reklama

Na sv. Barboru si utrhněte barborky. Víte, co všechno umí a jak se o ně starat, aby vykvetly na Štědrý den?

redakce Prima Living
3. prosince 2022
Trhání barborek je starý lidový zvyk, spojovaný se svatou Barborou, která byla podle legendy pro svou víru mučena a sťata vlastním otcem. Cestou na popraviště si utrhla větvičku, která jako zázrakem uprostřed zimy vykvetla. A od té doby se barborky trhají. Víte, co všechno barborky umí, kdy je trhat a jak se o ně správně postarat, aby vykvetly přesně na Vánoce?
reklama

Svátek svaté Barbory (4. prosince) je spojen s řadou lidových zvyků. Nejznámějším z nich je řezání  barborek – většinou třešňových větviček, které mají kouzelnou moc. Kvetoucí barborky barvou svého květu, nevinnou bílou, symbolizují příchod nového světla (slunovrat) a naděje (vykoupení) s narozením Ježíše Krista. Větvičky třešní či višní trhané v adventním čase na sv. Barboru by měly vykvést po dvaceti dnech, tedy 24. prosince. Příroda si ale nedá poroučet, proto to bývá plus minus nějaký ten den. Naši předci této skutečnosti přisuzovali přímo věštecké schopnosti.

Co se stane když vykvete barborka

  • Dříve lidé věřili, že jim rozkvetlé barborky přinesou v novém roce štěstí a lásku.
  • Když si neprovdaná žena utrhne větvičku na sv. Barboru, patronku mladých dívek, a větvička jí rozkvete přesně na Štědrý den, do roka a do dne se vdá. Pokud rozkvete dřív, každý den znamená zkrácení termínu svatebního dne o jeden měsíc. A pokud se květy na větvičce do večera 24. prosince neobjeví, nic naplat, slečna si na svatební zvony musí počkat přinejmenším rok.
  • To ale není všechno, barborka dokáže. Taky umí vybrat dívce ženicha. Dívka uřízne více větviček a obdaruje jimi hochy, kteří se jí líbí. Komu vykvete první, ten je v otázce sňatku první na řadě.
  • Nebo můžete každou větvičku označit jménem muže a stanete se nevěstou toho, jehož jméno nesoucí větvička vykvete jako první. Docela to zjednodušuje život, nemyslíte?
  • Svobodné díky často své barborky pro jistotu ukrývaly, protože se říkalo, že té, která už není panna, větvičky nerozkvetou nebo uvadnou.
  • Podle barborek věštili také hospodáři. Podle toho kolikátý den po sv. Barboře se na větvičce objevily květy, určoval se nejúrodnější či nejšťatsnější měsícc v roce.

Jak se starat o barborky, aby vykvetly přesně na Vánoce

  • Tradice velí, že barborky by se měly trhat 4. prosince brzy ráno, když se první sluneční paprsek dotkne obzoru.
  • Strom by měl být nejméně deset let starý– to je i praktické, protože takto statný strom ztrátu větvičky lehce unese.
  • Nejlépe se na barborky hodí třešeň, višeň, slivoň, jabloň, meruňka a zlatice.
  • Aby věštba opravdu fungovala, větvičky na barborky se neřežou, ale trhají! Vybítejte větvičky, které mají co nejvíce květních pupenů, a dávejme pozor, abystestrom nepoškodili.
  • Teprve až doma utrhnutou větvičku seřízněte ostrým nožem, kterým veďte řez šikmo tak, aby vznikla dostatečně široká plocha pro příjem vody.
  • Pokud chcete mít jistotu, že barborka rozkvete, ponořte ji celou do teplé vody a nechte ji v ní i přes noc. Potom ji dejte do vázy. Z části, která bude pod vodou, odstraňte pupeny.
  • Vodu nevyměňujte, ale pouze pravidelně dolévejte.
  • Barborce dopřejte světlé místo se stálou teplotou. Průvan, suchý vzduch a blízkost topení barborkám nesvědčí.
  • Zpočátku má ráda chladnější místa, až před květem ji můžete přenést do místnosti s běžnou pokojovou teplotou.
  • Pravidelným rosením zabráníte zasychání pupenů, zvláště v přetopených bytech.

Kdo byla svatá Barbora

Svatá Barbora žila ve 3. století v Nikomédii (dnes území Turecka). Byla dcerou bohatého kupce Dioskura, zapřisáhlého odpůrce křesťanství. Barbora se ale zaslíbila Bohu, byla tajně pokřtěna a odmítla se provdat za ženicha, kterého ji vybral. Otec ji ve vzteku nechal krutě mučit a nakonec ji sám sťal mečem hlavu. V tu chvíli blesk z nebe za trest zabil. Barbora byla později prohlášena za svatou. Sv. Barbora je patronkou horníků, dělostřelců a pyrotechniků, matematiků, různých stavebních profesí a také mladých dívek. Svaté Barboře je zasvěceno mnoho kostelů. V Česku je nejznámější kutnohorský chrám svaté Barbory.

Když ještě chodily Barborky

V předvečer svátku svaté Barbory 3. prosince kdysi chodívaly po vsi Barborky, zahalené bílé postavy, které podle pověsti na zem z nebe spouštěl svatý Petr po zlatém provaze. Přišly k domu, zaklepaly na okno a pak tiše vstoupily. Barborky rozdávaly hodným dětem sladké dárky a zlobivé vyšlehaly metlou nebo vařečkou, v jiných krajích nadělily ovoce a cukroví všem dětem bez rozdílu. Někdy po dětech chtěly, aby se pomodlily se slovy "modli se, modli se", z čehož časem vzniklo zkomolené a pro Barborky typické huhlání "mulisi, mulisi". Tohle mumlání se pak přivlastnili čerti, doprovázející Mikuláše.

Dnes se už většinou obchůzky Barborek neudržují, ale někde se zachoval zvyk pověsit za okno punčochu nebo položit na parapet talíř, kde ráno děti najdou sladkou nadílku.

Zdroje: Český lidový a církevní rok (PhDr. Alena Vondrušková), Tradinář (Monika Kindlová, Martina Boledovičová), cs.wikipedia.org, cesketradice.cz

Sílejte článek
Zobrazit komentáře ke článku
Štítky: tradiceVánoceadventJežíš KristusslivoňmeruňkatřešnějabloňŠtědrý denzvykytipyčeské Vánocebarborkytradiční VánocezlaticebarborkaBarbora z Nikomédiepupenvišeň obecná
reklama