10 mýtů o houbách a houbaření. Co je pravda a co nebezpečná pověra?
10 nejčastějších mýtů a legend o houbách a houbaření. Věříte jim? Zdroj: iStock
Podívejte se s námi na nejčastější houbařské mýty a zjistěte, kde je pravda. Některé pověry jsou úsměvné, jiné vás mohou při sběru hub stát zdraví nebo dokonce život.
Houbařská sezóna je v plném proudu! Mezi lidmi koluje o houbách spousta mýtů, legend a polopravd. Některé pověry jsou pravdivé, jiné úsměvné, další matoucí a mnohdy i nebezpečné. Odhalte s námi 10 nejčastějších houbařských mýtů a legend.
Asi není potřeba připomínat, abyste sbírali jen ty houby, které bezpečně znáte. Protože ne všechny lupenité houby jsou zároveň jedovaté a ne všechny houby rourkaté jsou jedlé. S nadsázkou se říká, že všechny houby jsou jedlé, ale některé jen jednou. Ale nemusíte to být zrovna vy, kdo se o tom přesvědčí na vlastní kůži.
Mohlo by vás zajímat: Pozor na záměnu hub! I pravé hřiby mají své nejedlé, či dokonce jedovaté dvojníky.
1. Jedovatá houba chutná hnusně
Tak na tenhle mýtus si dejte velký pozor, nezakládá se na pravdě ani trochu! V žádném případě se nedá říct, že by jedovaté houby nějak pálily nebo byly odporně hořké. Naopak jsou často velmi lahodné, nechutnají hořce či nepříjemně. „Ti, kdo okusili jednu z nejjedovatějších hub, muchomůrku zelenou, resp. muchomůrku hlíznatou (Amanita phalloides), a přežili, pak vyprávěli, že si na jídle z ní připraveném velmi pochutnali,“ uvádí mykolog Jaroslav Vanča.
Nikdy neochutnávejte syrové houby! Třeba ve snaze odhalit hřib žlučový neboli hořčák. Jedno jediné ochutnání by vás mohlo stát zdraví, ne-li život. Jedovaté houby mohou otravu způsobit ihned, i při pouhém ochutnání.
2. Jedovatá houba smrdí
Tohle je dost nebezpečná povídačka. „Většina jedovatých hub není vůbec nijak nelibě cítit. Jednou z mála hub, které opravdu páchnou a jsou nejedlé nebo přímo jedovaté, je pečárka zápašná neboli žampion zápašný (Agaricus xanthodermus) nebo staré plodnice modrajícího hřibu (Rubroboletus satanas),“ vysvětluje Jaroslav Vanča.
Nepřehlédněte: Vše, co chcete vědět o houbách
3. Jedovaté houby nejsou červivé a okousané
Určitě se neřiďte touto zažitou nepravdou. Vždyť i do smrtelně jedovaté muchomůrky zelené se s chutí pustí zajíc, veverka a kdejaký slimák a hmyz. O její jedlosti pro člověka to vůbec nic neříká. Toxiny v houbách jim vůbec nevadí, zatímco pro lidi znamenají smrtelné nebezpečí.
Různí živočichové (počítejme mezi ně i Homo sapiens) totiž mají značně odlišné metabolismy, a co škodí jednomu, nemusí být jedovaté pro druhého.
Muchomůrka červená se slimákem Zdroj: iStock
4. Po uvaření jsou jedovaté houby už jedlé
Na tenhle mýtus, že bod varu dokáže zničit jed v houbách, rozhodně nespoléhejte. Nebezpečné jedovaté druhy hub obsahují termostabilní toxiny, tj. jedy, které se varem nikdy neničí. Jedovaté druhy hub se vařením jedlými nestanou.
Pravdou je, že řada jedlých hub je zasyrova nejedlá či přímo jedovatá, ale po tepelné úpravě (doporučuje se minimálně 20 minut varu) je jedlá – například václavky (Armillaria), čirůvka fialová (Clitocybe nuda), hřib koloděj (Suillellus luridus), hřib kovář (Neoboletus luridiformis), muchomůrka růžovka alias masák (Amanita rubescens).
Přečtěte si: Jsou červivé houby nebezpečné? Existují snadné způsoby, jak se parazitů zbavit.
5. Jedovaté houby hýří barvami a po rozkrojení změní barvu
Dalším poměrně častým omylem je tvrzení, že čím je houba barevnější, tím spíš je jedovatá. Toto lze říci pouze o muchomůrce červené (Amanita muscaria), ale nikoliv o smrtelně jedovaté muchomůrce zelené či jedné z nejzákeřnějších a nejnebezpečnějších hub – pavučinci plyšovém (Cortinarius orellanus). Takže na barevnosti nezáleží. I krásně barevné houby jsou jedlé a v kuchyni se neztratí. „Například skvělé holubinky jsou barevné prakticky všechny,“ říká Pavel Hruška.
Po rozkrojení jedovatá houba častokrát barvu vůbec nezmění. Naopak třeba většina hřibovitých druhů po rozkrojení zmodrá, jedlý a výborný ryzec roní oranžové mléko.
6. Při otravě houbami pomůže mléko
Při otravě houbami je nejlepší napít se mléka, které jed neutralizuje. „Tohle je pověra. Mlékem nic nezkazíte, ale taky při otravě k odbourání jedu nepřispějete,“ vysvětlil mykolog P. Hruška pro CNN Prima NEWS.
Žádný vědecký výzkum tuto zažitou domněnku nepotvrdil, takže při podezření na otravu houbami okamžitě spolkněte živočišné uhlí, vyvolejte zvracení a samozřejmě rychle do nemocnice se zbylými houbami, aby bylo snazší nasadit správnou terapii.
Nenechte si ujít: Je hřib žlutomasý alias babka jedovatá houba? Ne! Ale pozor na sekundární otravu!
7. Na houby se musí brzy ráno
Ačkoli některá tvrzení o houbách nedávají smysl, v praxi se občas přece jen potvrzují – jde například o doporučení, aby člověk šel na houby za úsvitu. „V podstatě jde o to najít a sebrat houbu jako první. Houby sice rostou v prvních hodinách dne stejně jako odpoledne a večer, ale pokud na ně všichni půjdou brzy po ránu, tak na ty, co vyrazí v poledne, už skutečně nic moc nezbude,konstatuje mykolog Jaroslav Vanča.
Do lesa na houby můžete jít v kteroukoliv denní či noční hodinu. Ovšem jen brzy ráno najdete hub nejvíce.
8. Kdy vyrazit na houby? Za úplňku!
Někteří houbaři tvrdí, že houby rostou, když jde Měsíc tzv. nahoru, a vyrážejí do lesa na ty nejlepší úlovky okolo úplňku. A když jde Měsíc tzv. dolů, neroste nic a nemá smysl do lesa chodit.
„Tohle úplně mýtus není. Když se Měsíc blíží k úplňku a těsně po něm, opravdu roste hub trochu víc. Zřejmě to souvisí s přitažlivostí Měsíce a osmotickým tlakem v buňkách,“ vysvětluje mykolog Pavel Hruška.
Pokud má Měsíc na růst hub vliv, pak je vysvětlení zcela logické a žádnou magii za ním nehledejte. Houby totiž potřebují světlo a během úplňku se jim ho může (oproti jiným dnům, kdy Měsíc nesvítí tak jasně) dostávat více i přes noc.
Přečtěte si taky: Sbírat, nebo nesbírat houby prošlé mrazem? Hřiby jsou nejedlé, jiným naopak zima svědčí.
9. Když se na houbu podíváte, už neporoste
Platí pověra, že když se člověk na houbu podívá, už stejně větší nebude? Jedná se o mýtus pravdivý, i když trochu jinak. Na houbu se můžete klidně dívat, jak dlouho chcete. „Pohled na houbu vliv na její růst nemá, ovšem sáhnutí už ano! Člověk neumí létat a musí šlápnout vedle houby. Tím poškodí tenounká vlákna podhoubí a přeruší její vyživování. A ona už dál neroste,“ říká mykolog.
10. Houby, které prošly mrazem, do košíku nepatří
Tohle tvrzení je víceméně pravdivé. Najdeme-li dospělou, nebo dokonce už přestárlou houbu, která již prošla opakovaným procesem zmrznutí, existuje poměrně velké riziko, že už předtím byla napadena plísněmi vytvářejícími houbové toxiny – a stala se nejedlou.
„Toxické látky v takové houbě nejsou natolik jedovaté, aby mohly člověka ohrozit na životě, ale větší množství mrazem poškozených hub může vyvolat žaludeční potíže, zvracení a průjem,“ objasňuje Jaroslav Vanča. Zatímco hřibovitým houbám opakované zmrznutí hodně vadí, václavkám nebo hlívě ústřičné až tolik ne.
Nebezpečné mýty o houbách:
Zdroje: mykolog Jaroslav Vanča; Houby poznáváme, sbíráme, upravujeme (L. V. Garibovová, M. Svrček, J. Baier); coopclub.cz; blog.uvahealth.com; CNN Prima NEWS
Autor článku
Lenka Valjentová
Lenka Valjentová je redaktorkou webu Prima Living. Píše hlavně o zahradě, pěstování, o historii a tradicích.
