Jak pěstovat lilek neboli baklažán na zahradě i na balkoně

U nás lilky neboli baklažány dost dlouho patřily mezi méně známou zeleninu, ale teplá léta, která jim svědčí, i stoupající obliba italské a řecké kuchyně, kde je lilek tradiční surovinou, inspirují stále více zahrádkářů k jeho pěstování. Nezaměnitelné oválně vejčité, nejběžněji tmavě fialové lesklé plody s pevnou bílou dužinou dobře rostou venku na zahradě nebo v nádobách na balkoně všude tam, kde se daří paprikám a rajčatům.

Lilek vejcoplodý (Solanum melongena) neboli baklažán je teplomilná rostlina, které má typické, tmavě fialové lesklé plody oválně vejčitého tvaru s pevnou, smetanově bílou dužinou; plody ale mohou mít různý tvar i barvu, dužina je vždy světlá. Lilek vejcoplodý patří mezi plodovou zeleninu z čeledi lilkovité (Solanaceae). Ze zelenin, které se v Česku běžně pěstují, patří lilky neboli baklažány k těm na teplo nejnáročnějším.

Silné a zdravé sazenice s dobře vyvinutým kořenovým systémem na venkovní záhony vysazujeme do sponu 50 x 50 cm nejdříve ve druhé polovině května, když už nehrozí pozdní jarní mrazy. Zdroj: iStock

Jak lilek pěstovat

Lilky můžeme úspěšně vypěstovat prakticky všude tam, kde dobře prospívají papriky a rajčata. Optimální teploty pro pěstování jsou 20–28 °C během dne, v noci pak 16–18 °C. Při teplotách pod 18 °C dochází ke zpomalení růstu, okolo 10 °C lilek přestává růst. V chladnějších oblastech proto pěstujeme lilek raději ve skleníku nebo ve fóliovníku.
Lilek můžeme pěstovat také ve velkých nádobách na balkoně podobně jako tyčková rajčata, samozřejmostí je vhodná opora. Po dobu kvetení je důležité prostor větrat, případně zajistit opylovače pro dosažení dobrého opylení květů.
Na zahrádce můžeme lilek pěstovat po košťálové a cibulové zelenině, po ředkvičkách, salátu nebo špenátu, vhodnými předplodinami jsou také okurky, tykve a fazole. Naopak nevhodnými předplodinami jsou lilek, rajče, paprika nebo brambory.
Rostliny lilku vyžadují lehké, vzdušné, hluboce zpracované hlinitopísčité až hlinité půdy, bohaté na živiny. Na suchých písčitých půdách dochází k opadávání květů a mladých plodů.
Silné a zdravé sazenice s dobře vyvinutým kořenovým systémem můžeme do krytých prostor (skleník, fóliovník) vysadit v polovině dubna. Na venkovní záhony vysazujeme zdravou sadbu lilku do sponu 50 x 50 cm nejdříve ve druhé polovině května, když už nehrozí pozdní jarní mrazy.
Rostlinám prospívá mulčování půdy netkanou černou fólií. Zabráníme tím růstu plevelů, zvýšíme teplotu v oblasti kořenového systému, urychlíme sklizeň a zvýšíme kvalitu plodů.
Lilky pravidelně a vydatně zaléváme, rostliny jsou velmi náročné na vláhu hlavně v období sklizně plodů od druhé poloviny července do druhé poloviny srpna. Při nedostatku vláhy dochází k opadu květů a nasazených plůdků.
Když se začnou tvořit plody, na jedné rostlině jich ponecháme pět, maximálně sedm a ostatní co nejdříve odstraníme. Podpoříme tím jejích růst a rovnoměrné dozrávání bez zbytečného vysilování rostliny.

Kdy a jak lilek sklízet

Sklizeň lilků nastává zhruba od druhé poloviny července do září. Jakmile se blíží první podzimní mrazíky, sklidíme zbytek použitelných plodů. Plody jsou citlivé na nízké teploty, při kterých hnědnou. Plody odřezáváme i se stopkou ostrým nožem nebo nůžkami v době, když dosáhnou přiměřené velikosti a zralosti. Zralost ověříme jednoduše poklepáním na plod, při dutém zvuku bude vhodný ke sklizni. Plody musejí mít plné vybarvení a jejich pokožka (slupka) musí být hladká a lesklá, nikoliv ještě gumovitá.

Lilek a nejčastější škůdci

„Lilek ze všech lilkovitých zelenin nejvíce ‚chutná‘ mandelince bramborové, která může způsobit i holožír, tedy totální likvidaci veškerého listí. V případě napadení tímto nebezpečným škůdcem je třeba provést včas postřik některým z povolených přípravků anebo napodobit padesátá léta minulého století a brouky, larvy i vajíčka prostě pravidelně ručně sbírat a pak je spařit horkou vodou. Dalším škůdcem, který si lilek oblíbil, jsou svilušky. Malí pavoučci rostlině vysávají šťávu, napadená rostlina je slabá a nevyvíjí se. I na ně si je třeba dát dobrý pozor,“ radí šlechtitel a pěstitel Jan Prášil.

Proti sviluškám funguje heřmánkový nálev: 20 lžic heřmánku zalijeme 2 litry vroucí vody, zakryté necháme nejméně 12 hodin vyluhovat, scedíme, zředíme vodou v poměru 1 : 5 a roztokem omýváme listy po třech dnech po dobru tří týdnů.

Zkusit můžeme i postřik z cibulových slupek, ten rostlinu dezinfikuje a chrání: slupky zalijeme vroucí vodou, aby byly všechny ponořené, zakryjeme a necháme nejméně tři dny odstát, pak scedíme, roztok vlijeme do rozprašovače a napadené rostliny důkladně postříkáme, opakujeme po dvou až třech dnech.

Lilek vejcoplodý(Solanum melongena) neboli baklažán je teplomilná rostlina, které má typické tmavě fialové lesklé plody oválně vejčitého tvaru s pevnou, smetanově bílou dužinou; plody ale mohou mít různý tvar i barvu, dužina je vždy světlá. Zdroj: iStock

Jaké odrůdy lilku pěstovat

„Vzhledem k tomu, že lilky jsou dost náročné na teplotu, je vhodné se zaměřit na rané odrůdy s krátkou vegetační dobou, aby v létě stihly dozrát,“ doporučuje Jan Prášil.

Klasický fialový lilek Český raný je osvědčená a známá odrůda s oválně vejčitým, tmavě fialovým lesklým plodem a smetanově bílou dužinou. Rostlina je pevná a kompaktní. Tato raná odrůda je přizpůsobena našim chladnějším klimatickým podmínkám.
Plody lilku mohou mít různý tvar i barvu. Kolekce Paleta barev je složená z výnosných, kvalitních odrůd, které můžeme s úspěchem pěstovat v našich klimatických podmínkách ve skleníku a fóliovníku nebo venku na zahradě či na balkoně.
Světle fialový lilek Beatrice F1 je poloraný hybrid, má plod kulatě oválný, světle fialový, o velikosti 350 až 400 g, lehce žebrovaný. Rostlina je středního vzrůstu. Světle fialové zbarvení je jedinečné, dužina je bílá a při vaření nezhnědne.
Bílý lilek Clara F1 je poloraný hybrid C se středním vzrůstem, má plody bílé, oválné a mírně žebrované, dužina má masitou konzistenci. Chuťově je velmi jemný.
Černofialový lilek Serena F1 je raný hybrid, má černofialové plody vejcovitého tvaru. Dužina je masitá a je dobře odolná proti zhnědnutí po rozkrájení. Rostliny jsou pevné a kompaktní.

Zdroje: cs.wikipedia.org, šlechtitel a pěstitel Jan Prášil, Zelenina na zahrádce (Antonín Dolejší)