý, nebo umělý, důležité byly skleněné ozdoby, které ležely po celý rok pečlivě uschované ve sklepě. Snad vkaždé rodině se dědily zgenerace na generaci a vznikaly tak pestrobarevné sbírky skleněných ozdob, které se každým rokem obohatily o pár nových kousků. Také jsme jich jako děti pár vždycky rozbily, ale stím se prostě počítalo… Barevné trendy ozdob na vánoční stromky vážně nikdo neřešil. Vše bylo barevné, až oči přecházely a my děti jsme ty barvy prostě milovaly!

Vněkterých rodinách se vsázelo spíše na decentní lidovou tradici a stromky byly zdobené slámovými ozdobami a ptáčky z šustí zKrásné jizby, což bylo družstvo uměleckých řemesel, které mělo za úkol udržovat naše tradiční lidové umění. Podobně nazdobené vánoční stromečky ale uvítaly spíše maminky a babičky, děti si většinou přály Vánoce pěkně barevné a blýskavé.

Snad na žádném vánočním stromku nesměly chybět ani čokoládové figurky, zabalené vbarevném staniolu. Čokoládové vánoční kolekce si přinášeli rodiče ze zaměstnání, jako vánoční dárek dětem. Kolik dětí, tolik kolekcí. Stejné čokolády, v téměř nezměněné podobě, můžeme koupit i dnes, jen nevím, jestli je někdo dostává v práci zadarmo.

A nezapomenout na světýlka!

Klasické svíčky na vánočním stromku začala nahrazovat elektrická světýlka. Naštěstí! Výjezdy hasičů kzapáleným vánočním stromečkům od svíček, patřily vmnoha rodinách k tradičním vánočním zvykům.

Pravé svíčky ale o Vánocích stejně nesměly chybět! U nás byly nejoblíbenější ty snatištěným obrázkem…

Jako děti jsme milovaly i andělské zvonění. Kovový svícen na čtyři svíčky svánočním stromečkem uprostřed… Jak sloupalo teplo od svíček, nad stromkem se roztočily kovové plíšky… Ano, andělské zvonění si můžete koupit i dnes, ale budete asi zklamaní. Jedná se většinou o nekvalitní výrobek zČíny, který moc nefunguje.

Co nás nejvíc potěšilo pod stromkem

Holčičky asi nejvíc potěšily panenky, ale nebylo to tak jednoduché! Vše mělo svůj postup… Malé maminky se nejprve musely spokojit sgumovou menší panenkou, teprve později přišlo na řadu vytoužené gumové miminko! To moje, které jsem dostala asi vdeseti letech letech (ano, dnešní desetileté slečny by asi nebyly příliš nadšené), se jmenovalo Klárka, a protože měřilo přesně 50 centimetrů, tak se mohlo oblékat do skutečných oblečků po mladší sestře.

Dalším snem holčiček byly panenky svlásky, a ty se dělily podle funkcí a schopností na ty obyčejné, a pak na mrkačky, chodičky a později dokonce mluvičky!

Snad každý malý kluk pak toužil po klasické Tatře, plastovém nákladním autě, které se dalo používat na pískovišti, ale také se využívalo na sjíždění kopců. Tatru pěkně vytlačit na kopec, sednout do korby a jedééém! Tohle auto bylo natolik oblíbené, že ho najdete v sortimentu všech hračkářství dodnes.

Pod žádným stromkem nesměly chybět ani oblíbené hry. Většinou jsme je znaly ze školky, kde jsme se knim ale často přes průbojnější kamarády nedostali. Proto jsme si je přáli pod stromeček… Tu korálkovou mozaiku jsem milovala!

A co nacházeli pod stromečkem nejčastěji rodiče? Vlastně ani moc nevím, radost zvlastních dárků bývala tak obrovská, že už mi většinou nezbývala kapacita na rozhlížení po dárcích, které nebyly určeny pro nás, pro děti. Ale určitě našli rodiče pár dárků praktických a třeba i gramodesky.

Vánoční pohádky, včera i dnes

Jednu jistotu ale máme stále stejnou… před rokem 89 i po něm. Každý rok se těšíme na vánoční pohádky. Nejvánočnější pohádku ze všech, Tři oříšky pro Popelku, zatím ještě nikdo ničím lepším nenahradil. Tenkrát jsme se na ni vnaší rodině dívali přesně na téhle černobílé televizi, dnes už má krásné barvy. Ale kouzlo má stále stejné.

Text: Simona Sedláčková

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
reklama